Bodláky Václava Duška

Diskuse není řvaní

5. 11. 2015 / Václav Dušek

Diskuse u nás doma bývají složité, diskutovat holt neumíme. Třeba se naučíme. Vidíte zarputilého člověna, říká, že učil - a přitom řve, kvílí, hysteriónsky valí bulvy... děkuji, takového učitele bych nemusel a nedivím se imigrantským děckám v Londýně, že ho nepřijaly. Učitel mučitel, co jich známe?! A rozvášněný tučný měšťák řičí po vojensku, že bude střílet - připomínám, vážený střelče, že budete-li střílet, bude stříleno na vás, takže pozor. Být terčem, žádná zábava.

Jenže, v ČT Kotli se to snadno slibuje... a rozděluje a počítá! Místy debata připomínala starý vtip, jak se bavili dva dirigenti - východní říkal, my nejsme rasisté, v našem orchestru hraje dvacet Židů a západní odvětil: my je nepočítáme.

Z hanbaté debaty vyšlo, že běženci jsou jako ty Jezinky, co chtěly strčit do dveří prstíček a ohřát se, chudinky jedovaté! Kdepak, neotvírat! Zkušenost Smolíčka k nezaplacení! Pravda není jedna, bohužel.

Daleko od nás, i od Moskvy, řezají prý boží fanatici hlavy pravoslavným popům. Svět zešílel.

Máte lidi, kterým nepomůžete, i kdybyste nakrásně chtěli. Prostě jsou jinačí. Svět se jim smrskl, potřebují žít ze dne na den a to něco stojí! Vedle peněz, spoustu nervů. A zkuste se ozvat, označí vás za odporného rasistu. Nahlédněte do heren, budete se divit, kdo tam honí vrtkavé štěstí a krmí zlodějské automaty. A pak se dozvíte, že Rom v Anglii, policista, dostal od královny vyznamenání za dobrou práci. Pesimista řekne, náhoda... optimista začne věřit, bude lépe.

Budeme se rozdělovat zase tak dlouho, až přijde den D, kdy se s námi nikdo nebude mazlit. Pak se spojíme a vyhrajeme. Zatím diskutujeme urputně a nešetříme se - viz žurnalistický bard a mizerný básník - a bavič, malíř, sepisovatel, glosátor - první znectí druhého a ten pohotově označí prvního za pohlavní orgán. Tvrdá doba vyžaduje tvrdá slova. A národ se baví, v hospodách pivo ještě teče, kořka chutná, šlechtické pivní party mají jasné názory - vše stojí za velké H. A na to si ťukneme!

A přece svitla naděje. V televizi, světe div se, náboženská sešlost tolerantních bytostí. Klid, mír, diskuse, pochopení, laskavá srdce - a člověk sedí v křesle, brada mu spadne... Dobrý člověk ještě žije, k našemu štěstí. Kdo najde vlídného člověka, nemá se ho pustit.

 

0
Vytisknout
1651

Diskuse

Obsah vydání | 6. 11. 2015