Experti na Evropu varují, že Trumpova volba Vance je pro Ukrajinu „hroznou zprávou“

17. 7. 2024

čas čtení 6 minut

Vicekandidát bude Trumpa tlačit k prosazování zahraniční politiky „Amerika na prvním místě“ a k dohodě s Putinem o ukončení války na Ukrajině


Výběr JD Vance jako  kandidáta na viceprezidenta Donaldem Trumpem znovu vyvolal v Evropě obavy, že bude prosazovat  zahraniční politiku „Amerika na prvním místě“, podle vzoru "něco za něco", která by mohla vyústit v to, že USA budou tlačit na to, aby Ukrajina ustoupila Vladimiru Putinovi a prosila Rusko o mír.

„Je to špatné pro nás, ale je to hrozná zpráva pro [Ukrajinu],“ řekl jeden z vysoce postavených evropských diplomatů ve Washingtonu. „[Vance] není naším spojencem.“


Zahraniční diplomaté a pozorovatelé často označovali Trumpovu skutečnou politiku za „černou skříňku“ s tím, že není možné s jistotou vědět, co tento nepředvídatelný vůdce udělá, až se dostane k moci.

Někteří se uklidňovali tím, že jména tipovaná na nejvyšší posty, jako například bývalý ministr národní bezpečnosti Robert O'Brien, by zachovala zahraničněpolitický status quo, zatímco Trump by se soustředil na domácí záležitosti.

Budoucí Trumpova administrativa má však nyní mnohem energičtějšího náhradníka, který bude podněcovat Trumpovu skepsi vůči Ukrajině a Evropě, zatímco bude naléhat na agresivní obchodní a zahraniční politiku strany v jiných částech světa.

„Senátor Vance byl loni na jaře jedním z hlavních odpůrců nového balíku pomoci Ukrajině a vyjádřil lhostejnost k tomu, co se v této válce děje,“ řekl Michael McFaul, ředitel Institutu Freemana Spogliho pro mezinárodní studia a bývalý americký velvyslanec v Rusku. „Tím, že si Trump vybral Vance jako svého kandidáta na prezidenta, dal americkým voličům pro listopad najevo velmi jasnou volbu v oblasti zahraniční politiky.“

„Zahraničněpolitická strategie prezidenta Bidena radikálně kontrastuje s přístupem Donalda Trumpa,“ dodal. "Biden a Harrisová prosazují  demokracii a postavili se autokratům. Trump a Vance nevěnují  prosazování demokracie v zahraničí žádnou pozornost a místo toho se objímají s autokraty. Kontrast v zahraničních přístupech, které tito dva prezidentští kandidáti zastávají, nebyl za mého života nikdy jasnější."
 
Vance kritizoval americké balíky pomoci Ukrajině a prosazoval jednání s Ruskem, ačkoli Ukrajina prohlásila, že si rozhovory nepřeje. Obvinil Bidenovu administrativu z „mikromanagementu“ izraelské války v Gaze a prohlásil, že Amerika by měla „umožnit Izraeli skutečně dokončit práci“.

Vyslovil se pro zadržování Číny, řekl, že Amerika je v Evropě „příliš angažována“, a prosazoval agresivní obchodní omezení a ochranu duševního vlastnictví proti Číně.

A požadoval, aby evropské země odváděly větší podíl svého HDP do NATO, což napsal v letošním roce: „Spojené státy poskytovaly Evropě bezpečnostní pomoc příliš dlouho.“

„Myslím, že Vance byl vybrán přinejmenším částečně kvůli své zahraniční a obchodní politice,“ řekla Emma Ashfordová, vedoucí pracovnice programu Reimagining US Grand Strategy ve Stimsonově centru ve Washingtonu.

"Vance je do značné míry představitelem tohoto nového pravicového křídla, které se v Republikánské straně rozrůstá. Jsou mnohem více nacionalističtí,  protekcionističtí, protiimigrační... Trump to do značné míry inicioval už v roce 2016, a Vance se stal jedním z jeho kongresových vůdců."

Přední dárci se údajně v posledních hodinách zapojili do snahy zajistit Vancovi nominaci. Podle Axiosu mezi ně patří Elon Musk, Tucker Carlson a David Sacks. Všichni tři jsou skeptičtí k podpoře Joea Bidena pro Volodymyra Zelenského a Sacks na pódiu republikánského národního sjezdu řekl, že Biden „vyprovokoval, ano vyprovokoval, Rusy k invazi na Ukrajinu řečmi o rozšíření NATO“.

Jsou také spojeni s větší skupinou technologických miliardářů ze Silicon Valley, včetně Vanceova podporovatele Petera Thiela, kteří se k Číně stavějí extrémně jestřábím způsobem.

Volba Vance mezitím pohoršila některé tradiční republikány.

„On [Vance] by kapituloval před Ruskem a obětoval svobodu našich spojenců na Ukrajině,“ napsala bývalá kongresmanka Liz Cheneyová, která se stala otevřenou kritičkou Trumpa. „Trumpova GOP už není stranou Lincolna, Reagana ani ústavy.“

Vance, autor knihy Hillbilly Elegy, se prezentoval jako moderní úspěšný příběh z amerického pásu nezaměstnanosti a Trump si ho prý vybral kvůli jeho minulosti a vystupování na scéně stejně jako kvůli jeho politice. Proslavil se však také jako přední kritik pomoci Ukrajině.

„Myslím, že je směšné, že se zaměřujeme na Ukrajinu,“ řekl Vance v rozhovoru pro podcast War Room Steva Bannona v roce 2022. "Musím k vám být upřímný: Je mi úplně jedno, co se stane s Ukrajinou."

Na únorové mnichovské bezpečnostní konferenci přednesl to, co jeho vlastní zaměstnanci nazvali „budíčkem“ pro Evropu, v němž zlehčoval hrozbu, kterou představuje ruský vůdce, a uvedl, že USA nemohou vyrábět zbraně potřebné k zásobování Ukrajiny, aby mohla pokračovat ve válce.

„Nemyslím si, že Vladimir Putin představuje pro Evropu existenční hrozbu, a pokud ano, opět to naznačuje, že Evropa musí převzít agresivnější roli ve své vlastní bezpečnosti,“ řekl Vance.

Vance také řekl, že věří, že válka na Ukrajině „skončí vyjednaným mírem“, což se zdálo, že v úterý podpořil i maďarský premiér Viktor Orbán, který cestoval na svou vzdornou „mírovou misi“ do Moskvy a do Mar-a-Lago, a napsal, že Trump po volbách začne působit jako „mírový zprostředkovatel okamžitě“, ještě před svou inaugurací.

„Ano, Trump bude nakonec určovat politiku vůči Ukrajině,“ napsal Serhij Kuděla, profesor politologie na Baylorově univerzitě, na Twittru. „Ale volba Vance nám říká vše, co potřebujeme vědět o tom, jak chce Trump přistupovat k Ukrajině, až se stane prezidentem: žádné členství Ukrajiny v NATO, omezení vojenské a ekonomické pomoci a donucení Zelenského zasednout k [jednacímu] stolu s Putinem.“

Vance v tomto projevu také řekl, že si nemyslí, že by USA měly vystoupit z NATO nebo „opustit Evropu“, ale že by se Washington měl „otočit“ směrem k Asii, tedy k agresivnější politice, která by měla zadržet Čínu.

„Spojené státy se musí více zaměřit na východní Asii,“ řekl. „To bude budoucnost americké zahraniční politiky na příštích 40 let a Evropa se musí probudit.“

Podrobnosti v angličtině ZDE

USA
2
Vytisknout
3004

Diskuse

Obsah vydání | 18. 7. 2024