Úpadek Západu je jeho vlastním dílem

14. 10. 2016


Park nedaleko Evropského parlamentu prodělal kosmetickou operaci. Kromě prořezání byla oblast vybavena novými sochami ve formě dvanácti pštrosů. A samozřejmě, že pštrosi mají hlavy zastrčené do písku. Kdyby Evropa i Spojené státy nebyly postiženy takovou chorobností, symbolismus těchto ptáků by nebyl důležitý, napsala Judy Dempsey.


Avšak tři nedávné události jen potvrzují, že Západ dál uhýbá před fundamentálními tématy způsobem, který jej oslabuje a činí stále neschopnějším šířit svůj politický, sociální a ekonomický vliv.

První událostí bylo rozhodnutí Spojených států ukončit jednání s Ruskem o ukončení války v Sýrii. Ministr zahraničí John Kerry, který byl v Bruselu 4. října, se snažil bránit roli své země v Sýrii. V projevu v thinktanku German Marshall Fund odsoudil ruskou podporu režimu Bašára Asada, bombardování civilních cílů a způsob, jakým syrské vládní jednotky používají barelové bomby a chlór proti oponentům.

Sotva překvapí, že Kerry zapomněl zmínit, jak zejména USA v Sýrii překročily vlastní takzvanou červenou čáru. Rozhodnutí amerického prezidenta Baracka Obamy neintervenovat, navzdory tomu, že v srpnu 2012 prohlásil, že nasazení chemických zbraní bude červenou čárou, jejíž překročení Spojené státy nebudou tolerovat, poskytlo Rusku a dalším hráčům volnou ruku k rozehrání cynických geostrategických zájmů.

Manfred Weber, předseda europoslaneckého klubu konzervativní Evropské lidové strany, opožděně vyzval lídry EU, aby přišli s reálným řešením syrské války. Jako kdyby na jeho slovech nějak sešlo. Od počátku války před pěti lety EU chyběla politická odvaha hrát byť jen diplomatickou roli. Unie nyní platí cenu ve formě uprchlické krize využívané populistickými hnutími po celé Evropě.

Evropská politika v Sýrii je symptomem západního úpadku. Jde o úpadek, kterého dokázala využít Moskva. Kromě uvalení sankcí na Rusko po anexi Krymu v březnu 2014 a následné invazi na východní Ukrajinu Evropa a Spojené státy vyvinuly na Rusko jen malý tlak. Západ nedokázal uplatnit svůj vliv, protože mu chybí politické vedení a společný smysl pro zastavení zvěrstev. Tohle není o uvalování vlastních hodnot na někoho jiného. Jde o ochranu civilistů.

Druhou nedávnou událostí byl plán britské vlády omezit počet zahraničních pracovníků zaměstnávaných britskými společnostmi. Ministryně vnitra Amber Rudd navrhla systém pokut a nových předpisů, které mají zastavit přísun migrantů - nebo přesněji řečeno statisíců občanů EU, kteří v Británii pracují. Není zatím jasné, jak hodlá premiérka May tato opatření uvést v platnost.

Jisté je, že rozhodnutí Británie opustit EU mění zemi v zápecnickou výspu Evropy. Pokud lídři EU věc znovu důkladně nepromyslí, Brexit za sebou zanechá Británii i Evropu ještě slabší. Ovšem jednání o Brexitu pouze EU odvedou od snahy obnovit kredibilitu a důvěru. Rusko neuroní ani slzu, protože si přeje ještě slabší a rozdělenější Evropu.

Třetí událostí bylo prohlášení Kate Byrnes, americké chargé d’affaires při OBSE, ze 4. října. Byrnes kritizovala Rusko za to, že dál blokuje rozšiřování geografického rozsahu pozorovatelské mise na checkpointech Gukovo a Doněck.

Byrnes hovořila o faktu, že pozorovatelská mise může pokrýt jen dva hraniční přechody, které společně kontrolují jen několik set metrů z 2 300 km dlouhé rusko-ukrajinské hranice, z níž větší část Ukrajina stále nemá pod kontrolou. V praxi to znamená, že OBSE nedokáže zjistit, v jaké míře Rusko přisouvá zbraně, peníze a personál na východní Ukrajinu.

Jako by to nestačilo, Zvláštní monitorovací mise OBSE na Ukrajině, která je oddělena od pozorovatelské mise a má za úkol monitorovat příměří podle dohody Minsk II, čelí omezením. V posledních zprávách mise uvádí, že monitoring a svoboda pohybu jsou omezeny bezpečnostními riziky a hrozbami, včetně min, nevybuchlé munice a dalších překážek. Evropští členové OBSE opět nedokázali vyvinout vliv nebo nátlak na Rusko, aby umožnilo misi řádně monitorovat příměří.

Společný trend, který tyto tři události spojuje, je chybějící strategie Západu, jak se vyrovnat s krizemi. Čekání na dalšího amerického prezidenta není žádné řešení, ani pro Američany, ani pro Evropany. Jaké možnosti zůstanou na stole závisí na tom, zda lídři na obou stranách Atlantiku uznají svůj podíl na západním úpadku.

Bez toho budou dál jako ti pštrosi před Evropským parlamentem.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4428

Diskuse

Obsah vydání | 14. 10. 2016