Nestor britského televizního zpravodajství zaútočil na "vysoce selektivní" postoj médií při zprávách o teroristických útocích

22. 11. 2015



"Opravdu zuřím, že my prostě přicházíme do jiných zemí a úplně tam lidem zničíme systém který tam měli, a když se tam pak situace nesnesitelně zkomplikuje, odejdeme a už se vůbec nezajímáme o to, co se tam děje."

John Simpson, jeden z nejrespektovanějších britských zahraničněpolitických reportérů zaútočil na "groteskně selektivní" zpravodajství britských médií o teroristických útocích po světě. Je zdeprimován tím, že média už dnes skoro "vůbec nemají" zahraniční korespondenty.

"Víte, bývalo tomu, že se deníky pyšnily svým zahraničním zpravodajstvím. Dnes listy jako Daily Telegraph už jen přepisují zprávy od jiných lidí. Naprosto si zoufám, když vidím, jak se to stalo."

Podle Simpsona rozhoduje o dnes zpravodajství to, KDE jsou lidé zabíjeni.

"Já trávím spoustu svého času zpravodajstím z Iráku a víte, tam jsou bombovými atentáty zabíjeny desítky lidí každý týden. A do zpráv se to vůbec nedostane. Totéž platí o Afghánistánu. Opravdu zuřím, že my prostě přicházíme do jiných zemí a úplně tam lidem zničíme systém který tam měli, a když se tam pak situace nesnesitelně zkomplikuje, odejdeme a už se vůbec nezajímáme o to, co se tam děje."

Britská média byla nedávno kritizována, že vůbec nezaznamenala teroristický atentát v Bejrútu. "Není pochyb. Britská média se nezajímají o Libanon, o Irák, o Afghánistán, o Libyi. A zastávám názor, že to je opravdu špatně."

Téměř žádné sdělovací prostředky už nemají kanceláře v Kábulu, v Bagdádu či jinde na Blízkém východě.

"Ano, jsou společnosti, které odtamtud poctivě přinášejí informace - Reuters, BBC - ale tisk, který kdysi podrobně informoval o Iráku a o Afghánistánu a o dalších místech, odešel. Částečně kvůli penězům, částečně kvůli bezpečnosti. Prostě nás nezajímá smrt lidí v jiných částech světa."

John Simpson byl u všech velkých událostí dvacátého i jednadvacátého století: Byl jediným zahraničním reportérem v Bělehradu během války v Kosovu, převlékl se do burky, aby se dostal r. 2001 do Afghánistánu, byl v Pekingu v roce 1989 během masakru na náměstí Nebeského míru, byl v Praze během sametové revoluce. Co považuje za největší úspěch své kariéry?

"Bylo by pošetilé nezmínit se o pádu Berlínské zdi, o ukončení apartheidu v Jihoafrické republice a o konci komunismu v Rusku. To byly všechno epochální věci. Ale pokud se mě ptáte, na co jsem nejvíc hrdý, jsem nejvíc hrdý na něco, čeho si skoro nikdo nepovšiml, BBC to vysílala minimálně a bylo to opravdu obtížné natočit. V Iráku existuje město, které se jmenuje Faludža a na ně zaútočili Američané tak hluboce pochybnými zbraněmi, že je tam pořád ještě astronomicky vysoká míra vrozených defektů u dětí. I dneska. A mně se tam podařilo dostat a viděl jsem to všechno. Víte, Fallujah, to je trest smrti tam jet.

Bylo to obtížné. A odměna nebyla zrovna velká a BBC tomu skoro vůbec nevěnovala pozornost a stal jsem se za tu reportáž terčem vlny útoků z USA, ale tato reportáž byla to, o čem jsem měl pocit, že to musím dělat. Ukázat, co se opravdu děje.

Ze všeho, co jsem kdy natočil, jsem nejvíc hrdý na tohle."

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3256

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2015