Bodláky Václava Duška
Nezlomná doba
26. 11. 2015
/
Václav Dušek
čas čtení
3 minuty
Ekologická demonstrace, v počátku listopadu 89
v Teplicích, přivedla do ulic tisíce nespokojených lázeňských obyvatel;
mocenské kádry zíraly, nemohly pochopit, že lavina nesouhlasu s rabováním země,
věčnými jedovatými plyny dusícími pracující lid se strhla v nečekanou dobu.
Vůdčí neomezená oplzlost zahýbala kádry, které po skončené erupci připraveným
tunelem poodešly budovat kapitalistický řád. Elity kádrováků umně odpravily
vybrané občany v připravených pastích -
vrtochy kverulantů zažehnány smyšlenými kauzami. Z pukavců se líhlo - ne, že
ne! V moderní době umíme vytvořit dojem spasitelnosti všech, co pochodují v
poklidu s karavanami světlé budoucnosti vyprahlou pouští kolem vyschlých
filosofických oáz. Ochmýřené bytosti vedou národy k pokrokovému
vnímání matky země - pozor, děti jsou zrcadlem smrti, pryč od nich!
Od ekologické demostrace k úspěchům dravého
průmyslu. Většina mlčí, menšina řídí. Nic nového pod sluncem blahobytu. Bodří
krkavci spoléhají na děravou paměť člověnů - kdopak bude sledovat smogovou deku
v okolí? Koho trestat za pokrokovou průmyslovou činnost? K čemu zastavit
nechutné rabování země živitelky? Máme páky, jak nechat zapomenout na životní
prostředí, které má dokonce ministerstvo, pravda, částečného strachu.
Vytáhneme do boje za pomoci mediálních fašírek
– hle, divte se, samá kniha, křest a chřest – zbohatlické přešité odrostlé
panenky přifouknuté doktory umělci, módní trendy paní Mandy, prezidentské
kšandy a bojovný mluvčí – chce stát v řadách, kde se střílí, tož, umožněte
silákovi poznat linie smrti.
V rozpuku poznání býváme náchylní ke krásným omylům,
neopakovatelným lžím a filozofickému zmaru. Kulturní kolchozy rozšiřují řady -
semknuti do šiku, bráníme republiku a za zády máme vyschlá řečiště i studny,
nemocné stromy, zatím jehličnaté, vyhynulé druhy nepotřebných živých
zbytečností...
Šuškanda se nám prý velmi rozmohla. V úvozech
položeny základy k přežití ekonomických dutohlávků zběsilých! Kdesi v pozadí
politických a uměleckých výbojů dříme časovaná bomba - ekologická neposlušnost.
Podsouvají nám světová témata - neřeší domácké úlety. Kasají se, jak spoluřídí
svět – kam, však neřeknou. Je tam prý tma, ale teplo. Následujte bez váhání,
kdo nepospíší, zůstane sám, jak kůl v plotě - kůlů již nepočítaně.
Zeleným údolím táhnou mračna spadů, kyselé
deštíky pokropí deštníky - k čemu se čílit nad přírodou, příroda jsme my, krucinál! Ze zelených
věštíren máme legraci. Konečně, štěkejte, pište, křičte, ale pamatujte, že
demokracii neumlčíte - má vlastní cesty, po kterých nemůže kočírovat každý
zběsilý ekologický mravenec, jak ho
napadne. My máme zodpovědnost! My tu zodpovědnost vydržíme, my se nelekneme,
nedáme se zastrašit houfem ztroskotanců, jakýchsi soptících neurvalých socek.
Hele, můžete i demonstrovat. My nikoho práva
sdružování nezbavujeme - jasné?! Nesouhlasíte? Nu, třeba ještě dostanete rozum
- přece nebudete bránit formy nižších druhů proti lidstvu, blázni.
Demonstrace - menstruace, frustrace! Kolo dějin
se točí, až přecházejí oči.
Snílci, nežádaný druh ve vlasti milené!
9398
Diskuse