Neobyčejný ekonom Pavel Eisler. Vlastenec i Evropan

12. 9. 2016 / Tomáš Vohryzka

Rodina Pavla Eislera pocházela z Teplic. Gymnázium absolvoval v Praze v roce 1938, kam se rodina přestěhovala kvůli hospodářské krizi a sílícímu antisemitismu. Už na střední škole se PE zapojil do antifašistického a protihenleinovského studentského hnutí. Po maturitě absolvoval kurs ekonomie na London School of Economics a v Anglii, po okupaci pohraničí, zůstal. V Británii se účastnil protestního hnutí proti podpisu Mnichovské smlouvy, psal do levicového tisku a v roce 1939 vydal knihu Poland – Hitler and the West(později publikovaná pod názvem Warning to Europe ) Za kritiku Chamberlainovy politiky a levicové postoje byl v roce 1940 uvězněn a propuštěn až po nástupu Winstona Churchilla.

Po vstupu Británie do války ihned požádal o přijetí do budoucí československé vojenské jednotky. Do armády nastoupil počátkem roku 1941 a sloužil až do těžkého zranění, které utrpěl v roce 1945 u Dunkerque.

Paul Eisler nebyl jen ekonom a vlastenec. V Anglii se pohyboval v intelektuálních, politických a hudebních kruzích. Seznámil se Sirem, později Lordem Walterem Laytonem, zakladatelem a šéfredaktorem liberálních News Chronicle a editorem The Economist. V roce 1944 se oženil s jeho dcerou, výbornou houslistkou Jean, která za války pořádala koncerty pro armádní jednotky. Mimo jiné se zasloužila i o to, že se v Anglii začala vydávat díla, do té doby prakticky neznámých skladatelů A. Chačaturjana či D. Šostakoviče. Eisler navázal přátelství i s rodinou Swinglerů, básníkem Randallem Swinglerem, jeho ženou, světovou klavíristkou Geraldine Peppin, či skladatelem a klavíristou Benjaminem Brittenem. Spolupracoval se W. Laytonem, zakladatelem organizace Czech Refugee Trust Fund a pomohl tisícům českých uprchlíků. Byl jedním z iniciátorů hnutí Lidice budou žít a přispěl k založení lidického růžového sadu.

Hlavním polem působnosti Eislera však byla ekonomie. V letech 1945 - 48 pracoval v Londýně, New Yorku a Ženevě pro OSN. Pracoval pro výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise, švédského ekonoma Gunnara Myrdala, podílel se na publikacích OSN a v USA bojoval proti segregaci víceetnických zaměstnanců OSN.

Po návratu z Ženevy do Prahy v roce 1948 nastoupil do Kanceláře presidenta republiky jako vedoucí referátu pro zahraničně ekonomické otázky. Zúčastnil se konference OSN o mezinárodním obchodu a jako československý viceguvernér Mezinárodního měnového fondu zasedání Sboru guvernérů v New Yorku. Politický i ekonomický vývoj v Československu však hodnotil kriticky. Únor 1948 přinesl velký zvrat i do života Pavla Eislera. Po zatčení jeho nadřízeného Ludvíka Frejky, který byl odsouzen v procesu s Rudolfem Slánským, na své místo rezignoval a nastoupil do ČKD jako soustružník. Ovšem i z tohoto dělnického místa byl roku 1953 propuštěn a další zaměstnání dlouho nenašel. Přes velké osobní riziko poskytovali manželé Eislerovi pomoc rodinám postižených politickými procesy, zejména rodině Frejky a Margoliuse.

Začátkem 50. let se Pavel Eisler mohl věnovat jen příležitostné výzkumné, překladatelské a publicistické činnosti. V roce 1956 byl sice přijat na Vysokou školu ekonomickou, na katedře politické ekonomie však jeho schopnosti zůstaly nevyužity a teprve v roce 1962 mohl přednášet na katedře dějin národního hospodářství a vyučovat v rámci postgraduálního studia. V angličtině publikoval text Munich - A Retrospectivem (1958), věnoval se mezinárodní ekonomii (Studie o hospodářském vývoji Sjednocené arabské republiky/) V roce 1966 byl jmenován docentem, jeho habilitační práce Vývoj terciární sféry a ekonomický růst v USA vyšla až posmrtně v roce 1968, v USA v roce 1972.

Od počátku 60. let patřil Eisler k představitelům reformního hnutí. Intenzivně pracoval na přípravě ekonomické reformy a na VŠE připravoval vznik katedry pro komparativní studia světových ekonomických systémů. Byl zapojen do mezinárodních aktivit, vystupoval v zahraničních médiích a udržoval přátelské kontakty například s germanistou a historikem Eduardem Goldstuckerem, švédským ekonomem Myrdalem či Nehruovým poradcem Gyanem Chandem. Angažoval se v jednání o navrácení československého zlata, blokovaného od konce druhé světové války v USA. V roce 1965 se mezi ním a tehdejším profesorem Harvard University Henry Kissingerem rozvinula debata o americké politice vůči Číně. Na Kissingerovo pozvání pak následně přednášel tři měsíce na amerických universitách. V USA vystupoval i v médiích a jeho pořady se těšily velkému zájmu, protože otevřeně mluvil o ekonomickém a politickém vývoji v zemích sovětského vlivu.

Mimořádně plodný a užitečný život Pavla Eislera skončil tragicky. Během horské výpravy ve švýcarských Alpách byli se svojí ženou a průvodcem zastiženi bouřkou. Při sestupu z Allalinhornu Pavla Eislera smrtelně zasáhl blesk. V letošním srpnu od této události uplynulo právě padesát let.

Vdova po Pavlu Eislerovi, Jean Eisler, věnovala manželovu knihovnu a vědeckou pozůstalost pražské Vysoké škole ekonomické, která zřídila na jeho paměť Knihovnu Pavla Eislera. I při letmém pohledu na tituly publikací je patrné, že tento významný liberální ekonom byl nejen velkým vlastencem, ale i velkým Evropanem. Jean Eisler, manželka neobyčejného ekonoma a dcera neobyčejného mediálního barona Waltera Laytona žije stále na severu Londýna ve čtvrti Highgate.  Tato pozoruhodná žena se velmi těší na letošní party spojenou s oslavou svých stých narozenin.

Poděkování Knihovně Vysoké školy ekonomické v Praze a manželům Petrovi a Virginii Fabik, London - Mill Hill.