Ukrajina: Jak dlouho potrvá válka?

1. 6. 2022

čas čtení 19 minut
Henry Kissinger v Davosu tvrdil, že Ukrajina by se měla vzdát území, aby ukončila válku, napsal Lawrence Freedman.

Jediná otázka, která mi je kladena častěji než kterákoli jiná, zní "Jak dlouho bude tato válka trvat?" – ještě častěji než "Kdo vyhraje?" V praxi jsou tyto dvě otázky nevyhnutelně propojeny.

Obě otázky nabyly na naléhavosti, protože Ukrajina přiznává, že se na Donbasu dostala do tvrdých bojů. Ačkoli by to nemělo být překvapením, vzhledem k úsilí, které Rusko vkládá do této fáze války, zpochybnilo to sílící očekávání, že Rusko přejde od jednoho neúspěchu k druhému, dokud v určitém okamžiku – možná docela brzy – nebude z Ukrajiny úplně vyhnáno.

Proč rozdělení Ukrajiny není reálnou možností

To ukazuje na všudypřítomné nebezpečí pro ty, kdo analyzují průběh této války, příliš daleko od událostí - že budou vyvozovat silné závěry z posledního střetnutí a pak předvídat výsledky bitev, které teprve budou vybojovány, než začnou radit, jak reagovat na scénáře, které se mohou nebo nemusí naplnit. Například optimismus ohledně blížících se ukrajinských vítězství mnohé potěšil uklidňující myšlenkou, že četné oběti nemusely být zbytečné a že Rusko bude brzy za nevyprovokovanou agresi náležitě potrestáno. Ale také to povzbudilo zvláštní obavy z nebezpečí, že Ukrajina příliš důkladně zvítězí. Podle tohoto názoru pokud bude Putin zatlačen do kouta, mohl by, aby zachránil svůj režim a tvář, jednat ještě bezohledněji než dříve, například s použitím jaderných zbraní.

Tento vysoce spekulativní scénář, k němuž lze dospět pouze prostřednictvím řady dohadů o tom, jak se válka bude vyvíjet a o pravděpodobných důsledcích pro Putinův stav mysli, vedl některé k naléhání na Ukrajinu, aby učinila velké územní ústupky, s cílem udržet ruského vůdce v klidu na způsob jakési preventivní terapie. Jiní dospěli ke stejnému závěru jinou cestou, tentokrát za předpokladu, že Ukrajina nebude schopna zatlačit Rusy zpět, protože čelí příliš velké palebné síle. Z tohoto pohledu by si mohla blahopřát k dobře odvedené práci, když zabránila Rusku dobýt celou zemi, a přijmout logiku, že nyní na Donbasu ustoupí. To všem umožní zanechat tohoto ošklivého podniku a ukončit utrpení, ale také narušení širšího mezinárodního systému.

Ať už je závěr jakkoli, Ukrajinci jsou žádáni, aby se utěšili tím, že Rusko nedokázalo zvítězit, pokud jde o cíle stanovené na začátku války, jimiž bylo podrobit si Ukrajinu. Komfort bude omezený. Putin bude utěšen, že mu bylo umožněno splnit své vedlejší cíle. Rusko získá Doněck, Luhansk a možná Cherson, zatímco zbytek Ukrajiny bude těžce poškozen a bude se vyrovnávat s pozůstatky války. Ti, kteří chtějí mít válku rychle za sebou, si myslí, že takové urovnání by bylo nešťastné, ale nakonec přijatelné. Vytvořilo by to novou rovnováhu, která by v určitém okamžiku umožnila obnovení obchodu s Ruskem, možná ostražitěji než dříve, ale stále s uznáním, že je zde velmoc, která musí být stále respektována bez ohledu na její zločiny. Takové myšlence dal v Davosu hlas Henry Kissinger a lze je nalézt na vysokých úrovních některých evropských vlád a v amerických think-tancích. Tyto názory ukrajinská vláda rozhodně odmítá. Důvody, proč tak činí, pomáhají vysvětlit, proč k navrhovaným ústupkům nedojde a proč tedy válka může nějakou dobu trvat.

Za prvé, Ukrajina zůstává přesvědčena, že nakonec zvítězí. V určitém okamžiku, pokud to pro Ukrajinu půjde v nadcházejících týdnech a měsících opravdu špatně, může být tato důvěra narušena, ale prozatím není ovlivněna nedávnými ruskými zisky. Ve srovnání s těmi, jichž se obávaly na začátku této cílenější fáze války, mají stále omezený strategický význam.

Za druhé, i když Rusko zažije řadu vojenských úspěchů, nezmění to válečné cíle Ukrajiny dostat ruské síly z jejího území. Kyjev nemůže přijmout žádné trvalé územní ústupky Rusku. Když viděli, co Rusové chystají v oblastech, které jsou již okupované, nehodlají ponechat další své lidi takovému zacházení. Shromažďují důkazy, které mají prokázat, že Rusko je zapojeno do genocidní války, ne nutně v tom smyslu, že tento termín je často chápán jako snaha o vyhlazení celého lidu, ale v termínech, které splňují kritéria Úmluvy o genocidě z roku 1948 ("zcela nebo částečně zničit skupinu na základě její národnosti, etnického původu, rasy nebo náboženství"). Putin a jeho přisluhovači, včetně státních médií, se neobtěžovali skrývat svůj záměr, popírají existenci samostatného ukrajinského národa, a když dostali šanci, jednali na základě tohoto popírání, včetně oddělení dětí od rodičů (aby z nich mohli vyrůst správní Rusové), masového znásilňování, deportace, únosů komunitních vůdců a vymazávání ukrajinského jazyka a symbolů národní identity.

Ukrajinci proto nevidí, jak by trvalá okupace území ukončit utrpení: Pouze zajistí, že ruský projekt bude pokračovat do bezútěšného konce. Je-li jim řečeno, že to prodlouží jejich utrpení, poukazují na to, že jsou lidé, kterým – tragicky – není utrpení cizí. Byli oběťmi nejhorších zločinů stalinismu, včetně záměrného hladomoru, který si na počátku 30. let vyžádal 5 milionů životů, a poté nejhorších zločinů nacismu, které si o deset let později vyžádaly asi 7 milionů. (Pro některé jsou tyto údaje podhodnocené.) Nyní viděli desítky tisíc svých lidí zabitých v nevyprovokované válce, rozbitá vitální města a zničenou životně důležitou infrastrukturu. Až 40 % jejich HDP za letošní rok už bylo ztraceno. Všechny jejich možnosti do budoucna zahrnují více bolesti, takže půjdou po té, která nabízí jejich zemi nejlepší budoucnost.

Za třetí, není důvod předpokládat, že kdyby byl ústupek učiněn, bylo by dosaženo nějaké nové rovnováhy. To byla naděje v roce 2014, kdy Rusko zabralo Krym a dosadilo na Donbas separatisty, což Evropanům umožnilo udržovat "normální" vztahy s Putinem a udržet dovoz ropy a plynu, až do letošního roku, kdy se Putin rozhodl obnovit boj. Nabídli by ti, kdo naléhali na Ukrajince, aby "byli realističtí" a udělali kompromis "pro své vlastní dobro", neprůstřelné bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, aby se zajistilo, že se to nebude opakovat - nebo by se podvolili Putinovu stejně "realistickému" požadavku, aby Ukrajina zůstala neutrální? ? Ti, kdo si myslí, že rozdělení povede ke stabilitě, by mohli zvážit tyto dva skvělé příklady rozdělení z konce 40. let – Arabové/Izrael a Indie/Pákistán.

Ukrajinský názor – na kterém je země podle posledních průzkumů zajedno – je ten, že tato válka neskončí, dokud se země alespoň nevrátí k hranicím z 23. února, a pokud to nebude diplomaticky dohodnuto, tak dlouho, dokud nebude znovu získán celý Doněck a Luhansk a možná i Krym. Ať už to tito tvrdohlaví geopolitici, kteří berou v úvahu pouze požadavky mezinárodního řádu, považují za pošetilé nebo marné, nebo dokonce nezodpovědné, Ukrajina je nastavena tímto směrem. Zelenskij slíbil, že jakoukoli dohodu s Ruskem předloží k referendu. Při současných číslech by jakékoli ústupky Putinovi byly zamítnuty.

Podporovatelé Kyjeva v Severní Americe a Evropě se prozatím shodují, že geopolitické důsledky čehokoli, co by mohlo být prezentováno jako ruské vítězství, by byly strašné. Recept na nestabilitu, který by neumožnil novou normalitu, ale pokračující napětí. Poté, co přijali závazek, se jej drží, protože opustit Kyjev nyní by byla zrada bez jakékoli kompenzační výhody. Rozdělení uvalené na Kyjev boje neukončí, ale pouze zajistí, že budou pokračovat za podmínek příznivějších pro Rusko.

Toto je válka, která trvá již osm let. Už to mělo vrcholy a pády. Nedávné komentáře z Moskvy i Kyjeva připouštějí možnost, že mohou být v běhu na dlouhou trať. To vyvolává otázku, zda současné kolo bojů neskončí obdobím patu.

Průběh války

Po dynamice první fáze války, kdy se Rusové rychle dostali do neudržitelných pozic a poté byli nuceni ustoupit, se boje nyní staly tvrdšími. Rusové zahájili tuto druhou, údajně cílenější, fázi válečného postupu v mnoha oblastech v oblasti Donbasu. V poslední době, kdy se nepodařilo nic poskytnout pro Putinovu vítěznou přehlídku 9. května, se jejich vojenské úsilí zdálo být profesionálnější a efektivnější, přičemž byly vyřešeny některé logistické a taktické problémy, které brzdily dřívější operace. Používají svou palebnou sílu – letadla a dělostřelectvo – k ničení ukrajinských obranných pozic, než přijdou s obrněnými jednotkami a pěchotou.

K její cti, protože je nejlepší být upřímný, ukrajinská vláda uznala, že v bitvě v Severodoněcku a Lysyčansku bylo vyklizeno území a v jejich okolí jsou nevyhnutelné další ztráty. Ukrajinští velitelé stojí před několika nezáviděníhodnými volbami. Bojovníci jsou jedni z nejzkušenějších ukrajinských vojáků. Dávalo by největší smysl stažení, abychom se vyhnuli hrdinské oběti za území s malým strategickým významem a za města, která byla z velké části evakuována a rozbita na kusy ruskou palebnou silou? Nebo jinak, lze tato města bránit a vázat ruské síly, aby utrpěly ztráty, které si nemohou dovolit ve snaze je dobýt?

Jinde – na severu kolem Charkova a na jihu kolem Chersonu – se Rusko přesunulo do defenzivnější pozice, vykopalo zákopy a rozmístilo podpůrné dělostřelectvo. Tam mohou přijít s příležitostnými ofenzívami k posouzení odporu, ale převážně s cílem fixovat ukrajinské síly na místě, aby nebyly uvolněny pro protiútoky na Donbasu. Nejlepším hodnocením ruské strategie je nyní to, že se Moskva snaží dostat ze současného úsilí, co může, a poté se Ukrajina bude muset pokusit dobýt toto území nazpět, a zároveň doplnit své vyčerpané síly pro případ, že by znovu vidělo možnost přejít do ofenzívy.

To neznamená, že se válka dostává do patové situace, ale znamená to změnu jejího charakteru. Ukrajina nemůže dosáhnout pokroku pomocí ruských metod, obracet své dělostřelectvo a letectvo na cokoli, co jí stojí v cestě, i kdyby to znamenalo přeměnit její vlastní města na trosky, a zavalit obránce masou, i když to znamená těžké ztráty. Ukrajinskou ofenzívu budou formovat a podporovat dva faktory. Za prvé, jejich síly prokázaly větší morálku a výdrž. Na této asymetrii motivace, která byla zřejmá od prvního dne této války, nadále záleží. Za druhé, dostává nové západní vybavení na frontu a hledá způsoby, jak je začlenit do svých operačních plánů.

Dodávky vyžadují čas. S balíkem podpory ve výši 40 miliard dolarů, který je nyní schválen v USA, a s důkazy o problémech, kterým Ukrajinci čelí, bude Kyjev doufat v rychlejší přísun lepších zbraní. Západní zábrany týkající se poskytování zbraní se v několika oblastech zmírnily, zejména v moderních dělostřeleckých systémech. Ale i když jsou Ukrajinci vděční za houfnice M777, byli frustrováni odporem Bidenovy administrativy k prodeji pokročilejšího salvového raketometu (MLRS). Poslední zprávy naznačují, že Američané mění názor. MLRS umožní přesné údery z velké vzdálenosti. Pokud jde o letadla, došlo k malému pokroku, kromě získání náhradních dílů, aby bylo možné létat s asi 20 starými bojovými letouny. Moderní bojová letadla by situaci změnila.

Ukrajinci proto momentálně nejsou v pozici, aby se mohli vrhnout do frontálních útoků. Je pravděpodobné, že se budou spoléhat na neustálé oslabování ruských frontových sil prostřednictvím řízené dělostřelecké palby a povstaleckých operací za nepřátelskými liniemi (takového druhu, jaké již byly hlášeny v Chersonu), aby narušili ruskou sílu a morálku a využily jakékoli příležitosti, kdy povstat, aby rozložili ruské pozice a pokud možno je obsadili. Rusko nyní musí bránit dlouhou frontu a značné okupované území. Její síly jsou již přetížené a Moskva se snaží najít rezervy. Ukrajinci nemohou čekat příliš dlouho, ale nebudou chtít tvrdě zakročit proti ruským baštám, dokud nebudou připraveni. Rusové čelí mnoha vlastním tlakům, protože spotřebovali masy vybavení a zásob a také ztratili mnoho vojáků, aby si připsali omezené zisky. Ekonomické tlaky nepoleví. Ukrajina by měla stále zvítězit – ale nebude to rychlé.

Válka na výdrž

V každé válce, jakmile se boj přesune z rychlého postupu a odvážných manévrů a stane tvrdším, vyčerpávajícím, se otázky ekonomické a sociální odolnosti stávají postupně důležitějšími. Kromě Běloruska, které poskytlo základnu pro ruské operace, je Rusko izolované. Čína zesílila některá moskevská propagandistická témata, ale neposkytla žádnou materiální podporu a zdržela se klíčových hlasování OSN. Stejně jako Indie si málo všímá sankcí, takže bude pokračovat v obchodování. Prozatím může Rusko financovat svou válku prostřednictvím vývozu energie a potravin, který díky přemrštěným cenám přináší více peněz než kdy jindy. Ale ve střednědobém až dlouhodobém horizontu bude jeho pozice dodavatele energie zasažena a sankce omezí normální ekonomickou aktivitu, včetně výroby.

EU bude brzy hlasovat o svém šestém balíčku sankcí, tentokrát včetně zákazu ruské ropy a odstavení se od ruského plynu. Probíhají diskuse nejen o zmrazení ruských finančních aktiv, ale také o jejich zabavení a předání Ukrajině k rekonstrukci. Ukrajina bude určitě potřebovat finanční prostředky, ačkoli obavy z precedentů pro ty, kdo drží své finanční prostředky v dolarech a eurech, tyto diskuse znesnadní.

Válečné úsilí Ukrajiny je podporováno mnoha jejími příznivci. Kyjev po nich sice chce, aby udělali více, a poukazuje na to, že je to nejlepší způsob, jak válku rychle ukončit, ale zároveň se obává, že pokud neskončí rychle, dojde k nějakému ústupu, což povede k tlaku na rychlé diplomatické urovnání. Po Kissingerových poznámkách se v tomto smyslu objevilo mnoho mediálních příběhů, ale všechny jsou neprůkazné. Je to proto, že nakonec jen Ukrajina může stanovit své válečné cíle. Pokud jich nedosáhne, bude to mít hrozné důsledky pro evropskou bezpečnost a povede to k dlouhému období napětí a nejistoty. Pokud by neúspěch přišel proto, že podpora byla odepřena, když to bylo nejvíce potřeba, západní vlády by musely nést následky. Nyní mají na Ukrajině ve hře své vlastní investice. I když existují obavy o udržení veřejné podpory prostřednictvím krize životních nákladů, západní vlády jsou povinny se podporu udržet.

I když si přejí vidět diplomatické úsilí, v tuto chvíli neexistuje žádný mechanismus, jak by obě strany mohly spolu začít mluvit. Na ukončení bojů v Mariupolu se podíleli prostředníci jako Červený kříž. V současné době se jedná o intenzivní diplomacii pod vedením OSN, v níž hraje klíčovou roli Turecko (kontrolující přístup k Černému moři), v zoufalé potřebě najít způsob, jak odblokovat Černé moře, aby se dostaly ven uskladněné zemědělské produkty životně důležité pro zlepšení globální potravinové krize. Existují naděje na humanitární koridor, který zůstane otevřen, aby se produkce neustále pohybovala. Bude snazší, bude-li Rusko spolupracovat, a patrně nechce být obviňováno z nedostatku potravin na Blízkém východě a v Africe, ale již požadovalo ústupky v oblasti sankcí.

V tom, jak zastavit válku, nedošlo k žádnému pokroku a žádnému kontaktu. Z výše uvedených důvodů nemá Zelenskij žádný zájem na příměří, které zmrazí současnou pozici a umožní ji přeměnit v de facto na mezinárodní hranici. Diplomacie podle něj vstoupí do hry až tehdy, když to povede k návratu k 23. únoru. Zdá se, že Putin stále doufá ve víc a trvá na ústupcích, které Ukrajina neudělá. Ti na Západě, kteří se zajímají o to, co se stane, když Rusové neudrží Krym a budou vypadat zranitelně, a na základě toho nabádají Kyjev ke kompromisu, by si mohli všimnout, že Moskva se stále chová, jako by měla co dobývat. Jak zdůrazňuji ve všech těchto příspěvcích, všechny výpočty se mohou měnit v závislosti na tom, co se stane v boji.

Války jen zřídka kráčejí po přímých cestách. Mohou nastat období intenzivní aktivity, po níž následují pauzy, dokonce i příměří, když se obě strany přeskupují, a pak se vrátí do těžkého boje. Přední linie se mohou jevit jako statické, jen aby došlo k náhlému průlomu. Armády se mohou jevit jako robustní, jen aby byly odhaleny jako křehké. Úprk vpřed může vést k přetížení a následnému ústupu. Ruské síly nedodržují stanovený harmonogram a nelze říci, kdy tato válka skončí. Obezřetně se nyní předpokládá, že se nejedná o krátkodobou nouzovou situaci, ale pro země podporující Ukrajinu o dlouhodobý závazek, že neexistuje snadné diplomatické řešení a že Ukrajina bude bojovat tak dlouho, jak bude potřeba, aby získala nazpět své ztracené území.

Zdroj v angličtině: ZDE

3
Vytisknout
8041

Diskuse

Obsah vydání | 7. 6. 2022