Džamál Chášakdží, jehož jsem znala, byl chameleon

26. 10. 2018

Poprvé jsem potkala Džamála Chášakdžího v lednu 1992, když jsme oba psali o vojenském převratu, jenž zabránil Islámské frontě spásy zvítězit v parlamentních volbách v Alžírsku, napsala Lara Marloweová.

V kofee shopu hotelu Al-Džazajr mi Džamál řekl o vzrušujícím mladém kazateli, který pomohl vyhnat Sověty z Afghánistánu a který si vytváří síť příznivců po celém arabském světě. Jeho jméno znělo Usáma bin Ládin. Džamál s ním natočil rozhovor a pomohl západním dopisovatelům setkat se s bin Ládinem v Súdánu a později v Afghánistánu.

Bylo by snadné špatně pochopit Džamálův obdiv k muži, který bude stát za útoky z 11. září. Náš rozhovor probíhal sedm let předtím, než al-Kájda zaútočila na americká velvyslanectví v Keni a Tanzánii a takřka dekádu před 11. zářím. Když jsem se Džamálem setkala, bin Ládin a mudžáhidé, které v Afghánistánu vedl, ještě nedokončili proměnu z chráněnců CIA a Saúdské Arábie v nejhledanější teroristy světa.

Bin Ládína rozčílilo, že saúdská královská rodina v roce 1991 pozvala do kolébky islámu desítky tisíc "nevěřících", aby bojovali se Saddámem Husajnem. Dva hlavní Ládinovy argumenty - že Saúdové jsou zkorumpovaní a nehodní strážit svatá místa, a že USA sehrály na Blízkém východě destruktivní roli - byly pro mnoho Arabů, včetně Džamála, nesmírně přitažlivé.

Po Džamálově smrti napsaly New York Times, že litoval zabití Bin Ládína americkými commandos v Pákistánu v roce 2011. "Zhroutil jsem se na chvíli v pláči, se srdcem zlomeným pro tebe, Abú Abdalláhu," napsal Džamál na Twitteru s narážkou na Ládína jakožto "otce Abdalláha". "Byl jsi nádherný a statečný v těch nádherných dnech v Afghánistánu, než jsi podlehl nenávisti a vášni."

Pro mě byl Chášakdží jen přátelským, pomáhajícím kolegou. Znala jsem málo lidí tak dovedných při vysvětlování nálady "arabské ulice" a zákrutů arabské politiky.

Když jsem ho viděla naposled, před více jak 20 lety, byli jsme v Káhiře na obědě s jeho saúdskou ženou, s níž se rozvedl před svou smrtí. Byla krásná, drobná, oblečená od hlavy po paty do bílého závoje a róby s dlouhými rukávy. Krátce jsme mluvili o dětech, načež se hovor stočil k blízkovýchodní politice a jeho žena zmlkla.

V Alžírsku nosil bundu a kalhoty, jako v den, kdy vstoupil do saúdského konzulátu v Istanbulu. V Káhiře nosil dlouhou, bílou saúdskou dišdašu a arabskou pokrývku hlavy. Bylo to, jako by se stal arabštějším, muslimštějším, tím více, čím blíže cestoval k centru arabského a muslimského světa. Byl to chameleon, který na západní přátele dělal dojem uvolněnými způsoby a angličtinou, jíž se naučil na Indiana State University. Muslimové si všímali jeho zbožnosti.

V žádném případě nebyl zapálený. NYT publikovaly jeho fotografii na obědě během Dne díkůvzdání ve Washingtonu. Na stole stál půltucet lahví s vínem, ale Džamál foto tvítoval 1,7 milionu příznivců - což je něco, co by žádný islámský fundamentalista neudělal.

Džamál žil u dělících linií mezi východem a západem, mezi establishmentem a radikálním islámem. Každý seismolog vám řekne, že zlomové linie jsou nejnebezpečnější. Radit saúdským princům bylo jako vnořit se do vod plných žraloků.

Džamál podporoval Muslimské bratrstvo. Saúdská monarchie také podporovala bratrstvo, než se postavila za svržení egyptského demokraticky zvoleného prezidenta v roce 2013.

Pokud byla v Evropě možná křesťanská demokracie, ptal se Džamál, proč by Arabům nemohla vládnout muslimská demokracie? To může vysvětlovat přátelství s tureckým prezidentem Erdoganem. Ten reprezentoval největší naději na muslimskou demokracii - než se stal despotou.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5881

Diskuse

Obsah vydání | 30. 10. 2018