Jak se Sýrie změnila v novou globální válku

12. 10. 2016


Podle Abú Jezina, průzkumníka povstalecké skupiny Levantská fronta nacházejícího se několik kilometrů od obklíčeného Aleppa, arabština už zde nestačí, píše v obsáhlém článku list Spiegel. Každá skupina účastnící se bojů se snaží odposlouchávat rádiovou komunikaci oponentů. "Ale abych rozuměl Asadovým vojákům, musel bych být multilingvní," vysvětluje průzkumník.


V afghánském sektoru poblíž Chán Tumanu jihozápadně od města se mluví jazykem darí, perským dialektem běžným v Afghánistánu. V sektoru Hizballáhu na jiho lze slyšet arabštinu s libanonským přízvukem. Íránští důstojníci hovoří persky. A nikdo nerozumí Pákistáncům, když se dorozumívají urdsky. Irácké milice kolem Aleppa často hovoří s přízvukem běžným na jihu Iráku, "ale zvykli jsme si na něj", vysvětluje průzkumník. Jediný důvod proč neslyší moc ruštiny spočívá v tom, že piloti používají frekvence, s jejichž odposlechem mají povstalci problémy.

Rozdělené a zničené Aleppo se stalo symbolem hrůz letecké války vedené Asadovým režimem a jeho spojenci proti sunnitským povstalcům, stejně jako je symbolem západní impotence.

Po kolapsu posledního příměří režim znova plánuje vojenské vítězství. Ruské letouny a syrské vrtulníky útočí na východní Aleppo a mění je v apokalyptickou hromadu trosek. Na město dopadají protibunkrové a zápalné bomby bez ohledu na civilisty, kteří zde žijí. To podle vyslance OSN Staffana de Mistury představuje válečný zločin. Kompletní anihilace představuje strategii, kterou Rusko použilo již dříve - při útoku na čečenské hlavní město Groznyj. Ale Moskva i Damašek své válečné zločiny popírají.

I když ve válce trpí Syřané, pro mnohé zúčastněné už nejde o Aleppo, dokonce ani o Sýrii. Babylónské zmatení jazyků na frontě představuje pouze jeden z příznaků. "Mám pocit, že jsme se pro Rusy, Íránce a Syřany stali laboratorními krysami, na nichž se zkoušejí zbraně - a také západní politické experimenty," říká Šaríf Muhammad z východního Aleppa.

Během šestého roku trvání války se konflikt změnil ve svého druhu střet světových rozměrů. Za prvé, v posledních čtyřech letech do země proudí velký počet zahraničních bojovníků. K Islámskému státu se přidalo více než 20 000 radikálních sunnitů a na druhou stranu fronty asi třikrát tolik šíitů z půltuctu zemí.

Za druhé, konflikt destabilizoval celý region, což napomohlo šíření IS a posílení občanské války mezi kurdskou PKK a tureckou vládou.

Za třetí, v sázce je americká role ve světě - a ruská role ve světě. Rusko v praxi hraje podobnou roli jako na Ukrajině: Poskytuje masivní pomoc jedné ze stran a boji s teroristy se věnuje jen okrajově. Fakticky se stalo válčící stranou, zatímco na mezinárodní scéně předstírá roli prostředníka.

Řada západních politiků doufala, že Moskva sehraje konstruktivnější roli, ale to se ukázalo být iluzí. Poprvé po dlouhé době americká vláda znova uvažuje o vojenské intervenci proti Asadovi. Bývalý generál David Petraeus minulou středu prohlásil, že by bylo velmi jednoduché zničit Asadovo letectvo střelami s plochou dráhou letu. Barack Obama však vojenská opatření nadále odmítá.

Přišel čas, aby Spojené státy konečně jednaly? Jak nebezpečná by intervence mohla být? Může Sýrie spustit globální konflikt?

Pravděpodobně proto aby podtrhl reálnost obav poslal Putin do Středomoří dvě další válečné lodě a raketovou korvetu s protiletadlovým vybavením. Ruské ministerstvo obrany otevřeně vyhrožovalo sestřelením amerických letadel nad Sýrií a prohlásilo, že syrská armáda vlastní rakety BUK.

A co dělají Evropané? Nic moc. Německá kancléřka Angela Merkelová nevěří, že by našla dostatečnou podporu pro další sankce proti Rusku, zejména kvůli sociálním demokratům, kteří usilují o smíření s Moskvou.

Jak konflikt, který začal pokojnými demonstracemi, přerostl ve válku zahrnující síly z celého glóbu? Jde primárně o výsledek demografických faktů. Asadovi příznivci jsou v početní nevýhodě, ale Rusko a Írán jsou odhodlány svého vazala udržet u moci. Jak se konflikt rozšiřoval, připojily se další strany. Dary ze Saúdské Arábie a dalších států Perského zálivu většinou mířily k méně radikálním islamistům, což tyto skupiny posílilo, a také Turecko podporovalo vybrané islamistické skupiny spolu s Turkmeny. Původně nejsilnější místní umírněné milice Svobodné syrské armády musely soupeřit s ideologicky a finančně silnými islamisty z Ahrár aš-Šám a syrské pobočky al-Kájdy, která nedávno změnila název na Džabhat Fatáh aš-Šám. Nakonec do Sýrie expandoval Islámský stát.

Zatímco Barack Obama to považoval za katastrofu, Vladimir Putin vycítil geopolitickou šanci.

Bez pozemních jednotek a letectva svých patronů by Asadův režim dávno zkolaboval. Avšak pokud budou nálety pokračovat, nakonec zřejmě dokáže obsadit Aleppo. Pak by Asad kontroloval státeček zahrnující hlavní město Damašek a město, které bývalo nejdůležitějším syrským ekonomickým centrem.

Ačkoliv Rusko a Írán podporují společně Asada, pohlížejí na sebe navzájem s nedůvěrou a žárlivostí.

To co se teď v Sýrii odehrává není ničím menším než mezinárodním šíitským džihádem. Větší část světové veřejnosti si nevšimla, že z půltuctu zemí byly najaty desetitisíce šíitských bojovníků, vycvičeny a odeslány do Sýrie.

Tento proud žoldnéřů je organizován jednotkami Kuds, vojenským křídlem íránských Revolučních gard neboli Pasdaránů. Během třiceti let se tato organizace změnila v stát ve státě, který se za vedení vnějších operací zodpovídá pouze ajatolláhovi Alímu Chameneímu osobně. Íránská vláda v zásadě nemá na tuto organizaci vliv - a tedy ani na syrskou politiku své země.

Revoluční gardy zřídily mezinárodní síť milic, škol a charitativních organizací, která slouží jedinému cíli: Podřídit šíity z různých zemí cílům islámské revoluce.

Revoluční gardy fakticky dokázaly založit ideologické předmostí v Iráku, kde kontrolují přes 60 různých miličních organizací, a situace je tu srovnatelná se založením Hizballáhu v Libanonu v roce 1982. Teď vzniká třetí ideologické předmostí - v Sýrii.

Z demografického hlediska to může vypadat jako beznadějná snaha. Mezi šíity a alávity v Sýrii nelze najít dost bojovníků odhodlaných postavit se sunnitské většině. Nicméně to patrně vysvětluje snahy íránských Revolučních gard přesvědčit Syřany pomocí peněz a pracovních míst. Domy v oblastech opuštěných povstalci jsou odevzdávány šíitům.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3947

Diskuse

Obsah vydání | 13. 10. 2016