Týden zástupce

28. 4. 2013 / Stanislav Křeček

Jsem překvapen šíří problémů, se kterými se musí veřejný ochránce práv vypořádávat, pokud chce reagovat na stížnosti lidí. Najdou se i kuriozity: jeden z občanů protestuje proti tomu, že ze seznamu fotbalových rozhodčích byl vyřazen rozhodčí D. a žádá ombudsmana, aby sjednal nápravu. Laskavý čtenář jistě uzná, že to při nelepší vůli nejde, i kdyby tu ta vůle byla...

Jako poslanec jsem se několikrát setkal s případem, kdy vlastník pozemku se rozhodl, že zruší veřejnou cestu, která zde byla od nepaměti. Vzpomínám si na případ z obce K. na Liberecku, kde pracovitý důchodce vybudoval na místní silnici, která částečně vedla přes jeho pozemky, závoru, u které seděl a nikoho do vsi nepouštěl. Když přijeli policisté, bylo to jednoduché: závoru zvedli a snažili se občanovi domluvit. Když jednou přijela sanitka, bylo to horší.

Byl to případ spíše pro psychiatra než pro právníky, a také jsme s tím mnoho nesvedli. Nakonec to onoho občana přestalo bavit...

Se stejnými problémy se ale musel ombudsman vypořádat i dnes. V jedné obci na Milevsku brání jiný agilní občan v užívání veřejné cesty a dokonce již začal budovat oplocení svého pozemku, kterým by od nepaměti existující veřejnou cestu zcela přerušil.

Ombudsman odkázal stěžovatele na příslušné zákony, které dávají obecním a krajským orgánům dostatek pravomocí k řešení situace, pokud existuje vůle k řešení.

Ne vždy však dobrá vůle existuje: občan z Turnovska si stěžuje na to, že mu obec odmítla poskytnout ochranu v užívání veřejné cesty s odůvodněním, že cesta není veřejná, "protože jí používá jen on sám".

K takovým problémům by ovšem docházet nemělo: řešíme to, co vzniklo nerespektováním vlastnických vztahů v minulých obdobích, ale přednost musí mít v těchto věcech respekt k veřejnému zájmu, který je zde snadno zjistitelný. Nový občanský zákoník, který nově zřizuje právo nezbyté cesty a služebnost cesty, stezky a průhonu ( dobytka), bude respekt k veřejným zájmům vyžadovat ještě podstatněji.

Ombudsman řešil i několik stížností na přijímání dětí do mateřských škol. Pokud zákon ukládá povinnost, aby každé dítě bylo poslední rok před nástupem do povinné školní docházky přijato do mateřské školy, vyslovil ombudsman názor, že trvalý pobyt rodičů dítěte nemůže být jediným rozhodujícím kriteriem pro přijetí dítěte do mateřské školy a že přednost musí být dána spíše naplnění zákonného požadavku bez ohledu na bydliště rodičů.

Úřad ombudsmana pořádal v uplynulém týdnu kulatý stůl s pracovníky stavebních úřadů u krajů k některým vybraným otázkám. Jednou z takových otázek bylo, jakým právem má vlastník bytu bez balkonu nebo lodžie přispívat na údržbu balkonů a lodžií, které může používat výlučně vlastník jiného bytu, tedy bytu, ze kterého je k balkonu nebo lodžii jediný přístup. A to jen proto, že zákon zařazuje balkony a lodžie do "společných prostor" v domě, na jejichž údržbu musí přispívat všichni vlastníci bytů.

Ale na straně druhé: je možné připustit, aby jediný uživatel balkonu nebo lodžie měl plné vlastnické právo nejen k bytu, ale i k tomuto balkonu nebo lodžii včetně práva upravit a vyzdobit jej podle svého? To by vzhledu naších obcí asi příliš neprospělo...

Problém částečně řeší judikatury: z posledních rozhodnutí správního i Ústavního soudu plyne, že soudy považují za "společný prostor" v domě jen to, co je skutečně společným prostorem, tedy to, co mohou užívat všichni obyvatelé domu a všichni vlastníci bytů v domě bez ohledu na znění zákona. Za takové právní situace je ovšem rozhodování stavebních úřadů velmi obtížné a zdá se být zřejmé, že zákony nedostatečně upravují práva a povinnosti vlastníků bytu k tomu, co je v domě společné a co užívají všichni. Bude patrně zapotřebí nové a přesnější právní úpravy.

Když jsem před krátkým časem psal v Britských listech o bydlení, požádal mne pan J.S. z Brna, abych se vyjádřil k rozhodčím doložkám, které jsou u některých pronajímatelů součástí nájemních smluv a nutí tak nájemce, aby se v případě sporu s pronajímatelem podřídili rozhodnutí rozhodce a nikoliv nezávislého soudu.

Nuže veřejný ochránce práv již před nějakým časem ve své pravidelné zprávě pro Sněmovnu vyjádřil názor, že rozhodčí doložky v nájemních smlouvách nemají co dělat a že spory plynoucí z bytového práva mají řešit výhradně soudy. Plně s tímto názorem souhlasím. Nikdo by neměl podepisovat nájemní smlouvu, která rozhodčí doložku obsahuje. Vzdává se tak velmi podstatné části svých práv.

0
Vytisknout
5333

Diskuse

Obsah vydání | 2. 5. 2013