ÚSTR a hledání špíny -- snadná práce

29. 4. 2013 / Miroslav Polreich

Když se mluví o špíně v souvislosti s vládní organizací na zkoumání a tu pravou (proboha, jen ne tu levou) interpretaci naší společné minulosti jejími vedoucími představiteli, potažmo služebně placenými vykladači, tak se zpravidla v argumentační nouzi obracíme na právníky a soud. ÚSTR(k)u se to přihodilo, a tak mimo řadu současných rozborů a pohledů na tuto instituci v podstatě ze všech stran s pravolevým politickým nádechem, bychom měli mít také pohled z prostého života a běžné praxe této instituce. Funkcionáři ÚSTR(k)u totiž jezdí také poučovat o smysluplnosti a účelnosti své práce po českém venkově, ale i do Kalifornie. Ten výjezd byl do USA sice závažný, ba troufalý, ale zůstaňme raději doma. U události, která se stala v roce 2008. Zdá se to dávno, ale... minulost dostihne každého. "Špína" je vlastní té instituci od začátku. Záznamy StB jsou pro ÚSTR to jediné, co má -- jsou více než "slovo Boží".

Zúčastnil jsem se v roce 2008 veřejné (!) schůze v sále havlíčkobrodské radnice, pořádané krajně pravicovou organizací, kryjící se Havlíčkovým jménem. Hlavním řečníkem byl Pavel Žáček, Vladimír Mlynář a dosti stydlivě sekundoval pan Tabery.

V tehdejší době, ještě ředitel ÚSTR(k)u pan Žáček popsal většinou mladým posluchačům dosti nezpochybnitelně minulý totalitní režim, ve kterém jako student novinařiny na pražské Fakultě sociálních věd ÚK a funkcionář Svazu socialistické mládeže (to opomenul uvést) musel žít. Bylo to opravdu dost smutné a rádoby působivé povídání.

Vladimír Mlynář se pustil do společensko-politických úvah s filozofickým podtextem o významu a smyslu Pražského jara. Stručně a po pravdě řečeno, nejednalo se prý o nic jiného než o boj o koryta mezi komunisty. Uvedl sice, že jeho rodiče, otec Zdeněk a matka Rita vstoupili do komunistické strany z idealismu ve své mladistvé nerozvážnosti. Protože Zdeněk Mlynář senior byl mým přítelem, znali jsme se velmi dobře, byl jsem zaskočen nepochopitelnou nehorázností a tak jsem si nemohl nevzpomenout na příslovečného Pavlíka Morozova. (Vysvětlivka pro mladé: Pavlík byl mladý komsomolec, který udával své rodiče jako kulaky).

V následné diskusi jsem musil oponovat. Pražské jaro byl dosti dlouhodobý a v českém společenském prostředí zákonitý proces sebereflexe, nápravy a hledání. Známe podíl politiků, občanské společnosti, akademických pracovníků všech oborů i umělců, kteří oživili celonárodní diskusi a to i v tehdejším kontextu s evropským trendem. Zdenek Mlynář (senior) zůstal jedním ze symbolů tohoto vývoje a shodou okolností měl i hlavní vliv na pozdější události v samotném centru moci -- Rusku a to nejenom myšlenkovým nábojem, ale i osobním přátelským vztahem právě s představitelem tohoto hnutí -- Gorbačovem. V tom je Mlynářova osobní historická role. Ale také důvod, proč musí být dnes oficiální propagandou "upozaďován".

Snad se mohu odvolat na charakteristiku doby, výstižně podanou filosofem Karlem Kosíkem: "Pražské jaro muselo být ve své době násilně potlačeno, dnes se musí bagatelizovat nebo pokrývat zapomenutím, klíčily v něm zárodky dějinné alternativy." Dovolím si jenom dodat, že dnes smíme vídat každoročně v den výročí tanky, jezdící po Praze. Nic z myšlenek Pražského jara nebývá vyřčeno a statečná dřívější hlasatelka popisuje automaty za svoji hlavou, ale ideje, které hlásala, opomíjí.

I dnes platí: jiná forma -- funkce stejná.

Na pana Žáčka jsem si dovolil vznést jen jediný dotaz. Jak je možné, že "jeho" Ústav povýšil záznamy pracovníků StB nad slovo Boží, že o nich se vůbec nesmí pochybovat, ani o smyšlenkách a okolnostech při jejich zpracovávání, a je dokonce ochoten hájit StB a jeho "práci" před častými soudy, za peníze daňových poplatníků. Navíc jsem pouze dodal, že se domnívám, že právě on je jediným současným aktivním vykonavatelem vůle StB. (V tom myslím nejsem původní.)

Odpovědi jsem se nedočkal. Vyskočil Vladimír Mlynář (junior) a hlasem, kterému nebylo možno oponovat (nevím co by následovalo), mne vyzval k opuštění sálu. Přestože schůze byla veřejná a v mém rodném městě, kde jsem znám, raději jsem odešel. Je třeba jen dodat, že v tehdejší době starostka města a nyní poslankyně parlamentu (za ODS) Ing. Jana Fischerová, CSc. se mě osobně za jednání této mise ÚSTR (k) u omluvila. I písemně.

Rozuměl jsem, že s tou špínou nechce mít nic společného...

Ano, byla to špína, špína velmi zažraná. Mlynář junior byl na té schůzi v roce 2008 jako druhý panelista. Projevil se jako obyčejný lhář, resp. stoupenec teorie, a ta tu ještě žije, že Pražské jaro bylo jen o korytech. Otázka roku 1968 zde i perestrojka v Rusku je stále věc otevřená. Proto se nyní všichni zděsili (včetně Zaorálka i ředitele Ústavu soudobých dějin Tůmy) z "odhalení", jak se mohli "Rusové" (čti "Rusáci", aby to bylo kontextuálně srozumitelnější) postavit v roce 1989 za český disent. Vždyť je to přece, jak se vyjádřili, absurdní. Kdo jiný by to ale měl udělat? Největším dilematem pro mnohé protisovětské kritiky by nyní bylo třeba děkovat nejen Reaganovi, že uzbrojil Rusko a přinesl "nám" svobodu a demokracii, ale i Gorbačovovi. Za nepřekážení, či naopak urychlení rozkladu sovětského impéria. Za to, že "nám" tím přinesl svobodu a demokracii. A také Žáčka.

Páter Herman by měl zvážit, něž obviní Petrušku Šustrovou, neboť ta by spíše vyžadovala respekt, než honění po soudech. Toho si snad v mládí jako odpůrkyně Husákova režimu užila dost. Tendenční servilita, s jakou byl Mlynář (junior) schopen poblít své rodiče -- mámu, která ho sama vychovala, a tátu, který opravdu měl podíl na "pěrestrojce", je pro dnešní dobu signifikantní. Dnes je bývalý šéfporadce bývalého premiéra Jana Fischera Vladimír Mlynář (junior) vrchovým managerem (šéf pro vztahy s veřejným sektorem v PPF) a opět chodí šířit veřejně své bludy. Vybaven jménem, které mají mnozí ještě v úctě. Zdeněk Mlynář (senior) se už bránit nemůže.

Podstata je v názvu -- v hledání špíny. Protože ta má být dnes obsahem žaloby proti Petrušce Šustrové, kterou chce podat zhrzeně odvolaný a od ředitelského příjmu odstavený Hermann. Takže nejedná se o věc pět let starou, ale problém aktuální. Z dneška, resp. zítřka. Ten Ústav se za tu dobu nijak nezměnil. Jen Morozov dneška se jmenuje Mlynář. Bohužel. Stojíme na prahu nejen telekomunikační revoluce.

Pavlík Morozov -- wiki ZDE

0
Vytisknout
10623

Diskuse

Obsah vydání | 2. 5. 2013