Jsem klimatolog. Film "K zemi hleď" zaznamenává šílenství, které vidím každý den

30. 12. 2021

 

Vědci jsou s těmito poznatky v podstatě osamoceni, ignorováni a odsuzováni společností. Panika a zoufalství, které pociťují, odráží paniku a zoufalství, které pociťuje mnoho klimatologů. V jedné scéně Mindy hyperventiluje na záchodě, v jiné Diabasky v celostátní televizi křičí: "Nemáme jasno? Všichni chcípneme, kurva!". Dokážu se s tím ztotožnit. Takhle se cítí dnešní klimatolog.

Oba astronomové dostanou dvacetiminutovou audienci u prezidentky (Meryl Streepová), která je ráda, že náraz není technicky stoprocentně jistý. Zvažuje volební strategii nad osudem planety a rozhodne se "vyčkat a hodnotit". Zoufalí vědci se pak vydají do celostátního ranního televizního vysílání, ale televizní moderátoři jejich varování zlehčují. A je navíc zastíněno zprávou o rozchodu celebrit.

V té době už je blížící se srážka s kometou Diabasky potvrzena vědci z celého světa. Poté, co se změní politická atmosféra, prezidentka iniciuje misi na odklonění komety, ale na poslední chvíli si to rozmyslí, když ji k tomu vyzve miliardářský dárce (Mark Rylance) s vlastním plánem navést kometu na bezpečné přistání pomocí neověřené technologie, aby si mohl nárokovat její vzácné kovy. Obálka sportovního časopisu se ptá: "Konec se blíží. Bude Super Bowl?"

Tohle ale není film o tom, jak by lidstvo reagovalo na kometu, která zlikviduje naši planetu, ale o tom, jak lidstvo reaguje na klimatický kolaps, který zlikviduje naši  planetu. Žijeme ve společnosti, v níž navzdory mimořádně zřetelnému, aktuálnímu a zhoršujícímu se klimatickému nebezpečí více než polovina republikánských členů Kongresu stále tvrdí, že změna klimatu je podvod, a mnozí další chtějí blokovat opatření, a v níž oficiální platforma Demokratické strany stále zakotvuje masivní dotace pro průmysl fosilních paliv; v níž současný prezident kandidoval se slibem, že "se nic zásadního nezmění", a předseda Sněmovny reprezentantů odmítl i skromný klimatický plán jako "zelený sen nebo co"; v němž největší delegaci na Cop26 tvořil průmysl fosilních paliv a Bílý dům po summitu prodal práva na těžbu v obrovské části Mexického zálivu; ve společnosti, v níž světoví lídři tvrdí, že klima je "existenční hrozbou pro lidstvo", a zároveň rozšiřují produkci fosilních paliv; v níž hlavní noviny stále přinášejí reklamy na fosilní paliva a zprávy o klimatu jsou běžně zastíněny sportovními událostmi; ve společnosti, v níž podnikatelé prosazují neuvěřitelně riskantní technická řešení a miliardáři prodávají absurdní představu, že se lidstvo může prostě přestěhovat na Mars.

Po patnácti letech práce upozorňování na naléhavost klimatické krize jsem dospěl k závěru, že veřejnost obecně, a zejména světoví lídři, podceňují, jak rychlý, vážný a trvalý bude klimatický a ekologický kolaps, pokud se lidstvo nezmobilizuje. Je možné, že zbývá pouhých pět let, než lidstvo spotřebuje zbývající "uhlíkový rozpočet", aby se při dnešní míře emisí udrželo pod 1,5°C globálního oteplení - což je úroveň oteplení, o níž jsem přesvědčen, že nebude slučitelná s civilizací, jak ji známe. A může zbývat jen pět let, než amazonský deštný prales a velký antarktický ledový příkrov překročí nevratné body zvratu.

Zemský systém se nyní hroutí dechberoucí rychlostí. A klimatologové stojí před ještě nepřekonatelnějším úkolem komunikace s veřejností než astronomové ve filmu K zemi hleď, protože destrukce klimatu se odvíjí po desetiletí - bleskově rychle, pokud jde o planetu, ale ledově pomalu, pokud jde o zpravodajský cyklus - a není tak okamžitá a viditelná jako kometa na obloze.

Film K zemi hleď je zábavný a děsivý, protože vyjadřuje určitou chladnou pravdu, s níž klimatologové a další lidé, kteří chápou celou hloubku klimatické krize, žijí každý den. Doufám, že tento film, který komicky zobrazuje, jak těžké je prolomit převládající normy, skutečně pomůže tyto normy prolomit v reálném životě.


Doufám také, že se Hollywood naučí vyprávět příběhy o klimatu, které mají význam. Namísto příběhů, které vytvářejí uklidňující odstup od vážného nebezpečí, v němž se nacházíme, prostřednictvím nerealistických technických řešení nereálných katastrofických scénářů potřebuje lidstvo  příběhy, které zdůrazňují mnohé absurdity, jež vznikají z toho, že kolektivně víme, co se blíží, a zároveň kolektivně nejednáme.

Potřebujeme také příběhy, které ukazují, jak lidstvo na krizi racionálně reaguje. Nedostatek technologií není to, co brání akci. Místo toho se lidstvo musí postavit fosilnímu průmyslu čelem, přijmout fakt, že musíme spotřebovávat méně energie, a přepnout na plný nouzový režim. Pocit solidarity a úlevy, který bychom pocítili, jakmile by se tak stalo - pokud se tak stane - by pro náš druh znamenal převrat. Více a lepších faktů tento sociokulturní bod zlomu neurychlí, ale více a lepších příběhů by mohlo.

Kompletní článek v angličtině ZDE