Stručná bilance zemanismu jako údajné "varianty české levice"

12. 10. 2016 / Boris Cvek

Milan Chovanec, ministr vnitra Sobotkovy vlády a první místopředseda ČSSD, tvrdí v rozhovoru, zveřejněném na Novinkách, že „pan prezident Zeman je prezident vzešlý z ČSSD.“ Kandidátem ČSSD v prezidentských volbách byl však Jiří Dienstbier a Miloš Zeman vzešel z lůna své vlastní strany, tzv. „zemanovců“.

Ve zmíněném rozhovoru Chovanec explicitně označuje Miloše Zemana jako „levicového prezidenta“ a „sociálního demokrata“ . Trestí zemanismu jsou právě „zemanovci“, tak se na ně trochu pojďme podívat.

Do března 2014 se tato strana jmenovala Strana práv občanů ZEMANOVCI – SPOZ. Dnes se jmenuje jen SPO, nicméně ve Zlínském kraji za ni kandidovali prezidentovi muži, podle Chovance zřejmě výkvět české levice: Vratislav Mynář nebo Martin Nejedlý. SPO získala ve Zlínském kraji s těmito esy české levice rovných 2,2% hlasů.

Ještě do sněmovních voleb na podzim 2013 šla tato strana hrdě a s velkými ambicemi pod názvem zemanovci. Mělo dojít ke střídání u moci po krajně neoblíbené, pravicové vládě Petra Nečase, místo této vlády vládl v létě 2013 kabinet populárního prezidenta, vítěze přímých prezidentských voleb ze zimy téhož roku, kabinet, v němž seděli představitelé zemanovců a byli lidem na očích. Podle předvolebních průzkumů z onoho léta měla levice ve sněmovních volbách drtivě vyhrát. Nestalo se. Levice získala celkem pouhých 83 mandátů (ČSSD 50 a KSČM 33) a volební zisk té podle Chovance asi skutečné levice, tedy zemanovců, byl 1,51%.

Chápu, že takové úspěchy jsou neodolatelné. Těžko lze také odolat nově objevené kvintesenci české levicovosti, spočívající ve spojení SPO se stranou Tomia Okamury s názvem Strana přímé demokracie (SPD). Lze tedy očekávat, že ČSSD se ve sněmovních volbách spojí aspoň s Okamurou nebo lépe přímo s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti (jen ten název je tak levicový, že se z něj až točí hlava!) Tomáše Vandase.

Ale co vlastně zhatilo úspěch levice ve sněmovních volbách 2013? Byla to snad pravice? Ta zažila historický propad, z něhož se nevzpamatovala ani v opozici, a zřejmě se z něj už nikdy nevzpamatuje. Druhou nejsilnější stranou české politiky se na podzim 2013 stalo Hnutí ANO. A jeho obliba mezi voliči spíše stále roste. Milan Chovanec možná zapomněl, že on sám byl jedním z hlavních terčů politiky vlastníka Hnutí ANO, Andreje Babiše, v kauze tzv. „policejní reorganizace“, která bude pokračovat ještě mnoho let.

A pak se člověk ptá, proč ti lidé to ANO vlastně volí. Nemá vyhraněný, ba vlastně žádný, program, nemá ani ty správné levicové kořeny v dobách opoziční smlouvy, nemá ani koalici s Okamurou, dokonce v něm existují viditelní politici – na to Milan Chovanec v rozhovoru pro Novinky také naráží, neboť tvrdí, že ve věci uprchlické krize nemluvila ČSSD jedním hlasem a dělá zjevnou narážku na ideologicky nečistého nezemanistu Dienstbiera – kteří se zastávali uprchlíků (ministr spravedlnosti Robert Pelikán). Hnutí ANO má dokonce obludný střet zájmů a představuje nebezpečí pro demokracii. A tak si člověk říká: jaké mínění asi tak mají voliči o tom, co tu „vybudovaly“ ČSSD, ODS a další strany za těch 27 let, jaké mají mínění o tomhle díle, když teď volí něco tak hrozného, jako je ANO?

Za dob Nečasovy vlády existovala jakási široká koalice rozhořčení, která spojovala většinu společnosti. To velice pomohlo Milošovi Zemanovi a ublížilo Karlu Schwarzenbergovi v prezidentské volbě. I tehdy, dávno před nástupem Hnutí ANO, se volilo proti – volilo se proti vládě, proti knížeti nebo proti Zemanovi. Každý si představoval to pozitivní, co má přijít po nich, jinak. Zeman sliboval, jak půjde proti Nečasově vládě, a pak se spokojeně chlubil tím, když se mu podařilo instalovat vládu svou (vládu premiéra Rusnoka, vlastně vládu zemanistů z SPOZ). Ale někdy nejpozději koncem léta 2013 se tato koalice rozhořčení přetavila v nikým neočekávanou podporu Hnutí ANO. Neobrátila se k levici. A nebylo to proto, že levice byla málo levicová nebo málo zemanovská. Myslím, že stojí za to to znovu uvést: zemanovci měli ve volbách do Poslanecké sněmovny na podzim 2013 1,51% (ne, neudělal jsem chybu, je to slovy jeden a půl procenta) hlasů.

Po těchto sněmovních volbách proběhl v ČSSD puč proti Bohuslavu Sobotkovi, předsedovi strany, který nebyl dostatečně zemanovský (vzpomínám si na svůj šok z té doby, když jsem slyšel, že vedení ČSSD chce jednat s ANO o složení vlády bez předsedy ČSSD, když ten odmítl rezignovat). Hlavním konkurentem Sobotky byl Michal Hašek, člověk ve velké přízni u Miloše Zemana. Tehdy Andrej Babiš odmítl jednat s Haškem o sestavení vlády a umožnil Sobotkovi nabídnout jeho spolustraníkům vládní posty. ČSSD se se přiklonila ke korytům, tedy vlastně k Sobotkovi. Hašek se urputným lhaním na veřejnosti totálně ztrapnil a před týdnem, po třech letech, prohrál krajské volby, ačkoli si předtím hrál na lidového politika a plnil zemanovskou agendu, třeba tu protiuprchlickou.

Nejdůležitějšími exponenty zemanismu v ČSSD byli tradičně Michal Hašek a Zdeněk Škromach. Zejména v případě, pokud Škromach prohraje v druhém kole voleb do Senátu, by bylo vhodné učinit ho spolu s Haškem místopředsedou obrozené ČSSD, jejímž předsedou bude pan Mynář a čestným předsedou sám pan prezident (na předsednickém postu by se mohli střídat s Václavem Klausem, aby mu to nebylo líto). A až bude nejhůř, zavolejte Šloufa (Miroslav Štěpán už bohužel není mezi námi).

Chovanec chce návrat k Zemanovi

Nejedlý, Mynář a Kruliš z kanceláře prezidenta. Kandidátka SPO ve Zlínském kraji je plná zemanovců

Výsledky krajských voleb ve Zlínském kraji

Strana práv občanů

Volby do Poslanecké sněmovny 2013

0
Vytisknout
3186

Diskuse

Obsah vydání | 14. 10. 2016