Bodláky Václava Duška
21. 1. 2016 / Václav Dušek
Můžeme ztratit leda své světové důchody. Tak proč neprotestujeme, čeho se obáváme, na koho čekáme, na Godota snad? Napapaní strojvůdci pomyslného bujarého času prosperity s kapsama vyfutrovanýma nadměrnými platy se nezastydí, kdepak ruměnec, vy bláhoví staříci a stařenky. Zíráš na dopis a říkáš si - hrome, do aprílu ještě daleko, ne, to není možné... ale je, milá sedmá či osmá gumo, čtyřicet korun jsou také peníze. Hlavně nekušni. Jo, závist zrozená v dinosauří rudé době odšuměla daleko za humna... I chytrák Míla pochopil a příležitosti se uchopil a hnedka šlo o spící konta v miliardách. A že si zákonodárci přidali prachy a berou náhrady za náhrady a mají větší žaludky, potřebu lítat do tramatárií a přitom nežblebtnou cizím jazykem a s chybami pak naším - tedy ponašemu, kasáme si trika, strašíme EU, módně i Rusáky, vojenské šviháky a ...
A staroba je neduh k zamyšlení. Nejlépe se ti bude, kašpare, myslet v loži sociálního ústavu, kde budeš zapsán, evidován, uskladněn a poté vyskladněn za pomoci černých havranů, uložen do hrobu, či kolumbária.
Budou ti hrát tklivé písně, uroněné slzy spočinou v kapesnících pozůstalých a přátel - odešel člověk, žil čestně, chudě, hrdost ho rdousila, pravda ubíjela, naděje svitla a zhasla. Stáří bez radosti, úděl většiny. V kořistnickém světě, kde se na lejnu blahobytu popásají hltaví šulíni neveselo.
Můžeš všechno a nezmůžeš nic. Leda máš v hlavě brouka neomylnosti a miluješ se nade vše - pak klidně vypustíš myšlenku, že budeš kandidovat na prezidenta, Kazimíre Trumbero - a že znám snílků a pomatenců dlouhou řádku; lezou mezi lid a nabízí svou ubohou schránu bez duše.
Můžeme ztratit důchody - ale co lidství? Kam jsme zahrabali odvahu hlasitě zvolat: Nelžete, přestaňte krást, dělat z nás voly, političtí mizerové, pohádkoví Palečci, pějete si osobní hymnu před spaním?
Ty jdi sem a ty jdi tam, čekejte až zavolám. Čekáme marně. Partaje vychytralých bytostí bez bázně a hany, připravených údajně sloužit lidu této země. Pohádky nestojí za nic ani v televizní bedně, snaha neznamená úspěch, a vaše pohádky jsou opravdu stupidní a uvěřit jim může jen kamarád doktora Alzheimera.
Býváme svědky natřásání pavího peří od prokazatelného nýmanda až k profesorským švihákům. Staří - nuda. V nudě pozoruješ zástupy třesoucích se občanů na funkce zajišťující bohatý žlab, na výhru v euoromilionech, eurojackpotu, sazce a sportce.
Chtivý důchodce vlezl do herny s výherními automaty a prohrál důchod ve chviličce - jo, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Stařecké družiny brousí městy, sedají na lavičkách a moudře hodnotí svět zmaru.
Kdysi provolávali slávu hanbářům i vrahům. Provolávání slávy se nosí v každé době a všude po světě. Davy vypuštěné do arény úspěchu pominutě řádí a vědí naprosto jistě, jak pohnout zeměkoulí k prospěchu lidstva. Zvolení pohnuli modrou kuličkou mnohokráte a lidem zbyly oči pro pláč.
Lumpové s námi hrají vabank - my držíme, však už jsme toho vydrželi, nemám pravdu? A ještě bohdá vydržíme. Od stáří se očekává neomylná moudrost. Staří trousí zdarma silné myšlenky. Hovořte, poučujte a snažte se vyjít s málem - no, tak, jak dlouho chcete ještě pobírat důchod, že se nestydíte tahat z eráru peníze.
Pravda, za čtyčicet korun se pomějeme a paní ministryně pod krkem zase povyroste. Dívej se občane, jak vládní čeládka hltá ze studeného bufetu žrádlo, doma se nestihli nakrmit, chudáci, dřou do úpadu a obyčejný lid ničeho nechápe. A těch pár mudrlantů a závistivců vem čert. Růžové vyhlídky ničeho nestojí, jsou zdarma. Nádhera.
Diskuse