Bodláky Václava Duška

Nezlomná doba

26. 11. 2015 / Václav Dušek

Ekologická demonstrace, v počátku listopadu 89 v Teplicích, přivedla do ulic tisíce nespokojených lázeňských obyvatel; mocenské kádry zíraly, nemohly pochopit, že lavina nesouhlasu s rabováním země, věčnými jedovatými plyny dusícími pracující lid se strhla v nečekanou dobu. Vůdčí neomezená oplzlost zahýbala kádry, které po skončené erupci připraveným tunelem poodešly budovat kapitalistický řád. Elity kádrováků umně odpravily vybrané občany v připravených pastích - vrtochy kverulantů zažehnány smyšlenými kauzami. Z pukavců se líhlo - ne, že ne! V moderní době umíme vytvořit dojem spasitelnosti všech, co pochodují v poklidu s karavanami světlé budoucnosti vyprahlou pouští kolem vyschlých filosofických oáz. Ochmýřené bytosti vedou národy k pokrokovému vnímání matky země - pozor, děti jsou zrcadlem smrti, pryč od nich!

Od ekologické demostrace k úspěchům dravého průmyslu. Většina mlčí, menšina řídí. Nic nového pod sluncem blahobytu. Bodří krkavci spoléhají na děravou paměť člověnů - kdopak bude sledovat smogovou deku v okolí? Koho trestat za pokrokovou průmyslovou činnost? K čemu zastavit nechutné rabování země živitelky? Máme páky, jak nechat zapomenout na životní prostředí, které má dokonce ministerstvo, pravda, částečného strachu.

Vytáhneme do boje za pomoci mediálních fašírek – hle, divte se, samá kniha, křest a chřest – zbohatlické přešité odrostlé panenky přifouknuté doktory umělci, módní trendy paní Mandy, prezidentské kšandy a bojovný mluvčí – chce stát v řadách, kde se střílí, tož, umožněte silákovi poznat linie smrti.

V rozpuku poznání býváme náchylní ke krásným omylům, neopakovatelným lžím a filozofickému zmaru. Kulturní kolchozy rozšiřují řady - semknuti do šiku, bráníme republiku a za zády máme vyschlá řečiště i studny, nemocné stromy, zatím jehličnaté, vyhynulé druhy nepotřebných živých zbytečností...

Šuškanda se nám prý velmi rozmohla. V úvozech položeny základy k přežití ekonomických dutohlávků zběsilých! Kdesi v pozadí politických a uměleckých výbojů dříme časovaná bomba - ekologická neposlušnost. Podsouvají nám světová témata - neřeší domácké úlety. Kasají se, jak spoluřídí svět – kam, však neřeknou. Je tam prý tma, ale teplo. Následujte bez váhání, kdo nepospíší, zůstane sám, jak kůl v plotě - kůlů již nepočítaně.

Zeleným údolím táhnou mračna spadů, kyselé deštíky pokropí deštníky - k čemu se čílit nad přírodou, příroda jsme my, krucinál! Ze zelených věštíren máme legraci. Konečně, štěkejte, pište, křičte, ale pamatujte, že demokracii neumlčíte - má vlastní cesty, po kterých nemůže kočírovat každý zběsilý ekologický mravenec, jak ho napadne. My máme zodpovědnost! My tu zodpovědnost vydržíme, my se nelekneme, nedáme se zastrašit houfem ztroskotanců, jakýchsi soptících neurvalých socek.

Hele, můžete i demonstrovat. My nikoho práva sdružování nezbavujeme - jasné?! Nesouhlasíte? Nu, třeba ještě dostanete rozum - přece nebudete bránit formy nižších druhů proti lidstvu, blázni.

Demonstrace - menstruace, frustrace! Kolo dějin se točí, až přecházejí oči.

Snílci, nežádaný druh ve vlasti milené!

0
Vytisknout
2861

Diskuse

Obsah vydání | 27. 11. 2015