Amnesty International:

Sýrie: "Mezi věznicí a hrobem" - násilné mizení lidí

6. 11. 2015



Nepřestávají ohromovat nenávistné, zlovolné nesmysly, jimiž reagují mnozí Češi na sociálních sítích na tragickou situaci uprchlíků, prchajících před vražděním a pronásledováním. Doufejme, že tito Češi se velmi brzo neoctnou v téže situaci. Mnozí Češi jak loutky, mechanicky a nemyslivě,  opakují šokující nesmysly, které šíří Miloš Zeman a další, a informace o skutečných důvodech, proč lidé prchají do Evropy, se k nim nedostanou. Neznalost ale neomlouvá. Zde ty informace jsou, z nezávislého renomovaného zdroje (JČ):


Každý týden jsou v Sýrii lidé unášeni ze svých domovů, kanceláří, aut a tržišť. Za pouhé čtyři roky v důsledku činnosti vlády zmizely desítky tisíc mužů, žen a dětí. Kam se poděly?


Tisíce jich zemřely ve špinavých věznicích po celé zemi - v důsledku mučení, nemocí a strašlivých podmínek. Nespočet dalších je uzavřen v celách, včetně dvouletých dětí.

Rodiny zoufale shánějí jakékoliv informace o svých blízkých. Chtějí vědět, proč byl jejich syn zatčen, kde drží jejich dceru, zda jejich bratr je mučen, jestli je jejich otec naživu.

Existuje někdo, kdo zná odpověď.

Prezidente Asade, ukaž nám, kde jsou. Dovol nezávislým mezinárodním pozorovatelům navštívit všechna místa, kde jsou lidé zadržováni.

Rodiny mají právo dozvědět se pravdu. Jejich blízcí jsou pryč a chybí.

"Jednou z nejhorších metod mučení, kterou jsem viděla, bylo "německé křeslo". Člověk je přivázán ke křeslu a jeho záda tlačena směrem dozadu. Někteří se prostě rozlomí na poloviny. Jejich páteř tlak nevydrží."

Raním Matúková popisuje čas strávený vloni ve vězení. Čtyřiadvacetiletá studentka estetiky byla unesena úřady v únoru 2014. Rodina dva měsíce nevěděla, zda je naživu.

Salahiddín al-Tabbá, dvaadvacetiletý budoucí dentista z Damašku, počátkem roku zemřel ve vězení na infarkt. Alespoň to sdělily úřady jeho blízkým po měsících zoufalého a bezvýsledného pátrání. Avšak rodina tomu nemohla uvěřit. "Salah nikdy neměl žádné problémy se srdcem. Hrál basketbal a snažil se zůstat v kondici."

Salahiddín byl zastaven a vytažen z taxíku, v němž jel, v září 2014. V červenci bylo rodině sděleno, že byl pohřben v masovém hrobě.

Amnesty International svými rozhovory s rodinami, postiženými vražděním Asadova režimu, které jsou zdokumentovány v níže uvedené sedmdesátistránkové zprávě, zjistila, že nucené zmizení tisíců syrských občanů provádějí v Sýrii všechny čtyři složky bezpečnostních jednotek, totiž vojenská rozvědka, letecká rozvědka, politická tajná policie a všeobecná rozvědka (někdy nazývaná státní policie), armádní složky i polovojenské jednotky, které mají vazby na Asadův režim, včetně Národních sil obrany a šabihy. Osoby, které násilně zmizely, jsou vězněny v síti věznic a lágrů po celé Sýrii, které provozují bezpečnostní jednotky, mající ústředí v Damašku a ve všech regionálních, městských i místních oblastech.

Únosy páchají i nevládní jednotky.

Syrská síť pro lidská práva zdokumentovala jména 65 116 osob, z nichž je 56 148 civilistů, kteří násilně zmizeli od března 2011 do srpna 2015 a v srpnu 2015 se stále ještě pohřešovali. Mezinárodní i místní monitorovací jednotky varují, že počty zmizelých osob jsou ještě větší, protože většina Syřanů se obává hovořit o tom, že jim zmizel někdo z rodiny, aby tím dále neohrozili své rodinné příslušníky. Často se děje, že pokud se rodinný příslušník na policii dotazuje na osud svého příbuzného, sám je zatčen a zmizí.

Od začátku roku 2011 organizuje syrská vláda rozsáhlou akci nucených zmizení. Na začátku krize zatkla a nechala nuceně zmizet velké počty pokojných demonstrantů proti Asadově režimu, politické aktivisty, obránce lidských práv, zaměstnance sdělovacích prostředků, lékaře a humanitární pracovníky. Během dalších let konfliktu nechával režim zmizet i osoby, které považuje za neloajální, včetně vládních úředníků či vojáků, podezřívaných, že chtějí přejít k opozici. Vláda také začala zatýkat rodinné příslušníky podezřívaných osob, obyčejně ve snaze zabránit jim v politické či vojenské aktivitě.

V poslední době se vyskytuje stále větší počet lidí, kteří zatýkají a nechávají mizet osoby k vlastnímu finančnímu prospěchu. Druhou častou motivací, kterou Amnesty International zaznamenala, je vyřizování osobních účtů.

Skoro všichni interviewovaní příslušníci postižených rodin svědčili o tom, že museli "prostředníkům" za informace o svých zmizelých blízcích platit, často částky až ve výši několika desítek tisíc dolarů. Rodiny byly tak často nuceny prodat své domy a byty, aby mohly uhradit úplatek. Jeden mladý muž, jehož tři bratři zmizeli roku 2012, se přestěhoval do Turecka, aby na úplatky vydělal. Zaplatil různým prostředníkům dohromady 150 000 amerických dolarů. Jeho bratři jsou stále nezvěstní.

Celá zpráva v angličtině: (pdf) ZDE

0
Vytisknout
4898

Diskuse

Obsah vydání | 10. 11. 2015