Na okraj mytologie práce

1. 5. 2013 / Karel Dolejší

V Kritice Gothajského programu (1875) Karl Marx odmítl maloměšťáckou mytologii práce, která se v té době stala úhelným kamenem programu německé sociální demokracie - a zůstala jím na celé tradiční levici prakticky až dodnes. Práce byla prohlášena za moderního spasitele, který změní svět a uskuteční všechny utopické sny raného socialismu odvozené z raného křesťanství. Dělníkovou starostí prý není, upozorňuje Marx, co se stane s výsledkem jeho činnosti poté, když svou práci dodělá; a proč taky, jestliže práce sama o sobě byla prohlášena absolutní hodnotou a drží se představa, že pokrok je cosi automatického, jakýsi veliký stroj dějin, jenž dělník svou poslušnou existencí veverky běhající v kole v potu tváře pohání vpřed. "Práce je zdrojem veškerého bohatství a veškeré kultury", psalo se v Gothajském programu sociálních demokratů. Marx s tím ostře nesouhlasil.

Předně, bez přírodních "zdrojů" by práce byla k ničemu. Vždyť práce je sama jen projevem jedné přírodní síly. "Měšťáci mají velmi dobré důvody, aby přibásňovali práci nadpřirozenou tvůrčí sílu; neboť právě z přírodní podmíněnosti práce vyplývá, že člověk, který nemá jiné vlastnictví než svou pracovní sílu, musí být za každého společenského a kulturního stavu otrokem jiných lidí", konstatuje suše Marx.

Gothajská mytologie průmyslové práce ovšem v posledních desetiletích značně ztratila na lesku. Konrad Paul Liessmann upozorňuje, že se globalizovaný konzument setkává už jen s univerzem hotových věcí, které nenesou žádnou stopu svého původu a téměř se zdá, jako by kdesi ve skladu vznikaly samy. Je to tím, že jsou vyráběny na místech odlehlých od metropole, o nichž se prakticky nic nedozvídáme a jsou drženy mimo náš dohled. Ačkoliv produktivita práce stále roste, pracuje se stále více a déle. A ačkoliv se vyspělý Západ změnil na společnost konzumentů, ještě i ten konzum stále chápe po vzoru práce.

Řešením dnešních problémů ovšem není oprášení staré mytologie práce. Práce, která se neptá po svých následcích, vede vždy různými oklikami k Adolfu Eichmannovi - naprostému profesionálu, jemuž bylo jedno, zda vlaky do Osvětimi vozí uhlí, Cyklon B či Židy.

Proto bychom dnes, v "postzaměstnanecké" společnosti s velmi nejasnou perspektivou, rozhodně neměli freneticky jásat u příležitosti Svátku práce. Za prvé práce, kterou se lze slušně uživit, bude stále vzácnější. Za druhé celá mytologie práce je moderní křesťanskou novozákonní aberací, zatímco Jahve při vyhánění z ráje měl oznámit Adamovi "V potu tváře své chléb svůj dobývati budeš" a docela jistě to nemyslel jako vykupitelskou zvěst.

Práce ruinuje svět, burcuje Christian Schütze.

Není snad třeba připomínat, kdo hlásal, že práce osvobozuje...

0
Vytisknout
7391

Diskuse

Obsah vydání | 3. 5. 2013