Náboženství a pokrok, aneb Kdy mělo být co kde a pro koho?

12. 9. 2016 / Uwe Ladwig

S velkým zájmem jsem si přečetl článek "Praktický manuál pro despoty 21. století - Poučená totalita" od Bohumila Kartouse, a text "Náboženství nemusí být vždy pokrokářské, spíš naopak" od Borise Cveka, a proto bych chtěl oba články doplnit některými myšlenkami.

Kartous má samozřejmě nějakým způsobem pravdu, když naznačuje, že Marx slibuje "ráj na zemi". Nezmiňuje se ale o tom, že Marx sám si byl jako inteligentní a na sociálních podmínkách a jejich změně zainteresovaný člověk a zároveň asociálně se chovající manžel a otec dobře vědom toho, že bez použití té patetické a nesmyslné antiteze k nebeskému ráji by neměl nejmenší šanci ani na malou změnu oné tehdy existující sociální reality v tehdejších podmínkách, které byly silně ovlivněny judeokřesťanskými názory nejen bohatých, ale i chudých lidí.

To vytváření fiktivního "ráje na zemi" bylo odůvodněno tím, že s tou myšlenkou mohli lidé nejen začít přemýšlet s nadějí a s vírou v lepší budoucnost na zemi, ale taky jednat, aby jí docílili.

Ale k článku Borise Cveka o pokroku spojeném s náboženstvím. Cvek komentuje Kartousův článek čistě s výhledem na křesťanství, já se však  domnívám, že diskuse na obecné téma o náboženství vyžaduje základnější přístup.

Na počátku své historie měli lidé zkušenost prostoru a času a poznali vztah příčiny a následku. To, co bylo v té době nevysvětlitelné, jako například síla Slunce, bylo vysvětlitelné pouze tak, že si vymysleli bohy. S dodatečnými znalostmi lidé pozměňovali  svůj obraz světa a také obraz svých bohů. Z toho důvodu se mluví v etnologii i o evoluci náboženství, a nevylučuje se u toho otázka existence více bohů, existence jediného boha, ani "existence neexistujícího" boha.

Odpověď na otázku, jestli se jedná o pokrok, o zastavení nebo o krok zpět, záleží vždy na postavení respondenta v jeho čase. Z mého pohledu ateisty například byl islám v době psaní koránu ve vztahu k víře křesťanů "progresivním" náboženstvím, což se samozřejmě v rámci dnešních mediálních diskuzí zdá být pro mnohé nekřesťany nepochopitelné.

Ale jak vy vidíte vy tu pohádkovou výměnu židovských matek, jejichž prostřednictvím zůstával počet lidí židovské víry přirozeným způsobem omezený, za Pannu Marii? Byl to pokrok, protože teoreticky se pak všichni lidé mohli stát křesťany? A jak to bylo s Mohamedovým názorem, který uznal Ježíše Krista jako proroka a přitom se vzdal iracionálních názorů křesťanů, když spojil mezi sebou válčící lidi různých vyznání pod střechou nové víry? Nebyl to i pro vás pokrok?

0
Vytisknout
1805

Diskuse

Obsah vydání | 13. 9. 2016