Slovo roku 2024: Genocida

30. 12. 2024

Kromě toho nejméně 14 zemí požádalo Mezinárodní soudní dvůr, aby jim umožnil intervenovat ve prospěch Jihoafrické republiky v případu genocidy proti Izraeli, včetně Irska, Španělska, Belgie, Mexika a Turecka.

Na druhé straně nejmocnější muž světa Joe Biden trvá na tom, že to, co Izrael dělá v Gaze, není genocida. Ve skutečnosti většina amerických politiků obou stran buď vydala podobná prohlášení, anebo k této otázce prostě mlčí. Americké kabelové „zpravodajství“ se letos o Gaze téměř vůbec nezmínilo, přestože tam izraelská armáda denně páchá krveprolití, a obvykle do vysílání nezve hosty, kteří by mohli použít slovo na „G“.

Provedl jsem rešerši v databázi přepisů vysílání. CNN 6. prosince zmínila, že americké ministerstvo zahraničí popřelo izraelskou genocidu v Gaze. Dne 1. listopadu moderátoři CNN oznámili, že odstoupil jeden z úředníků OSN, který označil izraelské akce v Gaze za učebnicový případ genocidy. Dne 24. května CNN informovala o žalobě Jihoafrické republiky proti Izraeli u Mezinárodního soudního dvora pro zločin genocidy. V lednu CNN dvakrát nebo třikrát informovala o případu vedeném proti Izraeli u ICJ kvůli údajné genocidě v Gaze. Těchto asi šest zmínek o genocidě za celý rok se většinou týkalo popírání tohoto zločinu nebo věcí, které řekli jiní lidé.

Mnozí z těch, kteří zpochybňují obvinění Izraele z genocidy, nerozumí současné technické definici tohoto pojmu. Ta nevyžaduje zabití milionů lidí. Nelze ji omlouvat válečnými boji, protože válečné zákony vyžadují, aby bylo učiněno vše pro minimalizaci civilních obětí. Pokud země tento požadavek bezstarostně odhodí a záměrně přijme pravidla vedení boje, která umožňují, aby na každého zabitého vysoce postaveného bojovníka připadalo sto civilních obětí, jak to podle izraelského magazínu +972 i New York Times Izrael udělal, může takové jednání spadat pod zločin genocidy.

Termín „genocida“ vymyslel polský právník a akademik židovského původu Raphael Lemkin. Pochází z řeckého genos neboli lid, rasa nebo kmen a latinského -cide, které má co do činění se zabíjením. Lemkin ho použil ve své knize z roku 1944 Vláda Osy v okupované Evropě. Odvolával se na něj také při norimberském procesu s válečnými zločinci a usiloval o přijetí a ratifikaci Úmluvy o genocidě z roku 1948, což se mu podařilo v roce 1951.

V knize Vláda osy Lemkin napsal: 

"Nové koncepce vyžadují nové pojmy. Pod pojmem genocida rozumíme zničení národa nebo etnické skupiny. Toto nové slovo, které autor vymyslel pro označení staré praxe v jejím moderním vývoji, je vytvořeno ze starořeckého slova genos (rasa, kmen) a latinského cide (zabíjení), a odpovídá tak svým vznikem slovům jako tyranovražda, homocidium, infanticidium atd. Obecně řečeno, genocida nemusí nutně znamenat bezprostřední zničení národa, s výjimkou případů, kdy se provádí hromadným vyvražděním všech příslušníků národa. Má spíše označovat koordinovaný plán různých akcí zaměřených na zničení klíčových základů života národních skupin s cílem vyhladit skupiny samotné. Cílem takového plánu by byl rozklad politických a sociálních institucí, kultury, jazyka, národního cítění, náboženství a hospodářské existence národních skupin a zničení osobní bezpečnosti, svobody, zdraví, důstojnosti, a dokonce i života jednotlivců patřících k těmto skupinám. Genocida je namířena proti národnostní skupině jako celku a příslušné činy jsou namířeny proti jednotlivcům nikoliv v jejich individuálním postavení, ale jako členům národnostní skupiny. Postačí následující ilustrace. Konfiskaci majetku státních příslušníků okupované oblasti z důvodu, že opustili zemi, lze jednoduše považovat za zbavení jejich individuálních vlastnických práv. Pokud je však konfiskace nařízena jednotlivcům pouze proto, že jsou Poláci, židé nebo Češi, pak stejná konfiskace ve svém důsledku směřuje k oslabení národnostních celků, jejichž jsou tyto osoby příslušníky."

V současném Irsku se vládní úředníci ohrazují proti Lemkinovu důrazu na úmysl a „koordinovaný plán“, které je téměř nemožné prokázat. Tvrdí, že genocida by neměla být definována úmysly pachatele, ale újmou, kterou oběť utrpěla.

Bohužel je možné, že počet zmínek o genocidě roste proto, že se tento zločin stává stále běžnějším. V letech 2009 a 2010 vydal Mezinárodní trestní soud zatykač na tehdejšího súdánského diktátora Umara al-Bašíra, který obsahoval 3 body obžaloby z genocidy kvůli jeho brutálnímu potlačování obyvatelstva Fur v západní provincii Dárfúr.

Jak upozorňuje Alexander Wentker, v tomto století se genocida stále častěji projednává u Mezinárodního soudního dvora, který byl zřízen Organizací spojených národů za účelem rozhodování sporů mezi členskými státy. Gambie podala žalobu na vojenskou juntu Myanmaru (Barmy) za genocidu Rohingyů. Nikaragua podala žalobu proti Německu za napomáhání Izraeli ke genocidě v Gaze, ale soudci ji odmítli s odůvodněním, že Německo má silnou soudní moc, která může tuto záležitost rozhodnout sama. Nikaragua, která se nenechala odradit, má zájem stíhat Británii a Kanadu za spoluúčast na genocidě v Gaze, což podle Wentkera může pomoci vysvětlit vlažné oznámení labouristické vlády, že firmám prodávajícím zbraně do Izraele bylo odebráno přibližně 14 licencí na vývoz.

Soudci Mezinárodního soudního dvora se zvláště zajímali o izraelské ničení nemocnic, vysídlování těhotných žen do trosek domů a do stanů, přičemž uvedli, že „Světová zdravotnická organizace odhadla, že 15% žen rodících v pásmu Gazy pravděpodobně zažije komplikace, a říkají, že se očekává nárůst úmrtnosti matek a novorozenců v důsledku nedostatečného přístupu k lékařské péči.“ Jde o to, že tato opatření mohou představovat „opatření, jejichž cílem je zabránit porodům v rámci skupiny“.

 

Celý článek v angličtině ZDE