Kritický okamžik pro českou společnost nastal

18. 11. 2015 / Bohumil Kartous

čas čtení 2 minuty

Česká společnost stojí před fatálním rozhodnutím. Pokud schvaluje děsivý fakt, že prezident této země stojí vedle pomatence schvalujícího použití metod nacistického teroru a zpívá s ním českou hymnu v den připomínající okamžiky, kdy nacistický teror převzal vládu nad touto zemí, odsuzuje se k dalšímu období temna. Pokud tato společnost neschvaluje podobné akty šílenství, bude proti tomu muset začít mnohem aktivněji vystupovat a dokázat, že je schopna toto do očí bijící nebezpečí rozpoznat a bránit se mu. Není nač čekat...

Pro demokracii je životně důležité, že extremisté nejsou izolováni ve vězeních jako politický disent, ale stojí proti nim většina těch, kteří si nepřejí, aby demokracie zdegenerovala na pouhou arénu extremistické onanie, zmítající veřejným míněním a okázale vyvracející vše, co dělá svobodu svobodou. Verbální, názorový extremismus je nutné chápat jako běžnou součást života masových společností, v nichž frustrace (jakkoliv je často těžké její kořeny vystopovat) nabývá podob marginálních hnutí, která mohou získávat politický charakter. nemá žádný smysl takové projevy potírat silou. Je přece mnohokrát prokázáno, že v tom okamžiku nabývají legitimity "disentu" a pod fanglí mučednictví se jim daří nalézat nové formy. 

Není ale možné mlčet a nečinně přihlížet tehdy, kdy extrémismus ospravedlňující násilí a pošlapávání lidských práv v té spektakulárně prorůstá do ústavní struktury společnosti, která je ustavena na existenci a obhajobě lidských práv jako základního stavebního kamene svého právního systému. Pokud je tato společnost ochotná tolerovat takové šílenství, zcela popírá svou vlastní podstatu a směřuje k okamžiku, kdy někdo zcela vážně prohlásí ústavu za neplatnou. A bude mít pravdu. Pokud nechceme, aby k tomu došlo, musíme tomu zabránit. 

Miloše Zemana je zbytečné soudit či pronásledovat za schvalování zločinných ideologií, v jejichž zájmu je ochoten vystupovat a diskreditovat tak demokratickou podstatu země, kterou má ve svém úřadu reprezentovat. Je ale třeba mu pouze stále dokola opakovat, že se vyšinul zcela mimo hranice demokracie a že s ním tato společnost nadále nepočítá jako s ústavním reprezentantem. 

Pokud česká společnost skutečně chce, aby ji tento člověk zastupoval, těžko ji lze nadále považovat za demokratickou. Důsledky takové ignorance si pak ale pravděpodobně ponese po desetiletí.

0
Vytisknout
11241

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2015