Podivný obraz obnovitelných zdrojů energie v českém veřejném prostoru

14. 9. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta
Nedávno jsem slyšel v Českém rozhlase zajímavý rozhovor. Byla v něm zmíněna divná situace, kdy energetická krize a válka na Ukrajině slouží mnoha lidem ve veřejném prostoru k tomu, aby naplivali na obnovitelné zdroje energie, které prý mohou za všechno zlé, ale reálně probíhá na trhu obrovský nárůst zájmu o tyto zdroje, protože jsou levné, efektivní, dají se velmi rychle instalovat (na rozdíl od jaderných elektráren). Lidé se rozhodují podle svých peněženek a reálné hodnoty, i když se jinak blábolí ledaco.

 

 

V Nature právě píšou, že Japonsko hodlá masivně investovat do větrných elektráren a chce v tom dohnat Dánsko, Německo a Británii, které jsou daleko vpředu. U nás se naopak mnoho „expertů“ raduje z toho, že zelená energie prý ztroskotala, že se musíme vrátit k uhlí a jádru atd. Německo je prý ten největší zločinec v oblasti energetiky, který za všechno může, a další pohádky kolem toho, jak my, Češi, tedy čeští „experti“ ze sovětských dob, všechno věděli lépe. Japonští, němečtí, dánští, britští a obecně západní experti z nejlepších univerzit jsou samozřejmě proti českým čučkaři, jak jinak.

Tento veliký výron frustrace ukazuje, o co těmto lidem od počátku šlo: o jejich vlastní svět, který se jim hroutil, a nyní mají pocit, že měli pravdu, že se musíme vrátit do jejich milované minulosti, že všechno bude zase tak dobré a krásné jako kdysi (a jak to nikdy nebylo). Jasně že o řešení globální klimatické krize jim nikdy nešlo, nešlo jim ani o technologický pokrok. Jsou na tom ve skutečnosti jako ti, kdo by v půlce 20. století čekali na návrat do věku páry.

2
Vytisknout
5751

Diskuse

Obsah vydání | 20. 9. 2022