Lidé mají strach, protože s nimi média cvičí

30. 8. 2015 / Barbora Hodková-Knobloch

Lidé netuší jednu základní věc a to, že se sami zítra mohou velice lehce stát takovýmto lidským nákladem i oni. Celá naše kultura je jen tenounká slupka, celé Česko, celá Evropa, celý svět je dnes v situaci, že se podobný šílený zmatek, který vyhnal lidi ze Středního východu a z Afriky může odehrát na libovolném místě planety a každý z nás se může stát uprchlíkem.

Toho dne, kdy bylo v otevřeném chladicím voze objeveno 71 mrtvol utečenců ze Sýrie a odjinud, toho pochmurného a tragického dne, kdy vyšlo najevo, jakou necitelnou kulturou jsme, píší české deníky o všem možném a jen okrajově se zmiňují o této tragédii.

Osud běženců z válkami a terorem rozvrácených zemí už dávno není tématem číslo jedna pro běžného konzumenta zpráv v České republice.

Nutí mne to k zamyšlení. Jak je možné, že tuto šílenost lidé berou na vědomí aniž z této tragédie okamžitě nevyvodí jasné návody co a jak dělat aby k něčemu podobnému už nikdy nedošlo?

Myslím si, že důvodem této necitelnosti je přizpůsobivost lidí, již mnoha dalšími zmiňovaná tendence akceptovat většinový názor, že uprchlíci jsou méně hodnotní lidé, než jsme my. Většinový názor ale často začíná tím, že v jedné redakci sedící jediný redaktor napíše svůj názor, který se vymyká zdravému rozumu, logice i zákonům a na něj se nabalí postupně masa nepřemýšlejících jedinců, kteří tento “většinový názor” posvětí svým souhlasem. Kdyby se našel v tomto množství jediný člověk, který by měl kuráž položit těmto souhlasícím davům otázku proč si myslí to, co tvrdí, že si myslí, většina nebude schopná odpovědět.

Víme, že podle zákonů, které platí v České republice, uprchlíci mají zvláštní status, že jsou chráněni soustavou zákonů a mezinárodních dohod, které je zakazují kriminalizovat, marginalizovat a odpírat jim všeobecně světově akceptovaná lidská práva.

V České republice je ale naneštěstí diskriminace lidí v nouzi (pomyslná i skutečná) velice populární. Vedoucí politikové veřejně bezostyšně ukazují svou malost a omezenost tím, jak se přidávají k davům souhlasičů v proklamované nenávisti k chudákům, kterým nezbylo nic víc, než utéci z vlastní rozvrácené země a hledat domov jinde.

Nejtragičtější na celé situaci je, že ani novináři, kteří si myslí, že se prchajících chudáků zastávají, jim vlastně nepomáhají. Stane se, že dokonce i škodí zase jiným segmentům společnosti, tedy ne uprchlíkům. Škodí domácímu obyvatelstvu, protože se mezi ním našlo velké množství lidí, kteří mají z uprchlíků strach.

Tomuto popisu odpovídá i článek Martina Hekrdly v časopise a2larm s názvem "A hrdý buď!"

Vyzdvihuje zde s patřičným zápalem malost a omezenost Čechů, ale příměry, které mu k tomuto defamačnímu konání slouží jsou slušně řečeno mylné svou podstatou. Jako ilustrace mu pomáhá nepříliš povedená fotografie české státní vlajky, ze které je (velmi špatně) ušitý nejasný kus spodního prádla. Už sama fotografie je urážlivá a vede k přemýšlení, jaký vyšší symbol státnosti je možné urazit více, než takto. Který normální Čech by vzal symbol vlastní státnosti a takto s ním manipuloval? Je to vůbec zákonné, zesměšňovat státní symbol? Jsme společnost, která má chránit symboly své státnosti před zesměšněním? Nebo je to akceptovatelné protože jde o uměleckou licenci? A je to vůbec umění, když jediné, co to dělá je šok a urážení?

Autor v textu používá barvotiskové obraty, ale bohužel mu některé těžce logicky nesedí a jiné zcela zbytečně snižují dobrou vůli předků i pozitivní vzpomínky na doby dávno minulé.

Tak se opírá do “filozofie sedláckých gruntů” ač poslední sedlácké grunty zmizely z českých zemí před více, než šedesáti lety a nikdo z dnešních nenávistníků a pohrdačů utečenci žádný sedlácký grunt ani nepamatuje. Tvrdí, že je to selský rozum, který nabývá myšlenkového a mravního trpaslictví.

Nu selský rozum je to, čemu se anglicky říká common sense, a to není mravní a myšlenkové trpaslictví, dokonce ani v českém podání ne. Lidé mají strach, protože s nimi média cvičí a tvrdí jim, že jakýkoliv muslimský věřící, nebo jedinec pocházející ze státu s převážně islámskou kulturou rovná se terorista.

Tuto tendenci započal známý nechvalně proslulý státník, který navedl svět na jednoduchou myšlenku, že co muslim, to zločinec. Byla to lež tenkrát a je to lež dodnes, kterou nikdo zatím neuvedl na pravou míru, naopak média nenávist k muslimům podporují a znovu oživují již čtrnáct let.

Další pouťové přirovnání a degradace pomýlených názorů pana Ratha je v Hekrdlově článku komentováno slovy “s dikcí abatyše zapařené v rozkroku”. No teď jste to těm abatyším ale natřel, pane Hekrdlo! Nedaří se mi najít ani vzdálenou souvislost mezi panem Rathem, politikem zatím nepravomocně odsouzeným za podvody, a jakoukoliv abatyší. Jen ta konstanta jedné z nejstarších česky psaných knih Pasionálu abatyše Kunhuty přijde na mysl a zkratka, která uráží českou historii a vysmívá se jí. To je nové dno české novinařiny dosažené údajně rozumným novinářem pokrokových novin.

Slušní lidé z válkami rozvrácených zemí, pokud mají třeba jen minimální možnost, utíkají pryč. To jsou dnes naši utečenci, to jsou lidé, kteří skončili svůj život v původně slovenském chladicím voze. Zavřít je tam mohl jen úplný hlupák, který ač auto řídil, netušil, že nákladový prostor nemá větrání. Pokud nějaké má, určitě nestačí pro sedmdesát živých lidí. Nejspíš měl zájem jen o to, kolik mu tihle chudáci budou moci zaplatit.

Víme, kdo jsou lidé, kteří prchají, ale netušíme, jaké lidské zrůdy jsou ti, kteří si nechají platit za převoz a nedbají ani na základní bezpečnost svého lidského nákladu.

Víme ovšem také a známe jménem lidské zrůdy, které nám statisíce zoufalých jedinců představují jako “nebezpečí pro Evropu, pro náš životní styl, pro naši kulturu.” Jsou to především hloupí lidé, kteří netuší jednu základní věc a to, že se sami zítra mohou velice lehce stát takovýmto lidským nákladem i oni. Celá naše kultura je jen tenounká slupka, celé Česko, celá Evropa, celý svět je dnes v situaci, že se podobný šílený zmatek, který vyhnal lidi ze Středního východu a z Afriky, může odehrát na libovolném místě planety a každý z nás se může stát uprchlíkem. Abychom se vykoupili z této možnosti, máme jedinou šanci, kterou je, bychom s láskou a trpělivostí přijímali zoufalé lidi a pomáhali jim začít nový život.

Rasismus a nenávist k neznámým lidem je zločinem a každý, kdo se na tomto rasismu přiživuje je zločincem.

0
Vytisknout
4620

Diskuse

Obsah vydání | 1. 9. 2015