Mayský kalendář byl zábavnější...

2. 5. 2013 / Štěpán Kotrba

reakce na rešerši práce Nicka Bostroma od Karla Dolejšího, zveřejněnou pod titulkem "Můžeme brzy sami sebe vyhubit. Stačí, když věcem ponecháme volný průběh"

Ekoalarmismus už známe. Od studie Římského klubu Meze růstu (Limits to Growth) v roce 1972, Překročení mezí (1995) a Faktor čtyři (Ernst Urich v. Weizsacker, Amory B. Lovins. 1998) ekologicky radikální levicoví futurologové každoročně varují před limity neomezeného exponenciální růstu ekonomiky, vyhladověním lidstva, které plýtvavý západní kapitalismus spojený s plundrováním přírodních zdrojů bývalých kolonií nenasytí a nenapojí. Světová populace se ve srovnání s rokem 1900 ztrojnásobila a ve srovnání s rokem 1950 zdvojnásobila. Dnes už jsme měli podle předpovědí ze šedesátých let umírat hlady na poušti sluncem sežehlé a vyprahlé Evropy. Nyní se máme snažit dosáhnout dvojnásobného blahobytu s poloviční spotřebou přírodních zdrojů, praví toto zelené evangelium. Máme být vůči Bohu (Gaia, ekosystém) pokorní a pěstovat jen tu mrkev, kterou sníme. Peklo rozežrané budoucnosti hrozí. Vždy nejméně do deseti, maximálně do dvaceti let od data vydání publikace.

Jak řekl zakladatel Římského klubu Aurelio Peccei, "vynalézání budoucnosti je nejdůležitějším a nejobtížnějším vynálezem lidstva." Každého futurologa vždy dostihne k stáru jeho předpověď z mládí. Jen spisovatelé scifi, knih o konci světa a jiné náboženské literatury se mají na co vymluvit. Proč jim ty předpovědi stále nevycházejí...

0
Vytisknout
3919

Diskuse

Obsah vydání | 3. 5. 2013