Je na pořadu dne další vojenská intervence v Libyi?

31. 8. 2015 / Daniel Veselý

Nyní, po 15 letech, již můžeme názorně sledovat děsivé dopady globální války proti terorismu, zahájené na podzim roku 2001 tehdejším americkým prezidentem Georgem W. Bushem a jeho extrémistickou republikánskou kamarilou. Americká vláda dokonce zvažovala i použití jaderné zbraně proti Afghánistánu ZDE. Následovala devastace, pokrývající území od Magrebu až po Pákistán, která je skutečně impozantní: 1,3 miliónu až dva milióny mrtvých „jen“ v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu ZDE , prudký nárůst islamistického terorismu nejen v blízkovýchodním regionu v podobě stovek džihádistických útoků, paradoxní, ač mnohými předpokládané posílení Al-Kájdy ZDE, destrukce Libye vzdušnou intervencí NATO a zahlcení Magrebu obrovským množstvím zbraní z NATO, čímž byly destabilizovány i okolní státy, a v neposlední řadě vznik živné půdy pro Islámský stát (Daeš), jak ostatně veřejně doznal i prezident Barack Obama ZDE .

Libye se v současnosti nachází pod kuratelou dvou vlád a mimo jejich dosah je lapena v područí celé řady znesvářených milic a bojůvek (včetně bojovníků z Islámského státu). Jde o takzvaně selhavší stát par excellence, kde nyní operují pašerácké gangy s uprchlíky, kteří prchají před válkami, ekologickými katastrofami a brutálními režimy. Na dnešním žalostném stavu této země se výrazným způsobem podepsala vojenská intervence Severoatlantické aliance a její podpora pro rebely bojující proti Kaddáfího vojskům, neboť tato strategie spočívající v nasazení masivní vojenské síly se jako obvykle a logicky minula pacifikačním účinkem.

V době, kdy libyjským civilistům údajně hrozila genocida ze strany Kaddáfího vojáků (což se nakonec nepotvrdilo, jak se můžeme dozvědět i z mainstreamového tisku ZDE) a kdy se do hry vložilo NATO, občanský konflikt podle údajů OSN připravil o život 1000 až 2000 lidí. O sedm měsíců později hlásila libyjská přechodná vláda, jež měla podporu NATO a Západu obecně, že během konfliktu, kdy se NATO zavázalo předejít civilním ztrátám na životech vytvořením bezletové zóny, si válka vyžádala 30 000 mrtvých včetně tisíců civilistů ZDE. Navíc, jak je známo, Aliance porušila rezoluci Rady bezpečnosti OSN číslo 1973, protože její vojenská strategie vedla ke změně režimu v Libyi. Ať už si o Kaddáfím myslíme cokoliv (jeden čas představoval spolehlivého západního spojence v boji proti globálnímu terorismu, což zahrnovalo věznění a mučení údajných teroristů), podle osob, jež nakonec uprchly z této chaosem a zmarem zmítané země, jsou zde poměry po jeho násilném svržení „mnohem horší“ než dříve ZDE.

Koneckonců i samotná uprchlická krize byla podle kritických hlasů ze značné míry spuštěna chaotickým bezvládím, jež následovalo po intervenci NATO v Libyi ZDE. Dříve evropské vlády s plukovníkem Kaddáfím spolupracovaly na držení běženců v šachu tak, aby se většina z nich nemohla dostat do Evropy. Bylo to sice kruté opatření, nicméně výhodné především pro západní státy.

Je nutné mít stále na paměti, že nasazení masivní vojenské síly v konfliktních zónách tamější krize ještě více prohloubí. Přesto se nyní zvažuje další vojenská intervence do Libye, a to jak ze strany arabských států, tak západních zemí, jak informuje specialista na Blízký východ Ramzy Baroud ZDE. Cílem těchto operací má být Islámský stát, kterému se podařilo obsadit bývalou Kaddáfího baštu v Syrtě, a také vyřešení politického patu v podobě dvou antagonistických vlád, z nichž jedna sídlí v Tobrúku a druhá v Beidě.

Tyto dvě vlády, jež mají jistou kontrolu nad některými milicemi, soupeří o přístup k ropnému bohatství země, klíčovým přístavům, a obecně o moc a ekonomickou převahu. Arabské země sousedící s Libyí nyní podle Baroudova mínění chtějí využít zveličované skutečnosti, že v Libyi operují džihádisté z Daeš, k zahájení vojenské operace, k čemuž mají požehnání premiéra tobrúcké vlády. Ten „sesterské“ arabské vlády dokonce entuziasticky vyzval k tomu, aby provedly letecké údery na pozice Daeš v Syrtě a aby v OSN lobbovaly za zrušení embarga na dovoz zbraní do Libye, přestože je tato země doslova a do písmene zaplavena zbraněmi z NATO. Totéž stanovisko zastává i vláda se sídlem v Beidě, avšak obě vlády nebyly dodnes s to koordinovat svoje síly ve společném postupu proti Islámskému státu ZDE.

Ramzoud dále upozorňuje na skutečnost, že za dveřmi se schyluje k další intervenci západních zemí do Libye, a cituje The London Times: „Shromážděny jsou stovky britských vojáků, kteří mají být odveleni do Libye, kde se mají zúčastnit nové významné mezinárodní mise, která zahrnuje vojenský personál z Itálie, Francie, Španělska, Německa a Spojených států, a to s cílem vytvořit vládu národní jednoty.“

Je nasnadě, že jak případná arabská vojenská intervence v Libyi, tak další západní vpád, nemůže vyřešit přetrvávající problémy v zemi, neboť ty byly primárně zažehnuty vojenskými eskapádami. Toto hloupé a jednostranné přetrvávající dogma vzývající masivní vojenskou sílu je však bohužel silně zažrané v myslích mocných, jimž na osudu obyčejných Libyjců nesejde.

0
Vytisknout
2881

Diskuse

Obsah vydání | 1. 9. 2015