Zeman, Konvička, Černoch, Okamura, Vandas a slušní Čechové. Skutečná pátá kolona ISIS.

20. 11. 2015


V demokratické zemi není nutno tasit zbraně, neboť pero jest silnější meče. A proto jsou to právě slova, co je svobodnému národu odňato, má-li být účinně zbaven své nezadatelné moci nad vlastním životem a dějinným bytím, napsal Pavel Juras.


V den oslav pádu jedné totality vystoupila hlava českého státu na Albertově s právě takto odzbrojujícím proslovem. Za závojem povznesenosti, s maskou sjednotitele, vyzval nás pan prezident k toleranci, k diskuzi a k zavržení diskurzivní oprese.

Od nynějška tudíž, neboť jsem poslušen aureoly úřadu, zříkám se zakázaných slov a označení. Není již v zemi fašistů, není již zde xenofobů, ani pravicových extrémistů. Nebude již ve smyslech, co nemůže být ve vědomí.

Avšak hovořiti se stále smí a je to prakticky možné, ba nebyl-li jsem zcela umlčen, pak jako člověk a občan jsem povinen a odsouzen žít, myslet a konat prostřednictvím těch slov, která mi ještě zbývají.

A proto vidím sluníčkářství, projevující se nereflektovanou vírou, že naše vlast je zemí květin, novým rájem, říší dobra; zlo, že přichází zvenčí a ostnatý drát, zeď a samopal nám přinesou mír a věčné štěstí. Nevidím realismus, vědomý si závažnosti a složitosti situace v celém jejím rozsahu, ochotu připustit si přítomnost zla napříč národy, napříč náboženstvími, a odhodlání postavit se mu aktivně na odpor.

Vidím pseudohumanismus, hluboké přesvědčení o hodnotě každého lidského života, krom životů těch, které lze dle operativního kritéria považovat za méně lidské. Nevidím skutečný humanismus, víru v hodnotu lidského života bez výjimky, v nepřípustnost upozadění práva cizince či jinověrce vůči právu spoluobčana a souvěrce; nevidím ochotu obětovat blahobyt a bezpečí sebe a blízkých pro záchranu života tisíců neznámých.

Vidím pravdoláskařství, jímž by Havel pohrdal, vidím slepý boj za vlastní pravdu a urputnou nenávist k těm, kteří ji nemilují. Nevidím zdravý rozum, jímž Havel vynikal, nevidím trvalou snahu o přiblížení se pravdě, odmítaní demagogie, názorové manipulace, vystříhání se generalizací a zjednodušujících soudů.

Vidím (neo)marxismus, mínění, že stát je svým občanům zavázán zajištěním práce a materiálních statků, že duchovní a kulturní hodnoty derivují z kladiva a knedlíku. Nevidím filozofický liberalismus, přesvědčení, že primárním úkolem státu je pomoci tam, kde síly jednotlivce již nestačí; přesvědčení, že svoboda je tou nejzákladnější dispozicí lidství.

Vidím odrodilství, vědomé, či nevědomé zřeknutí se hodnot zakladatelů české demokracie ve prospěch morálního relativismu, v extrémních polohách příklon k myšlenkám a metodám nacionálního socialismu. Nevidím úctu k tradici, umírněně konzervativní postoj ve vztahu ke kulturním a duchovním hodnotám a symbolům; vědomí, že pouze ony drží národ pohromadě.

Vidím kolaborantství, vidím nepřímou spolupráci s nepřáteli státu, radikalizaci dalších a dalších jedinců prostřednictvím hanobení jejich víry. Nevidím loajalitu, pevný závazek vůči všem, kdo ctí dané národní hodnoty; nevidím sounáležitost s duchovní, nikoli s rasovou, jazykovou, či náboženskou obcí.

Vidím vlastizradu, systematickou snahu o destrukci diplomatických a ekonomických zájmů státu, o zpřetrhání všech pout, o vystoupení z mezinárodních institucí a unií; vidím ochotu zřeknout se stávajícího ústavního pořádku, či odmítání jeho nezbytných prvků. Nevidím vlastenectví, boj za národní zájmy, za co nejsilnější postavení státu na mezinárodním poli, za kulturní i ekonomickou spolupráci; nevidím ani náznak sebevědomé spoluúčasti.

Přeje-li si to tedy naše hlava státu, nazývejme napříště jeho samého, ale také Martina Konvičku, Marka Černocha, Tomia Okamuru, Tomáše Vandase a všechny ty, jimž se dnes v očích lesknou plameny pochodní, jejich vlastními jmény. Jsou to oni, kdo v boji zaostává. Jsou to oni, kdo poškozuje naši vlast. Celý svět se nyní sjednocuje proti skutečnému nepříteli: fundamentalismu a extrémismu. Celý svět se nyní sjednocuje v tomto boji, jen oni vedou válku proti vlastnímu strachu a proti všem, kdo jej nesdílí.

Svobodný svět válčí proti ISIS, ne pro islámu.

Svobodný svět válčí s morální převahou, ne se slepou nenávistí.

A Česko? To si stále hýčká svou pátou kolonu.

0
Vytisknout
3552

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2015