Jak „zachránit tisíce mrtvých“ 2.0

18. 1. 2023 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Tvrzení Andreje Babiše, že v případě zvolení na Hrad „zajistí mír“, lze brát asi stejně vážně jako jeho ambice vyřešit koronavirovou pandemii.

Pokud po tom velmi toužíte, můžete uvěřit libovolnému politikovi, že poručí větru, dešti, na obloze budou zářit čtyři měsíce a divoké šelmy vstoupí do služeb člověka. (Historicky vzato, vše někdy v minulosti publiku slibovali socialisté.) Pokud jste na tom takto, zajisté vezmete vážně i představy Andreje Babiše o ukončení války na Ukrajině pražskou mírovou konferencí.


Avšak než se vydáte na mírové předvolební shromáždění do sportovní haly Martiny Sáblíkové, je dobré se podívat na Babišův rejstřík, pokud jde o masivní historické krize, jimiž procházíme.


Ano, procházíme. Třebaže nejprve Babiš a později ministr nemocnictví Válek šířili fikci, podle níž pandemie sama skončila a virus „odešel“, pravda je, že koronavirus na názory Babiše i Válka kupodivu nereaguje a dělá si, co chce. V Číně se po rozvolnění rozjíždí další vlna, která v ideálním prostředí přelidněného státu vyprodukuje další mutace a varianty. V současnosti je onemocnění selektováno na odolnost specificky vůči slabým čínským vakcínám – což je nepochybně špatná zpráva zejména pro státy, které takové vakcíny dovezly a samy použily, včetně Babišova milovaného Maďarska.


Když vždy roztržitý a zmatený Babiš, který rozumí světu dokonce ještě v menší míře než mu kdy rozuměl Zeman, v létě roku 2020 uvedl veřejnost v omyl a předstíral, že pandemie skončila, stálo to českou společnost 30–40 000 zbytečně zemřelých. Následné výmluvy, podle kterých „ti, kteří měli přijít, nepřišli“, nemají žádnou relevanci. Expremiér proti vlastnímu ministru zdravotnictví rozhodl, že se problém „vyřeší“, pokud budeme nadále předstírat, že neexistuje. Proto osobně nese odpovědnost za toto děsivé selhání.


Nyní se pokouší zopakovat obdobný postup a tvářit se, že druhou klíčovou krizi naší doby, válku na Ukrajině, ukončí diplomatický rituál proběhlý pod jeho taktovkou v Praze.


Pravda ovšem je, že pandemie při všech svých komplikacích z hlediska praktického řešení představuje o dost méně zapeklitý problém než válka. Ne proto, že by byla „jednodušší“, ale proto, že (pokud tedy nejste Babiš…), lze poměrně snadno předvídat, jak se virus zachová.


Stejný „diplomat“ jako epidemiolog

Prezidentský kandidát Babiš je asi stejným diplomatem jako epidemiologem. Pokud před ukončením války na Ukrajině vůbec existují šance na jednání (a namístě je největší skepse), rozhodně neodpovídají jeho představě vítězoslavného pražského summitu.


Jednání, která by měla nenulovou šanci proběhnout, by se týkala nějaké velmi nízké a v principu „neoficiální“ úrovně. To jinými slovy znamená, že by probíhala tajně, aniž by o nich veřejnost věděla. Ale i tak mohou podobné rozhovory bez hmatatelného výsledku běžet celé roky. Protože válka na Ukrajině svým charakterem rozhodně nepřipomíná řekněme arabsko-izraelské války nebo války 19. století.


Nehledě na svá přání, počínaje konfliktem v roce 1956 arabští vůdci už vědí, že „zahnat Židy do moře“ není realistický scénář. Tento jejich záměr byl vojensky poražen na konci 40. let – a v následných konfliktech šlo vždy už jen o to, kdo získá nebo ztratí určité konkrétní území.


V této fázi ovšem na Ukrajině vůbec nejsme. Vladimir Putin stále věří, že se mu podaří Západ válkou politicky „utahat“, třebaže ji vojensky prohrává – podobně, jako systematicky vojensky prohrával Severní Vietnam během vietnamské války. A až se tak stane, nezávislou Ukrajinu prostě zničí a obsadí. Celou.


Vietnamští komunisté nevyhráli válku proti Jižnímu Vietnamu proto, že by byli celá ta léta nějak úspěšní na bojišti. Naopak, prohrávali jednu bitvu za druhou.


O výsledku války to nicméně nerozhodlo, protože u klíčových spojenců jejich protivníků neexistovala vytrvalá vůle pokračovat v podpoře jihovietnamských obránců, ani realistické plány na to, jak „Vietcong“ a jeho severovietnamské sponzory porazit rozhodujícím způsobem.


To je důležitá lekce také pro ukrajinskou kauzu. Kyjev dává zřetelně najevo, že nehodlá vést žádná diplomatická jednání o míru minimálně bez toho, aby ruská vojska odešla za mezinárodně uznanou ukrajinskou hranici, tj. včetně vyklizení okupovaného Krymu. Teprve pak by byl ochoten začít rozhovory o ukončení konfliktu. Jsou to ovšem podmínky, které Moskva naprosto není ochotna přijmout. A lze očekávat, že pokud by Putin politicky přežil ztrátu všech ukrajinských území, ani pak by ještě zdaleka konflikt neskončil.


Dokud Moskva doufá, že může s pomocí babišů proti Západu vyhrát hru „Vyděržaj, pioněr!“, aniž to povede k naprostému zničení ruského hospodářství a armády, bude ve válce proti Ukrajině pokračovat. A to bez ohledu na to, kolik summitů by naplánovali Andrej Babiš, Luiz Inácio Lula da Silva či Recep Tayyip Erdogan.


Na rozdíl od ANOfertu svět nefunguje tak, že majitel holdingu všem vnutí své potrhlé představy o tom, co se má stát a co se stane.


Tento článek také vyšel na webu Seznam Médium ZDE

3
Vytisknout
3755

Diskuse

Obsah vydání | 20. 1. 2023