Navzdory všemu, je potřeba pořád se snažit s lidmi mluvit

24. 11. 2015 / Lukáš Stříteský

Reakce na článek Jana Čulíka "Potíž je, že si na rozdělení národa Česká republika zadělala už dávno"

Pan Čulík charakterizuje úroveň společenské debaty v České republice takto:

"Teď už rozumnou diskusi v podstatě není možno vést, protože většina občanů neposlouchá. Propadla iracionální rasistické nenávisti a nehorázným nesmyslům, které čtou třeba na Parlamentních listech, a odmítají věcné a rozumné informace a postoje. Uzavírají se ve svém strachu do sebe a vůbec se k nim nedostane, jak o věci v mezinárodním kontextu hovoří rozumní lidé. Ani by to nepřijali."

Bohužel, když jsem vedl debatu o uprchlících v jednom nyní raději nejmenovaném, ovšem velice známém českém městě, tak jakmile jsem promítal fotografie ukazující místa, která jsem navštívil, a jak tam lidé spí v blátě, byl jsem obviněn z citového vydírání.

Když jsem na otázky, jejichž premisy naprosto očividně odporovaly faktům, reagoval dotazem na informační zdroj, byl jsem osočen, že nesleduju noviny. Někteří lidé byli dokonce proti pomoci rodinám s dětmi, které nyní musí v noci někde na Balkáně bez přístřeší a téměř bez pomoci mrznout.

V tu chvíli mi bylo jasné, že jsem jak doktor, který se snaží ošetřit odřeninu, zatímco pacientovi se už zastavilo srdce. Bylo jedno, jak dobře připravenou jsem měl přednášku, o kolika osobních zkušenostech jsem mohl povídat, jak široce jsem znal fakta a statistiky. Lidé vlastně nechtěli debatovat a ani se dozvědět cokoliv nového.

Teď je tedy před námi přirozeně otázka: "Kdo za to může?" Pan Čulík si ve svém článku nejspíš správně všímá, že: "vinu ... nesou ... ve své aroganci pražská média a pražští politikové - měli se během let snažit s normálními lidmi hovořit a řešit jejich problémy... Přičtěme si k té frustraci obyčejných občanů špatné vzdělání, ... nesmysly, které se na ně valí ze sdělovacích prostředků, které je z komerčních důvodů iracionálně straší neexistujícími hrozbami..."

Podlě mě zbývá opřít o kriku také nás, kteří se o sobě domníváme, že se snažíme šířit informovanost a kultivovat společenskou debatu. Nejspíše jsme také museli selhat, pokud je katastrofa v naší společnosti pravdou.

Navštívil jsem během přednášení o upchlících i jiné české město, a to Tábor. Nefungovala nám na začátku technika a tak jsem musel od začátku improvizovat. Pomohli mi při tom velice dobré otázky publika, až to vedlo nakonec k tomu, že jsem téměr dvě hodiny spatra mluvil podle jejich zájmu a střídavě jsme spolu velice příjemně debatovali. Lidé byli nadšení: "Dokonce i ten nacista, který přišel, si nic nedovolil říct, jak to bylo působivé!" Já sám jsem si to taky obrovsky užíval.

V čem byl mezi těmi městy rozdíl? Jsou tam intelektuální lidé aktivní a začíná to už od mladých lidí? Možná je to právě tím. Tak jsem se dostal k Britským listům já, když byl před mnoha lety pan Čulík v naší škole. Mezi kamarády, se kterými jsem jako dobrovolník působil na Balkáně, je několik z nich každý týden na nějaké základní škole a snaží se s dětmi o tomto problému mluvit.

Podle mě je to nedocenitelně záslužná práce. A samozřejmě mnoho aktivistů a nadšených lidí se neustále snaží pořádat nejrůznější informační kampaně na četná témata a lidi vzdělávat.

Velkou roli může hrát i umění, už v tom, že člověka kultivuje obecně. Moje dvě naprosto opačné zkušenosti z jedné a téže přednášky na různých místech mohou prokazovat, že je možné s lidmi pracovat a naši společnost i za současných podmínek měnit k lepšímu.

Proto nacházím v současné situaci i naději a trochu optimismu. V tom, že nás to snad poučilo, že kulturní úroveň společnosti nepřijde sama. Je potřeba nejen problémy popisovat, ale také se aktivně snažit pomoci lidi vzdělávat. Nejlépe už od co nejmladšího věku a všemi možnými cestami. Umělci to také dobře znají.

Nemá smysl plakat nad tím, že lidé například moc neposlouchají vážnou hudbu nebo jazz. Je potřeba si posluchače aktivně od mala vychovávat. Možná tohle je právě jedna důležitá věc, ve které jsme selhali a měli bychom se ji snažit napravit.

Článek o besedě Lukáše Stříteckého v Táboře v Táborském deníku ZDE

0
Vytisknout
3150

Diskuse

Obsah vydání | 26. 11. 2015