Desítky obětí jednou za uherský rok jsou "snesitelnou" daní mocenských her

Co je jisté: Další teroristické útoky přijdou

18. 11. 2015 / Bohumil Kartous

Reakce na teroristické útoky v Paříži je animální. Připomíná reakci jakéhokoliv živočicha na podnět vzbuzující stav ohrožení: snaha najít si bezpečné útočiště a agresivitou odstrašit útočníka. Má to svou reálnou i symbolickou podobu: zabezpečování hranic a útoky na Islámský stát doplňují stupňující se projevy nedůvěry vůči muslimům a prohlášení o válce. Taková reakce je do značné míry přirozená, stejně jako xenofobie. Stejně jako xenofobie ale vůbec nic neřeší. Pohání perpetuum mobile násilí a msty, primitivní akty mocenského boje o teritorium, vlastního lidem, stejně jako šimpanzům. Nic, na co bychom měli být po právu hrdí jako na výsledek civilizačního úsilí. V tomto prostředí lze konstatovat jediné: můžeme si být jisti tím, že další teroristické útoky přijdou.

Je to vcelku laciná hra na delsfskou věštírnu. Žijeme v situaci, kdy v těžko předvídatelném okamžiku dojde k masové vraždě v Evropě, zorganizované nějakou islamistickou teroristickou skupinou. Je zcela nereálné, aby těmto útokům předcházela nějaká superúčinná špionáž nebo bezpečnostní opatření. Je pravděpodobné, že těm skutečně velkým, masovým vraždám, páchaným islamistickými militanty, se takovým způsobem podaří zabránit jen těžko.

Je to jako když v důsledku klimatických změn dochází k suchu nebo záplavám, a my místo řešení příčin doufáme, že se meteorologům podaří zlepšit předpověď natolik, abychom se dokázali na živelné katastrofy či nedostatek vody dopředu připravit. A vedle toho dál pokračujeme v posilování příčin, které povodně a sucho vyvolávají.

Je naprosto zcestné se domnívat, že Evropa a USA nadále mohou vést podobnou politiku a pak doufat, že špionáž nebo zabezpečení na hranicích zabrání teroristickým útokům, k jakým došlo v Madridu, Londýně nebo Paříži. Věrně to připomíná postavu Petera Griffina z animovaného seriálu Family Guy, který vždy udělá přesně to, o čem ví, že bude mít zhoubné následky jen proto, že ho k tomu pudí nějaká nevysvětlitelná touha. Stejně tak my stále škrtáme další a další sirkou a znovu ji házíme do seníku na půdě rodinného domu. Jenže Peter je retardovaná postavička z komického seriálu, zatímco my žijeme v reálném světě.

Anebo ne. My, evropské společnosti, přece vědomě nechceme vytvářet podmínky k tomu, aby se opakovaly tytéž scény, které vždy na pár dní dojmou celou Evropu, aby byly opět přehlušeny banalitami, které jsme si navykli vnímat jako podstatu života v pětihvězdičkových podmínkách bohatých společností 21. století. Pokud položíte v průzkumu otázku "Podporujete vytváření podmínek pro islamistický teror v Evropě?" v jakékoliv evropské zemi, velmi pravděpodobně se najde pouze pár vyšinutých jedinců, kteří odpoví kladně.  Jak je tedy možné, že se minimálně od útoků z 11. 9. 2001 v USA nestalo nic, co by skutečně zabránilo bujení islamistického teroru? Jak je možné, že se podmínky pro jeho "rozkvět" naopak - za přímé asistence evropských zemí - staly takřka "ideálními"?

Asi děláme něco špatně, ale vždy jsme schopni podívat se maximálně týden či měsíc zpět a položit si otázku, jestli neselhaly bezpečnostní služby. To nebezpečně připomíná terminální fázi společenské senility. Jen sem tam si někdo dovolí nadhodit, že evropské velmoci, jejichž jsme v současnosti neoddělitelnou součástí, nesou plnou odpovědnost za dění v prostoru, který byl z historického hlediska ještě nedávno ovládán právě jimi. A pokud si někdo není schopen uvědomit historický kontext přesahující jeho vlastní paměť, lze připomenout rozvrat Iráku, Afghánistánu, Libye a dalších zemí, kde se sice podařilo svrhnout místní diktátory, ale zároveň se tím otevřel prostor pro vznik nefalšovaného pekla na zemi, v němž se každý týden dějí stejné hrůzy, jaké jednou za uherský rok ochromí celou Evropu. Pro méně chápající z českého provinčního prostředí je nutno dodat, že ČR nemůže zvolit jakýsi podivný "opt out" z této velmocenské vazby, protože její bezpečnost je v tomto okamžiku zcela závislá na jiných. Pokud jsme s vlky vyli tehdy, musíme s nimi výt i nyní.

Jestli skutečně chceme omezit míru tak obávaného islamistického teroru, musíme umět utlumit jeho příčiny. A ty věru nejsou nesouvisí s uprchlickou vlnou do Evropy. To je, jako tolikrát, pouhá záměna příčiny a důsledku.

Musíme umět pochopit problém Blízkého a Středního východu. V něm hraje roli mnoho faktů, které ve svém souhrnu vytvářejí ideální inkubátor islamistického teroru. Je to trvalá okupace Palestinců Izraelem. Jakkoliv není možné v současnosti popírat právo Izraele na ochranu jeho bezpečnosti, pokud zde bude obří koncentrační tábor na palestinských územích, nikdy nenastane v Evropě klid. Je tu problematická vazba evropských mocností a USA na despocie v arabských zemích bohatých na ropu. Do té doby, dokud bude pro velmoci výhodnější živit privilegia několika monarchistických fosilií v arabském světě na úkor chudoby milionů jiných, nebude v Evropě klid. A je tu také podmínka, která těm ostatním do značné míry předchází: nebudou-li Evropa a USA schopni dohodnout se s Ruskem, nedojde pravděpodobně ani k řešení předchozích dvou klíčových problémů, ani k ukončení války v Sýrii, ani je stabilizaci Iráku či Afghánistánu. Bude docházet jen k dalším aktům násilí a msty, které mohou trvat nekonečně dlouho. A hlavně - musíme konečně pochopit, že sto třicet mrtvých lidí v Paříži, kvůli kterým truchlíme, pořádáme vigilie, zapalujeme svíčky a na sociální sítích kvůli nim aktualizujeme své profilové fotky, jsou stejnou tragédií jako sto třicet mrtvých na ulicích jakékoliv blízkovýchodní či středovýchodní země. Hodně by nám to pomohlo pochopit, co je vlastně třeba udělat.

Není vůbec pravděpodobné, že by si Evropané byli vědomi, co všechno je třeba změnit v globální politice, natož aby to po svých politicích vyžadovali. V tomto ohledu je česká společnost obětí nejen svého mdlého "selského rozumu", nového brandu průměrného ignoranta, ale i faktu, že její politici reálně nemohou nic víc než přimlouvat se a podporovat řešení, která musejí prosadit jiní. Řešení, která žel přesahují horizont společenské senility, za kterou se tak oddaně perou různí konvičkové, zemanové a okamurové.

Zatím to vypadá, že - aniž by to tušili - stávají se Evropané nevědomou obětí mocenské hry. Dokud bude umírat pár desítek lidí jednou za uherský rok, je velmi pravděpodobné, že z mocenského hlediska nebude třeba nic měnit. Bude trvat pár týdnů a mediální hysterii pohltí další "dějinné" události. Nic se nestane. Možná se podaří rozbít amorfní Islámský stát, islamisté najdou jinou formu organizace a po čase zase zavítá teror, všední v oblastech Blízkého a Středního východu, do Evropy. A situace se bude opakovat. 

Možná budeme moci paradoxně poděkovat tupým "stratégům" Islámského státu, kteří bezhlavě útočí na Evropu i Rusko a snaží se tak přimět obě velmoci k dohodě. Možná jim ještě budeme muset poděkovat za to, že si podřezali vlastní větev. Nic tragikomičtějšího než takové "řešení" nemůže nastat.

0
Vytisknout
4009

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2015