Konec Asadovy armády a vyhlídky války v Sýrii

10. 9. 2016 / Karel Dolejší


Ruský analytik a plukovník v záloze Michail Chodarenok v průlomovém článku nazvaném "Проще разогнать сирийскую армию и набрать новую" (Jednoduše se zbavit syrské armády a založit novou) ZDE dospívá k obdobným závěrům, jaké již řadu měsíců formulují jeho západní kolegové. Syrský režim v současnosti nemá bojeschopné ozbrojené síly - a považovat ho za spojence ve "válce proti terorismu" tak nedává žádný smysl. Chodarenok doporučuje, aby se Rusko ze Sýrie do konce roku stáhlo. Jeho střízlivý a věcný pohled tak ostře kontrastuje s propagandistickými nesmysly, jimiž veřejnost krmí většina ruských provládních zdrojů a od nich odvozená tzv. alternativní média v České republice.


Místo Syrské arabské armády stále častěji bojují milice, Íránem najatí dobrovolníci a žoldnéři, libanonský Hizballáh a soukromé žoldnéřské firmy. Zbylí Asadovi vojáci především vymáhají poplatky na silnicích. V některých řídkých případech zbytky elitních jednotek dosud slouží ke "korzetování" pestré směsice ozbrojenců různé kvality a původu náležejících k různým nepravidelným silám, častěji ale válku kompletně vedou Íránci a syrská armáda jen zajišťuje dělostřeleckou podporu.

Na těchto závěrech není nic překvapujícího, tedy až na fakt, že s nimi poprvé přichází kvalifikovaný ruský autor - a staví tak do poněkud jiného světla oslavné reportáže prokremelských médií.

Chodarenok považuje za možné, že provládní síly nakonec ovládnou Aleppo. Ani to však podle něj nemusí zajistit konec války. A protože již přicházejí zprávy o návratu povstalců ke guerillové taktice, poznámka "В войнах ближневосточного образца нет аналога Рейхстага" (ve válkách blízkovýchodního druhu neexistuje obdoba Reichstagu) je přesná: Žádný územní zisk nepřinese kapitulaci protivníka.

Ruský analytik upozorňuje, že Asad ani přes masivní íránskou a ruskou pomoc nedokáže kontrolovat polovinu území a většinu sídel.

Pravidelné prorežimní jednotky především vymáhají daně od místního obyvatelstva. Samy za rok 2015 neprovedly ani jedinou úspěšnou ofenzívní operaci a štáby ve střednědobém výhledu zřejmě ani žádnou neplánují. Generálové armádě nevěří a nižší kádry mají katastrofální morálku - také proto, že syrská armáda v moderní historii prakticky nezažila vítězství. Vybavení a zabezpečení vojáků jsou neuspokojivé.

Za hlavní problém však Chodarenok považuje fakt, že Asadův režim nemá prostředky k nápravě popsané situace. Objem průmyslové výroby během války klesl o 70 %, zemědělské produkce o 60 %, těžba ropy o 95 % a plynu o 70 %. Chybějí peníze i na nejnutnější vojenské výdaje.

Naplněnost jednotek personálem dosahuje v průměru asi 50 %, každoroční odvody nedokážou pokrýt ztráty. Proto od roku 2011 nebyl nikdo z odvedenců z armády propuštěn.

Zhruba polovina armády je navíc ještě rozdrobena po checkpointech, kterých existují přibližně 2 000. Zde vedou především obranné boje.

Letectvo dosud dokáže provádět asi 100 bojových letů denně, představuje tak více než 70 % Asadovy palebné síly. Jinak řečeno, kdyby režim neměl letectvo, dávno by se nedokázal udržet. A to přesto, že piloti už neprocházejí výcvikem a neprovádí se opravy letecké techniky.

Letectvo k náletům na opoziční oblasti používá naprosto cokoliv, co je po ruce, upozorňuje Chodarenok. Tedy i námořní torpéda, miny a hlubinné bomby, ale i proslulé barelové bomby, jichž bylo svrženo více než 10 000 kusů.

Vyšší velitelé Svobodné syrské armády představují bývalý personál generálního štábu, divizí a brigád syrské armády a jednotky plní převážně armádní dezertéři. 70 % personálu tvoří syrští občané.

Povstalci se podle Chodarenka vyznačují vysokou mobilitou a schopností v krátkém čase sestavit úderné skupiny na hlavních směrech. Dobře znají místní geografii a disponují významnými finančními i lidskými zdroji.

Protože režim nedokáže vytvořit souvislou bojovou linii, povstalci brání především dominantní výšiny a klíčová sídla. Dokážou se přitom dobře maskovat a zajistit slušné zpravodajské zabezpečení.

Lokální protiútoky vedou 10 - 15 členné skupiny s několika automobily vybavenými velkorážovými kulomety či automatickými kanóny, za podpory 82 mm minometů a raketometů. Protiútoků se účastní 1 - 5 takových skupin a jejich cílem je získat iniciativu vytlačit útočníka.

V případě útoků ruských sil se povstalci stahují a v prostoru zanechávají nepočetné skupiny pozorovatelů.

Jednotky které utrpí ztráty se stahují na turecké území nebo do oblastí, kde se nebojuje, a zde obnoví svou bojeschopnost.

Úroveň morálně volních vlastností povstalců značně převyšuje úroveň vojáků syrských ozbrojených sil, konstatuje Chodarenok. Povstalecké jednotky dokáží používat různé taktiky pravidelného i nepravidelného boje, v závislosti na postupu protivníka.

Systém velení umožňuje operativně a dostatečně efektivně reagovat na měnící se situaci.

Na počátku občanské války se všechny výhody nacházely na straně režimních ozbrojených sil, zejména v oblasti letectva, tankového vojska a dělostřelectva. Jenže kvantitativní a technická převaha sama nestačí, dokonce nerozhoduje ani úroveň teoretické přípravy velitelských kádrů.

K vítězství je třeba také duchovních faktorů, zdůrazňuje ruský analytik. A s těmi má Asadova armáda velké problémy.

Tvrdá disciplinární opatření jsou sice možná, ale ještě nikdo nevyhrál válku vojenskými tribunály.

Pokud personál necítí potřebu bránit vlast, není připraven se obětovat, žádné trestní jednotky takové armádě nepomohou.

Bylo by sice možné založit úplně novou syrskou armádu "na zelené louce", na druhé straně by i ta byla tvořena stejnými lidmi jako stávající - lidmi, kteří projevují jen malou ochotu bojovat za Asadův režim. A není také jasné, kdo by reorganizaci zaplatil.

Vyhrát válku s takovým spojencem jako je Asadova armáda je nemožné, shrnuje Chodarenok. A plně se spolehnout na milice také nelze. Libanonský Hizballáh i íránští dobrovolníci mají vlastní zájmy.

Proto by ruské vedení mělo přijmout kardinální rozhodnutí: Ukončit vojenské tažení v Sýrii do konce letošního roku, stáhnout odsud své vojáky a ponechat zde pouze vojenské základny.

Bez seriózních diplomatických, politických, ekonomických a propagandistických opatření a bez masivní zahraniční pomoci, čistě vojensky, konflikt v Sýrii ukončit nelze.

***

Majitelem deníku Gazeta.ru, v němž Chodarenok publikoval svou analýzu, je ruský oligarcha Alexander Mamut, bývalý spolupracovník prvního Putinova personálního šéfa Alexandra Vološina. Můžete si tedy o záležitosti myslet cokoliv - jen ji nelze považovat za nějakou nezávislou iniciativu slabé ruské opozice. Naopak velmi připomíná kroky, které svého času předcházely rozhodnutí o stažení SSSR z Afghánistánu.

Když se Turecko rozhodlo vystupňovat podporu syrských povstalců, včetně intervence, přičemž daný záměr teď podpořila i dosud opatrná Saúdská Arábie ZDE, znamenalo to jednu zásadní jistotu: Protiasadovští povstalci v žádném případě nepřijdou o bezpečné útočiště. Z toho plyne, že je ani s masivním nasazením ruského letectva nebude možno v dohledné době porazit, protože se pokaždé vrátí. Dokonce i kdyby Asadova armáda a všelijaké miliční výškrabky měly podstatně vyšší bojové kvality, než jaké popisuje analytik Gazety.

I kdyby ruské vedení Chodarenka vyslyšelo, Asada by nadále vojensky podporoval Írán (de facto válku dávno vede především on, nikoliv Asad). A to znamená, že navzdory vojensky beznadějné situaci budou dál bombardováni a vyhánění další Syřané, zatímco americké diplomatické iniciativy velmi nepřesvědčivě předstírají zájem o osudy civilistů, pro něž se nehne prstem. Na vyčištěných územích se chystají usadit příslušníci íránských šíitských milic.

Zatímco Spojené státy po mnoho měsíců nepodnikly vůbec nic pro zlepšení osudů syrského civilního obyvatelstva, v pátek jejich bezpilotní prostředek zaútočil na poradu povstaleckých velitelů připravujících novou deblokaci obleženého východního Aleppa ZDE. V tomto městě se nachází 300 000 odříznutých obyvatel, pro něž USA druhdy se ohánějící "humanitárními intervencemi" a "odpovědností chránit" nehodlají hnout prstem. Když se však úlohy zachránců ujali umírnění islamisté, Američané se dohodli s Rusy na jejich vojenském napadení.

"Nedělat hlouposti" tedy podle dosluhující administrativy Bílého domu zřejmě znamená otevřeně si znepřátelit jednoho z příštích vítězů syrského konfliktu, znovu riskovat spory s Turky a Saúdy a dále prohloubit pověst zákeřných zrádců, kterou si Obama na Blízkém východě řadu měsíců úspěšně buduje.

Bude zřejmě nutné počkat nejméně do konce ledna 2017, než u příležitosti výměny prezidenta s plnou autoritou vystoupí nějaký americký Chodarenok.

0
Vytisknout
6002

Diskuse

Obsah vydání | 12. 9. 2016