POZNÁMKA NA OKRAJ:

Co je teď s kapitalismem? neboli Podívejte se laskavě na to, kde žijete!

27. 7. 2015 / Uwe Ladwig

Socialisté kdysi snili o brzkém konci kapitalismu. Později si ani neuvědomili, že státní kapitalismus v takzvaném "reálném socialismu" byla jen varianta, a to asi v ještě hroznější formě, ve které klika lídrů fašistických stran držela v rukou moc v zemi a předstírala proletářům, že jedná pro jejich dobro.

Nejen na to jsem si vzpomněl, když jsem četl jako odezvu na článek Karla Dolejšího ZDE text Bohumila Kartouse ZDE s titulem "Kapitalismu uz skončil". Ale i na dlouhodobé ideologické rozlišování mezi západním kapitalismem a údajně nekapitalistickým socialismem nebo ještě lépe komunismem ze strany západních vědců. Toto rozdělení bylo obvykle přísně dodržováno, i když v obou systémech, v západním i východním, mělo jen málo kdo moc rozhodovat o výrobních prostředcích, hodně lidí ale muselo pracovat bez ní, aniž by skutečně byli schopen určit, jak bude využita nadhodnota.

Zdálo se to být dost divné, bylo to ale pochopitelné, protože samozřejmě „Západ“ potřeboval svého "nepřítele na východě" na ochranu zájmů kapitalistů, tak jako pro "Východ" byl zapotřebí "nepřítel na západě", aby mohla být zakrývána bezmocnost tamních mas. Kapitalisté a jejich sluhové potřebují ale i nadále odvádět pozornost od účinků kapitalismu a proto mluvení a psaní o post-kapitalistické době plní nejen svět zaslepující záměry, protože by se nemělo zapomínat, že ve věku "post-kapitalismu" kritický pohled na kapitalisty má pravděpodobně menší význam, než už tak pro mnoho štědře placených vědců v době stále ještě existujícího kapitalismu.

Proto je to překvapující a pravděpodobně korunováním západního mlžení psát v době rostoucí celosvětové akumulace kapitálu o uskutečněném konci kapitalismu, přičemž západní komentátoři to rozhodně nedělají proto, aby chránili ruské nebo ukrajinské oligarchy, ale pravděpodobně spíš oligarchické systému Spojených státu amerických (viz Martin Gilens a Benjamin I. Page ZDE).

Cesta směrem k "post-kapitalistickému", a tudíž už delší nekapitalistickému světu by vyžadovala nejen zásadní změny v existujících politických systémech, ale v také metodách produkce, kdyby se nechtělo jednat proti nesporné naději světové populace na z dnešního pohledu minimální bohatství.

Dnešní výrobní metody a výsledky výroby - věřte to nebo ne - jsou založený na relativně vysoké akumulaci kapitálu - a to nejen v zemědělství hospodařícím na velkých plochách. Bylo by to ale hezké, distribuovat veškerý kapitál mezi dělníky, protože nejen Daimler Benz a BMW by patřily pak samy pracujícímu lidu, ale také například velké kombajny a půda, na níž roste obilí. Ta moc všech "nových kapitalistů" rozhodovat o pro výrobu potřebných prostředcích by musela ale být regulována skrze přímé volby ve velkém měřítku. A to se zdá být dost problematické.

A konečně jedna možná pro někoho udivující poznámka:

Marx psal o "diktatuře proletariátu" v systému, ve kterém existuji pouze proletáři, takže méně o diktatuře než zvláštním druhu demokracie lidí opravdu stejných práv a stejné moci. Zdá se mi, že "post-kapitalisté" - pokud to chceme vidět pozitivně - mají podobný sen. Myslím ale, že i oni by při prvních hlavních krocích do éry "post-kapitalismu" poznali hojnost problémů při pokusu o dosažení svých cílů.

Ale kromě toho u každého plánu na svržení kapitalismu jde zatím jen o vizi. Stále žijeme, žijete, milí čtenáři, v kapitalistických podmínkách. Nebo to chcete opravdu popírat?

0
Vytisknout
10887

Diskuse

Obsah vydání | 30. 7. 2015