Celosvětová krize akciových trhů

Kapitalismus zklamal své mladé obdivovatele

27. 8. 2015

Jak je to možné? Celosvětově padají kurzy akcií, i když centrální banky pumpují do trhu peněžní prostředky v řádu bilionů. Kapitalismus, tak jak jej známe, nefunguje, píše ve svém sloupku Henrik Miller pro německý Spiegel online. Pro Britské listy přeložil Milan Lelek.

Vlastně je kapitalismus skvělá věc. Jeden z jeho základních principů spočívá v tom, že peníze střadatelů, kteří si něco odložili pro budoucnost, budou k dispozici podnikům, které je použijí pro podnikání zaměřené do budoucnosti. Mezi střadateli a podniky se nachází banky a burzy cenných papírů, kde se finanční prostředky shromažďují, „přebalí“ do paketů a následně zapůjčí. Je to vlastně taková finanční oběhová pumpa, která umožňuje takový nárůst blahobytu jako žádný jiný reálný existující hospodářský systém.

Bohužel se zdá, že tento model přestal fungovat: Firmy investují stále méně a méně do nového zařízení a výrobků. Místo toho sypou velké části svého zisku akcionářům. Z toho ovšem nevyplývá žádný nárůst blahobytu pro většinu občanů. Velká kapitalistická oběhová pumpa běží naprázdno.

Není se proto čemu divit, že se burzy celosvětově propadají. Od Šanghaje až do New Yorku klesají ceny akcií: Jen v minulém týdnu, Shanghai SE Composite ztratil více než jedenáct procent, Dax téměř osm procent, Dow téměř o šest procent, Nikkei více než pět procent (mezi tím se propad cen akcií na západních burzách zastavil, pozn. editora).

Skutečný důvod krize

Běžné zdůvodnění pro propad je následující: Prostřednictvím celkové fáze oslabení rozvíjejících se zemí, zejména Číny, dochází k propadu prodeje exportních zemí. Navíc se předpokládá, že Fed (Federální banka USA)  ještě tento podzim zvedne základní úrok, poprvé od roku 2007. Proto se stahují peníze z akciových trhů, aby se někde zaparkovaly, v případě nutnosti i v hotovosti.

Ale je to opravdu důvod krize pro finanční trhy? Co je hlubší příčinou?

Podle běžného ocenění nejsou americké a evropské akcie předražené. Německé korporace zahrnuté v Daxu představovaly v pátek v průměru 15 násobek svého ročního zisku, méně než je průměr za posledních 30 let, kdy byl kurz-zisk v poměru 19 násobku.

Komplexní analýza burzovní bubliny pochází od guru Roberta Shillera, laureáta Nobelovy ceny z Yale University a vynálezce pojmu "iracionální přemrštěnost", což znamená, že akcie v porovnání s minulostí nejsou zrovna levné. Od šíleného nadhodnocení, jako tomu bylo v Japonsku koncem osmdesátých let, na západě koncem devadesátých let a v Číně jsme toho svědky teprve nedávno, je ale současná úrovně ještě značně vzdálena.

Systém nefunguje

A pak jsou tu centrální banky: Úrokové sazby jsou stále téměř všude na Západě na nule. ECB a Bank of Japan sypou stále ještě biliony. Inflace je velmi nízká (nové údaje týkající co se týče Německa budou známy tento pátek pátek). Ropa a další suroviny jsou stále levnější.

To vše by představovalo normální vývoj. Ovšem jen v případě, že systém by byl stále funkční, tak jako předtím.

Ale tak tomu není. Kapitalistická oběhová pumpa se ve svém běhu na prázdno přehřála. Pokud podniky nepotřebují peníze střadatelů, aby je investovaly ve velkém stylu do nových obchodních příležitostí, nýbrž je střadatelům vrací, znamená to, že se zde objevují nové zásadní otázky: Na čem budou chtít v budoucnu společnosti vydělávat? Jakým zákazníků chtějí vlastně sloužit? Jak budou chtít zaměstnávat své zaměstnance?

Mohutné zisky v gigantických částkách sypou svým akcionářům ve formě dividend a také přes zpětný odkup vlastních akcií. Podle odhadů analytiků vyplatí americké firmy tento rok na dividendách více než jeden bilion dolarů. Podobně je to ve Velké Británii, kde Andrew Haldane, který je šéfekonomem Bank of England, nedávno vypočítal, že v sedmdesátých letech společnosti v průměru vyplácely jen deset procent ze zisku akcionářům, ale dnes je to 60 - 70 procent.

Nápady pro budoucnost? Žádné!

Dokonce i německé společnosti obslouží v první řadě své akcionáře. Siemens se již několik let zmenšuje, rozjel ale o program zpětného odkupu akcií v rozsahu více než čtyři miliardy eur. To znamená, že koncern nepoužívá zisk pro nastartování růstu s inovativními produkty, ale také raději vrací svým akcionářům zpět vložené finanční prostředky.

Údaje z německého federálního statistického úřadu ukazují, že německá ekonomika investuje celkem něco málo přes šest procent hrubého domácího produktu do nového vybavení, což představuje nejnižší úroveň za poslední desetiletí, i když podmínky na tomto území jsou údajně tak dobré jako málokde na světě.

Pokud již manažeři nevědí, kde by měli investovat své peníze, proč by měli investoři takovým „investorům“ dávat k dispozici finanční prostředky?

Je zřejmé, že máme co do činění se zásadní krizi důvěry. Podniky nejsou ochotny jít do podnikatelského rizika. To platí jak pro každý jednotlivý podnik, tak i pro celá národohospodářství jednotlivých zemí.

Běh kapitalismu naprázdno dělá jeho nejhorlivější protagonistům značné starosti. Larry Fink, šéf největšího asset managementu firmy BlackRock, šel ve svém otevřeném dopise ostře proti špičkovým manažerům globálních společností: Vaše investiční zdrženlivost je poselstvím jak ztrácet ve světě odvahu. Také stratégové investiční banky Goldman Sachs dávají přednost zpětnému odkupu akcií. „Duchovní vůdce“ Bank of England Haldane si klade vůbec otázku, zda dnešní způsob vedení podniků (Corporate Governance,  správa a řízení společností ) je vhodný.

Systém rozčiluje své mladé obdivovatele. Může se vůbec někdo divit, že ceny akcie padají?

Jak bylo řečeno: Kapitalismus je prima věc, dnes se ale snaží vlastně o sebezničení.

Text v němčině ZDE

0
Vytisknout
6036

Diskuse

Obsah vydání | 31. 8. 2015