Jak se k uprchlické krizi staví Izrael?

15. 9. 2015 / Daniel Veselý

Evropské státy, především pak středoevropské země včetně ČR, se staví vůči přijímání uprchlíků z válkami, ekologickými a ekonomickými katastrofami rozvrácených zemí, decentně řečeno, odtažitě. Izrael se nachází jen na symbolický dostřel od krvavého konfliktu v Sýrii. Tato takzvaná jediná demokracie na Blízkém východě bezvýhradně otevírá náruč všem, kteří věrohodně prokáží, že mají židovské předky. Ale jak je to s nešťastníky, prchajícími před válečnými hromy a blesky především ze Sýrie?

Vznik Izraele v roce 1948 způsobil etnickou čistku a uprchlickou vlnu čítající 750 tisíc osob, jejichž potomci, kterých je podle odhadu z roku 2012 zhruba 5 miliónů, žijí v uprchlických táborech na Západním břehu, v Gaze, dále pak v Libanonu, Sýrii a Jordánsku ZDE. Tito lidé mají na základě rezoluce RB OSN číslo 194 z roku 1948 právo se vrátit do své domoviny, nicméně tuto možnost výrazně znemožňuje pokračující izraelská okupace a zábor palestinských území a neochota Izraele přistoupit na mezinárodní konsenzus ohledně řešení blízkovýchodního sporu ZDE.

Situace v regionu se výrazně zhoršila poté, co v roce 2003 Spojené státy a Velká Británie provedly ilegální invazi do Iráku, jež z domovů vysídlila více než 4 milióny lidí – a o osm let později s vypuknutím konfliktu v Sýrii. Ten vygeneroval ještě větší počet uprchlíků, jejichž proud zdaleka neřídne.

Zatímco nyní silně předimenzované uprchlické tábory v Turecku, Libanonu, Jordánsku, Iráku a Egyptě de facto hostí více než 4 miliony syrských utečenců (méně než 10 procentům uprchlíků ze Sýrie se podařilo překonat hororové nástrahy Středozemního a Egejského moře ZDE), daleko bohatší a stabilnější Evropa se ostentativně staví na zadní tváří v tvář mnohem menšímu počtu běženců – a to nejen z Levanty. Ankara, jež představuje jeden z destabilizačních faktorů syrského válečného kotle, přitom otevřela brány téměř dvěma milionům Syřanů.

A Izrael? Tel Aviv se striktně staví proti přijímání Syřanů utíkajících před válkou. Izrael je slovy izraelského novináře Yuvala Ben-Amiho odhodlán se před utečenci „zabarikádovat“. Myšlenka, že by tato země přijímala syrské uprchlíky, je jejím obyvatelům „extrémně cizí“, dodává Ami ZDE. Není divu, když si uvědomíme, jaké extrémní postoje Izrael zaujímá vůči palestinské populaci včetně pěti milionů palestinských uprchlíků, dále pak vůči beduínům a migrantům z Afriky.

Izraelské úřady se nesmilovaly ani nad děsivými osudy palestinských uprchlíků ze syrského tábora Jarmúku, kteří byli v roce 1948 vypuzeni ze svých domovů milicí Hagana. Tito lidé se stali bezmocnými oběťmi jak bombardování Syrské osvobozenecké armády (FSA) podporované Západem, tak útoků káidistů - ale i kruté blokády ze strany Asadových vojsk ZDE. Původní populace tábora čítající 200 tisíc lidí byla redukována na méně než 20 tisíc: více než 3 tisíce Palestinců bylo zavražděno, další stovky umřely hladem a desítky tisíc dalších uprchly na jiná místa v Sýrii či do Libanonu, Jordánska i Evropy ZDE. Jarmúk se stal místem duchů a nehostinných sutin a zároveň jedním z nejtragičtějších mement konfliktu v Sýrii.

Nicméně Izrael na rozdíl od řady evropských zemí je kritiky týkající se svého odmítavého postoje vůči syrským uprchlíkům i Palestincům z Jarmúku ušetřen. Jestliže se Tel Aviv považuje za oázu demokracie na Blízkém východě, měl by podle toho jednat. Jinak lze bez ostychu konstatovat, že se vůči stávající uprchlické krizi staví velice cynicky.

0
Vytisknout
5620

Diskuse

Obsah vydání | 17. 9. 2015