Ke sjezdu Zelených: Nezvolit Stropnického by byla politická sebevražda

22. 1. 2016 / Boris Cvek

Zelení mají před sebou volbu předsedy strany. Byli v poslední době v něčem relevantní politickou silou? Ano, byli, na pražské radnici. Sami by tam ale mnoho nedokázali. Pozoruhodný projekt, zvaný Trojkoalice, k jehož pevnosti jsem měl zpočátku velikou skepsi, se ukázal tak soudržný, že zvládl dlouho bránit zeleného náměstka primátorky Matěje Stropnického v této jeho klíčové funkci i přes odpor ČSSD a ANO.

Trojkoalice není nějak levicově nebo pravicově vyhraněná, jsou tam zelení, lidovci a starostové a nezávislí. Starostům a nezávislým se také říká STAN a ve Sněmovně patří do jedné frakce s TOP09. Proti této Trojkoalici stála jakási zájmová koalice paní Kleslové (ANO) a pana Březiny (ČSSD). Stropnického, který bývá škatulkován jako levičák, nejvíce nesnášela pražská ČSSD. Všimněme si také, že komunisté nebyli a nejsou členy Trojkoalice. Jestliže má někdo potenciál spojit se s lidovci a STAN proti starým strukturám a dokáže jim vzdorovat tak, že ty opravdu zuří, je to asi nejlepší kvalifikace pro předsednický post strany zelených v současné společenské a politické situaci. Domnívám se, že ta zásadní otázka pro zelené zní takto: jaké voliče chcete oslovit?

Chcete oslovit voliče ČSSD nebo KSČM? Tito „levicoví“ voliči jsou ale v zásadě antiekologičtí (podobně jako voliči ODS), což jde vidět na politice obou těchto stran. Navíc se zdá, že voliči od těchto stran postupně odcházejí k hnutí ANO. Naopak voliči hnutí ANO jsou asi ti, kteří jsou nejvíce náchylní volit někoho jiného, pokud jim dá nějakou reálnou naději na změnu. Právě v Praze se ukázalo, že Babiš s Kleslovou pražskou politiku, ale i politiku vůbec, nezmění, naopak není pochyby, že kdyby Trojkoalice měla v Praze většinu, poměry se výrazně změní k lepšímu. Je to patrné např. na Praze 7, kde starostuje lidovec Jan Čižinský.

V České republice existuje velmi silná politická poptávka přinejmenším od roku 1998 po transparentním zacházení s veřejnými penězi, omezení ekonomické kriminality atd. Byl to program, s nímž Miloš Zeman vyhrál volby, byl to program Věcí veřejných, Nečasovy ODS, je to program hnutí ANO. Obrovský politický úspěch Babišova ANO není de facto v ničem jiném než v tomto: staré struktury kradou a já s tím skončím, nikdo předtím to nedokázal, tak dejte šanci úspěšnému miliardářovi. Voliči volili ANO ze zoufalství.

A voliči by si konečně zasloužili, aby se tohoto tématu chopil někdo, kdo ho může prosazovat autenticky, a aby takových lidí bylo více a dokázali se spojit přes různé pozice v politickém spektru. Matěj Stropnický zjevně něco takového dokáže. Jeho angažmá v rámci Trojkoalice na pražské radnici představuje pro zelené historickou a zřejmě i poslední šanci, jak se stát relevantní, výraznou politickou silou v České republice. Pokud Stropnickému někdo chce vytýkat nějakou přílišnou levicovost, ať si zopakuje, kdo za Stropnickým proti Kleslové a Březinovi v Praze stál: nebyli to komunisté, ani socialisté, ale byli to kromě zelených právě lidovci a STAN.

Stropnického dva protikandidáti na předsedu Strany zelených jsou oproti němu širší veřejnosti prakticky stejně neznámí jako celé současné předsednictví (s výjimkou Stropnického). Jejich volba nemůže znamenat žádnou změnu strany směrem k politické relevanci.

0
Vytisknout
3713

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2016