Rukojmí Islámského státu:

Znám je. Oni se nebojí naší vojenské odplaty. Bojí se naší jednoty

17. 11. 2015

Většina toho, co si myslíme o Islámském státu, je důsledkem jejich marketingu a jejich PR.

Obrovsky je povzbuzují všechny přehnané reakce, rozbroje, strach, rasismus, xenofobie. Přitahují je útoky na sociálních sítích.

Nesmírně znepokojující pro ně byly záběry z Německa, jak lidé vítají uprchlíky.

Jako hrdý Francouz mě zděsily jako všechny páteční události v Paříži, píše v deníku Guardian Nicolas Hénin. Ale nejsem šokován, ani není pravda, že bych tomu nemohl uvěřit. Já znám Islámský stát. Strávil jsem deset měsíců jako jeho rukojmí a vím najisto, že naše bolest, náš smutek, naše naděje, naše životy se jich nedotýkají. Oni žijí v jiném světě.

Většina lidí je zná jen z jejich propagandistických materiálů, ale já vidím za tu fasádu. Během doby, kdy jsem byl jejich vězněm, jsem se seznámil s více než deseti z nich, včetně Mohammeda Emwaziho: Džihadistický John byl jedním z mých žalářníků. Říkal mi "Plešatec".

I teď se s nimi občas vybavuju na sociálních sítích a mohu vám říci, že většina toho, co si o nich myslíte, je důsledkem jejich marketingu a jejich PR. Oni se veřejnosti prezentují jako superhrdinové, ale mimo kameru jsou to tak trochu zoufalci - pouliční kluci, opilí ideologií a mocí. Ve Francii máme výraz "zlí a blbí". Zjistil jsem, že jsou víc blbí než zlí. To ovšem neznamená, že bychom měli podceňovat vražedný potenciál blbosti.

Všichni ti lidé, jimž byla useknuta hlava, byli se mnou v cele, a moji žalářníci s námi hráli dětinské hry - duševní mučení. Jednoho dne řekli, že budeme propuštěni, a pak za čtrnáct dní nám oznámili vesele: "Zítra jedno z vás zabijeme." Zpočátku jsme jim asi dvakrát věřili, ale pak jsme si uvědomili, že to nemyslí vážně a baví se na náš účet.

Dělali předstírané popravy. A jednou na mě použili chloroform. Jindy hráli scénu usekávání hlavy. Skupina francouzsky mluvících džihadistů křičela: "Usekneme ti hlavu a dáme ti jí na prdel a zveřejníme to na YouTube." Měli meč z obchodu se starožitnostmi.

Smáli se a já jsem s nimi hrál tu hru, že jsem řval, ale oni se prostě chtěli jen bavit. Jakmile odešli, obrátil jsem se k jinému francouzskému rukojmí a smáli jsme se. Bylo to absurdní.

Bylo pozoruhodné, jak jsou technologicky propojeni se světem. Sledují s posedlostí všechny zprávy, ale všechno co vidí, vnímají skrze svůj filtr. Jsou totálně indoktrinovaní, věří v nejrůznější konspirační teorie, naprosto nejsou schopni uznat jejich rozpory.

Všechno je přesvědčuje, že jsou na pravé cestě a zejména, že probíhá jakýsi apokalyptický proces, v jehož důsledku dojde ke konfrontaci mezi armádou muslimů z celého světa a ostatními lidmi, křižáky, Římany. Vidí všechno jako součást tohoto procesu. Proto je všechno požehnáním od Allaha.

Vzhledem k tomu, že se tak strašně zajímají o zprávy a o sociální sítě, určitě pečlivě vnímají všechno, co následuje po jejich vražedných útocích na Paříž, a jsem si jist, že teď si skandují: "Vítězíme!" Obrovsky je povzbuzují všechny přehnané reakce, rozbroje, strach, rasismus, xenofobie. Přitahují je útoky na sociálních sítích.

Jsou skálopevně přesvědčeni, že lidi nejsou schopni žít společně s muslimy, a každý den pro to hledají důkazy. Nesmírně znepokojující pro ně byly záběry z Německa, jak lidé vítají uprchlíky. Soudržnost, toleranci - to nechtějí vidět.

Proč zaútočili na Francii? Myslím, že identifikovali mou zemi jako slabý článek v Evropě - jako místo, kde půjde lehce zasévat rozbroje. Proto, když se mě lidé ptají, jak máme reagovat, říkám, že musíme reagovat odpovědně.

A přitom bude naší reakcí více bombardování. Já Isis nijak neomlouvám. Jak bych mohl? Ale všechno, co vím, mi říká, že je to chyba. Bombardování bude obrovské, symbol spravedlivého hněvu. Jenže mi potřebujeme úvahu a rozvahu. Obávám se, že tahle reakce špatnou situaci ještě zhorší.

Zatímco se snažíme zlividovat Isis, co těch půl milionu civilistů, kteří stále žijí, uvízlí v Rakce? Co jejich bezpečnost? Co ta reálná hrozba, že když to řádně nepromyslíme, můžeme mnoho z nich proměnit v extremisty? Prioritou musí být ty lidi ochránit, ne Sýrii víc bombardovat. Potřebujeme bezletové zóny, zóny uzavřené Rusům, režimu, koalici. Syrští lidí potřebují bezpečí, anebo se sami obrátí o pomoc ke skupinám, jako je Isis.

Emwazi je nyní mrtvý, usmrcený leteckými údery. Netruchlím nad ním. Ale během svého vraždění i on používal strategii dvojitého blafování. Po zavraždění amerického novináře Jamese Foleyho, ukázal nožem na kameru, obrátil se k další oběti a řekl: "Obamo, musíte přestat zasahovat na Blízkém východě, nebo ho zabiju." Věděl velmi dobře, jaký bude osud toho rukojmího. Věděl velmi dobře, jaká bude americká reakce - více bombardování. Je to přesně to, co Isis chce, ale máme mu to dávat?

Ta skupina je zlo, o tom není pochyb. Ale po všem, co se mi tam dělo, si pořád nemyslím, že je Isis prioritou. Pro mě je prioritou Asad. Syrský prezident je odpovědný za vzestup Isis v Sýrii. Pokud jeho režim existuje, není možné Isis zničit. Ani nebudeme schopni zastavit útoky na našich ulicích.

V současnosti neexistuje žádný politický plán ani žádný plán jak angažovat sunnitskou komunitu. Isis se rozpadne, ale to způsobí až politika. Mezitím po tomto zvěrstvu můžeme dosáhnout mnohého, a klíčem jsou silná srdce a odolnost, protože toho se oni bojí. Znám je: bombardování, to oni předpokládají. To, čeho se bojí, je jednota.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
11361

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2015