Česká republika nemá v obyvatelstvu západních zemí informované, strategické spojence

28. 4. 2013 / Jan Čulík

V souvislosti s nedávným atentátem čečenských bratří Carnajevů v závěru maratonu v Bostonu se zase jednou ukázalo, jaké problémy s identifikací má mezinárodně česká kultura a Česká republika. Některá americká média a uživatelé Twitteru a Facebooku došli k závěru, že čečenští bratři Carnajevové jsou Češi. Česko jako Čečensko, všechno jedno. Na internetu jsme tak mohli číst výzvy amerických občanů, aby americká vláda Českou republiku vybombardovala jadernými zbraněmi. Situace byla tak vážná, že musel Petr Gandalovič, velvyslanec ČR ve Washingtonu, publikovat na stránkách velvyslanectví upozornění, že Česká republika a Čečensko jsou dvě zcela odlišné země a spolu nemají mnoho společného.

Incident se záměnou Česka za Čečensko poukázal na podstatný problém. Česká republika dnes už nemá v obyvatelstvu západních zemí strategické spojence, místní lidi, jichž by si tamější lidé vážili a kteří by měli hluboké znalosti o české kultuře, historii a politice a v krizových situacích by dokázali vystoupit a říct spoluobčanům: Neblbněte, Česká republika je kulturní země se starobylou civilizací i tradicí. Stojí zato ji hájit.

(Tento článek vyšel v deníku Právo ve čtvrtek 25. dubna 2013.)

Česká republika je dnes v zahraničí země neznámá. Je to velká potíž, neboť o dlouhodobých politických a ekonomických poměrech v Čechách se už po dobu 400 let rozhoduje právě v zahraničí. O nás bez nás. O naší zemi a situaci rozhodují už staletí většinou lidé, kteří o české kultuře a historii nevědí vůbec nic a nemají důvod zohledňovat její zájmy.

Nemůže být výmluvnější argument pro potřebu intenzivní kulturní diplomacie formou strategické podpory českých studií na zahraničních univerzitách, především na Západě a především v anglosaském světě, než je nynější zmatek na sociálních sítích v USA, když si lidé spektakulárním způsobem spletli Česko s Čečenskem.

Evropa se destabilizuje a ztrácí na významu. Nikdo neví, kdy dojde k skutečně vážné, velké krizi. Budoucnost lze špatně předpovídat. Očekávali Evropané v roce 1932, že o deset let později budou na jejich kontinentě vražděni židé po milionech? Co bude s Českou republikou tak v roce 2030?

Západoevropská univerzitní centra, věnující se kultuře a jazykům středovýchodní Evropy by měla být schopna produkovat absolventy, znalé češtiny i české kultury a historie. Už skoro žádná však neexistují a ta, co dosud přežila, jsou mezinárodně před zánikem. Univerzity především v anglosaských zemích se totiž drasticky komercionalizují. Už je nezajímají obory, kde třeba sto studentů četlo romány Milana Kundery či hry Václava Havla nebo diskutovalo o českých filmech tak, jako tomu bylo donedávna na univerzitě v Glasgow ve Skotsku. Sto studentů je pro univerzity, proměněné v mlýnky na peníze, málo. Dnes zajímají univerzitní manažery jen finance. V této nové situaci přežijí univerzitní centra českých a středoevropských kulturních studií jen se systematickou finanční podporou České republiky.

Velká Británie je velmi úspěšná v oblasti kulturní diplomacie. Dokáže do své země přilákat každoročně desetitisíce studentů. Když ti vystudují na britských univerzitách, celý život pak se zemí svého studia sympatizují. Británie si tak z těchto studentů plánovitě v zahraničí vytváří pátou kolonu dlouhodobých sympatizantů. Česká republika by se za relativně malý peníz mohla na této britské kulturní diplomacii dobře přiživit. Říkám to už dlouho, všude, jenže si připadám jak Cassandra. Skoro nikdo neposlouchá. Nesmí jít jen o podporu jazykových lektorek, služek pro všechno, které na západních univerzitách nemají žádný vliv. Je zapotřebí aspoň v jedné vlivné západní zemi podpořit a rozvinout integrovaný program kulturní diplomacie, česká studia v kontextu studií střední Evropy, Česko samotné totiž nikdo nezná.

Česko potřebuje v západních zemích strategicky rozmístěné informované lidi, kteří se ho v příští krizi, kdy se bude rozhodovat o osudu této země, efektivně zastanou. Kdo ví, co bude za deset, patnáct let? Mohou se dnešní politikové zaručit, že bez informovaných sympatizantů na Západě neskončí zase někdy budoucnu jako političtí vězni v nějakých táborech? Pokud si i nadále bude zahraniční veřejnost plést Česko s Čečenskem.

Jan Čulík působí jako Senior Lecturer v oboru českých studií na univerzitě v Glasgow ve Skotsku.

0
Vytisknout
3433

Diskuse

Obsah vydání | 2. 5. 2013