Duch pozdního Kohla: otrlost a sebeuspokojení
28. 8. 2015
Víte, čím vyhrála Angela Merkelová poslední volby? Tím, že Německo na místo propadu do sebeuspokojení vynaloží nezbytné úsilí, protože ani ostatní části světa nespí? Nebo tím, že její agenda 2020 navázala bezprostředně na reformním úsilí svých předchůdců? Ani jedno. "Znáte mě", řekla na závěr televizní debaty se svým vyzyvatelem Peerem Steinbrückem, když byli oba kandidáti požádáni, aby vysvětlil, kdo má být zvolen pro blahobyt země. Německá ekonomika je na vzestupu, nemá téměř žádnou nezaměstnanost. Všem se dobře daří. Je ale potřeba ptát se, jak dlouho to ještě tak půjde a proč je naše prosperita ohrožena, říká ve svém komentáři pro německý server Cicero Christoph Schwennicke. Pro Britské listy přeložil Milan Lelek.
Znáte mě, řekla Merkelová. A tak němečtí občané zvolili tuto ženu již potřetí kancléřkou, protože měli pocit: Ano, tu známe. Ta to pro nás udělá. Urovná, pokud se Evropa rozkolísá, nebo vlny utečenců dostanou zemi pod svůj tlak. Ta to zajistí, říká si německý turista a vychutnává si ovoce druhého velkého hospodářského zázraku.
Paradoxní je, že euro, jakmile jakmile bylo zavedeno, aby podpořilo hospodářskou výkonnost německého hospodářství, místo toho posiluje zemi, která by měla mít tendenci k poklesu. „Naše penze je jistá", jak nás přesvědčoval v době vlády Helmuta Kohla ministr práce Norbert Blum, když jsme tehdy všichni věděli, že tato věta s ohledem na demografické trendy nemůže být platit. Tato věta nás měla ukolébat do bezpečí. Tak jako když se teď věří tomu, že náš současný blahobyt je v bezpečí, aniž bychom pro to měli něco dělat.
Je to vlastně stále duch pozdního Kohla. Otrlost a sebeuspokojení. Německo tlačí své problémy před sebou, žije z podstaty a neguje nutné reformy. Infrastruktura se hroutí, podíl investic je příliš nízký, digitální budoucnost se snažíme zaspat.
Můj kolega Alexander Marguier navštívil místa, na kterých je zřejmé, že jsou v problémech a co nám schází. A navštívil občany, kteří se nenechají zaslepit krásným zevnějškem, ale jak jednatel DIHK (Asociace německých výrobců strojů a zařízení) Martin Wansleben připomíná: „Ztratili jsme smysl pro to, že naše prosperita není samozřejmostí, nýbrž že se jí musíme každý den znovu dopracovat.“ Tak to je.
Kompletní text v němčině ZDE
Diskuse