Jsou schopni mě vnímat jako lidskou bytost?

28. 7. 2015



"Snažíme se dostat na kamiony, ale nikdy se nám to nepodaří."

"Pokaždé, když se o to pokusíme, nás chytí policie."

"Byli jsme v Sýrii, kde spousta lidí umíralo."

"Moje maminka mě sem přivezla, aby mi vyléčili nohu."

Reportér: Jak se ti to stalo?

Dítě: "V Sýrii. Hrál jsem si venku. Přišli vojáci a řekli, že mi chtějí koupit dárek. Unesli mě a přejeli mě autem."

Jiné dítě: "Nevím, co mám říct. Jsem tu ztracená s maminkou."

Moderátor v televizi: V přístavu Calais roste napětí... Migranti v Calais dobíhají kamiony...

Reportér: Děje se to za denního světla!

Reportér: Stávkující zaměstnanci lodí vyvolali chaos ve francouzském přístavu Calais. Televize je plná dramatických scén. Kamiony ve frontách, a zoufalí uprchlíci, kteří se do nich snaží dostat, ve snaze dostat se do Británie.

Britský premiér David Cameron: Musíme dělat víc, aby se do Británie ilegální přistěhovalci tak lehce nedostávali.

Reportér: Ale ve vzdálenosti od dálnic a přístavu se v Calais děje něco jiného. Nový přistěhovalecký tábor rychle roste a stává se trvalým. Lidé, kteří tu žijí, jsou součástí rostoucí uprchlické krize Evropy. Obrovské množství lidí, kteří prchají před chudobou a konflikty. Nyní čelí novému problému:

ŽIVOTU V DŽUNGLI

"Tohle je naše kuchyně, kde si vaříme."

"Kuře chutná jako papír. Dostáváme jedno jídlo denně."

"Vyrobili jsme si koupelnu, pojďte se podívat."

Reportér: Farrows byl v Súdánu studentem. Ale v roce 2011 byl donucen uprchnout. Poté, se mu několik let nepodařilo dostat se z Libye, přicestoval do tábora Džungle v Calais před půl rokem.

"Sdílíme a vyměňujeme si věci, potraviny, pití, léky proti bolesti, nástroje."

"To, co potřebujeme, si vzájemně půjčujeme."

Reportér: Jako mnoho zdejších muslimů, Farrows drží během ramadánu půst.

"Držet půst znamená pro zdejší lidi mnoho. Symbolizuje to trpělivost a výdrž. Držet půst za těchto podmínek je pro člověka opravdu výzvou."

Reportér: Nikdo nepočítá, kolik lidí tady žije. Většina lidí ale souhlasí, že je to nejméně 3000 osob. Lidé přijíždějí každý den a pokaždé, když se sem vrátíme, vypadá to, že je Džungle stále více natrvalo.

Podmínky jsou tam tvrdé, ale všude vidíte známky komunity, která se snaží vytvořit si něco jako normální život.

Otevřely tu kavárny a obchody s potravinami.

Kamarád Farrowse, který pracoval v Súdánu jako automechanik, založil obchod na opravu jízdních kol.

Tato kůlna, postavená z palet, bude brzo fungovat jako škola.

"Tady bude mít učitel stůl. Sem dáme jednu tabuli. Tady bude okno. Snažíme se, co nejvíc dokážeme, víte."

Reportér: Mnoho lidí, kteří uprchli z Eritreji, jsou křesťané. Byli pronásledováni kvůli své víře. V táboře Džungle stavějí kostel.

"Někdy potřebujete pro sebe čas na rozjímání. Můžete přijít sem, můžete číst, můžete se modlit, můžete myslet. Bude to tady pro vás lehčí. Dům vašeho Boha může být kdekoliv."

Reportér: Davidova rodina odešla z Eritreji, když mu zemřel otec. David strávil řadu let jako uprchlík v Súdánu. Jeho život tam byl tak zoufalý, že se vydal do Británie a zanechal za sebou svého dvouletého syna.

David: "Chci ho přivézt, pokud to bude možné. Chci pro něho být dobrým otcem. Je to těžké, je to velmi těžké. Ale díky Bohu, jsem ještě stále naživu a šťastný."

Reportér: David se zapřísáhl, že až bude kostel skoro hotový, pokusí se dostat do Anglie. Kostel měl kněze, ale ten nechtěl čekat.

"Když tu není kněz, modlíme se sami."

"Byl tady jeden kněz, odešel do Británie. Tak tu nemáme kněze."

Reportér: I když se tábor stává permanentním, je tu všechno dočasné. Zdá se, že se táborem rozšířila informace, že se na dálnici utvořila zácpa. Vyvolalo to spoustu zájmu, řada lidí se nyní přesunuje ke kamionům. Snaží se zjistit, zda by se do nich mohli dostat.

Reportér: Imigranti si opakovaně stěžují, že se k nim policie chová krutě. Policisté často používají pepřový sprej. A zvyšují se bezpečnostní opatření, financovaná miliony liber z britských vládních zdrojů.

Reportér: Včera jsme tu byli a skupiny uprchlíků se snažily dostat se na dálnici, uniknout policii. Dnes jsme se vrátili a vidíme, že úřady ty rychle stavějí vysoký plot. Nahoře bude ostnatý drát.

Reportér: Fadhel a jeho přítel se připravují na ukončení půstu. Tábor poskytuje jedno jídlo denně. Dnes večer je k dispozici i další jídlo od místní alžírské komunity. Fadhel, stejně jako mnoho dalších lidí v táboře, si zažádal o azyl ve Francii. Avšak protože nedostal vůbec žádnou podporu, neměl jinou možnost než žít po dlouhé měsíce v táboře Džungle, zatímco se jeho žádost o azyl zpracovává.

Fadhel: "Zažádal jsem o azyl dne 20. dubna. Cítím se izolovaný. Člověk v hlubokém zoufalství. I jestliže mi Francie dá azyl, dokážu se tady integrovat? Jsou schopni mě vnímat jako lidskou bytost? Potřebuju, aby se o mě někdo staral. Alespoň v Británii, i kdybych byl bezdomovec, bych se mohl naučit anglicky. Tady je to tvrdé a zdejší jazyk je tak těžký."

Jiný muž: "To je ten problém, Fadhele. Musíš buď naskočit na kamion, anebo tady zůstat."

Fadhel: "Takže naskočím na kamion, dostanu se do kontejneru, pohřbí mě to zaživa a já umřu?"

Reportér: Pro ty, kteří se snaží dostat do Británie, nastala výjimečná noc. Desítky imigrantů se snaží dostat se do kamionů, které stojí ve frontě. Jejich řidiči zuří a snaží se jim v tom zabránit. Účastní se toho policie. Nic takového jsem tu zatím ještě nikdy neviděl.

Reportér: Proč se chcete dostat do Británie?

Uprchlík: "Vzdělání. Svobodu. Práci."

Reportér: Británie přijímá daleko méně uprchlíků než Francie. Nikdo neví, kolika lidem se podařilo dostat se za posledních šest týdnů do Británie a kolik z nich tam zažádá o azyl. Ale víme, že během takovýchto nocí je zabráněno vstupu do Británie každou noc více než 1000 lidem.

Reportér: Pokusíte se znovu?

Muž: Pokusím se znovu.

O ČTRNÁCT DNÍ POZDĚJI

Reportér: Vrátili jsme se do Calais o čtrnáct dní později napotřetí. Plot mezi dálnicí a táborem Džungle byl už dokončen. Další možnost úniku zlikvidována. Avšak imigranti stále přijíždějí. Teď se setkáváme s osmiletým Khalidem. Syrským chlapcem s vážně zraněnou nohou. Právě přijel s maminkou.

Khalid: "Tohle je náš čtvrtý den tady.

"Kde máš tatínka?

Khalid: "Tatínka? Je mrtvý."

Reportér: Před třemi lety uprchl Khalid s maminkou ze svého domovského města Aleppo, které bylo zničeno válkou. Od té doby procestovali celou řadu zemí a snaží se najít nějaké místo, kde by se mohli usadit a kde by někdo vyléčil Khalidovu nohu.

Khalid: "Když jsem přijel, velmi mě to tady překvapilo. Lidi bydlí ve stanech v lese. Ale my jsme byli ještě v daleko horší situaci, než je tady."

Maminka: "Ztratila jsem víru, že Bůh tohoto chlapce ochrání."

Reportér: Nálada v táboře je depresivní. Rozšířily se informace, že několik lidí zemřelo, když se snažili dostat se na vlaky a kamiony. Fadhel, který stále ještě čeká na své vyrozumění ohledně své žádosti o azyl, je znepokojen rizikem, které lidé podstupují.

Fadhel: "Lidé sem přicházejí s nadějí, ale pak je zasáhne realita. Naše problémy se znásobily."

"Jeden muž tu minulý týden zemřel. Jiní se stávají obětí zranění, stávají se invalidy. Někteří jsou v nemocnicích, jiní prostě zmizeli."

HŘBITOV V CALAIS

Reportér: Bylo nám řečeno, že na tomto hřbitově jsou pohřbíváni imigranti, když si jejich příbuzní nemohou dovolit je nechat odvézt domů. A pak asi před deseti minutami jsme se dověděli, že zemřelo nenarozené dítě, když jeho těhotná matka spadla z kamionu. Matka zmizela a přítomní jsou jen dva úředníci a dva hrobníci. Požádali nás, abychom pohřeb nemluvněte nefilmovali.

Samir byl jedním z nejméně šesti lidí, kteří za poslední týden zemřeli.

Reportér: Vracíme se do tábora a zjišťujeme, že Khalidův stan je prázdný. Náhodou je nalezneme, jak se vydávají na cestu. Dvě hodiny půjdou pěšky k terminálu eurotunelu. Pak se musejí vyhnout policii a pokusit se dostat se do kamionu, anebo skočit na jedoucí vlak.

Maminka: "Khalid sní už tři roky, že se dostane do Británie."

Reportér: A proč Británie, Khalide?

Khalid (anglicky): Budu tam chodit do školy a dostanu pas a uzdraví mi nohu. Miluju Británii.

Maminka. "Mým snem je, aby můj syn mohl zase normálně chodit, aby měl možnost chodit do školy a žít normální život."

Khalid: "Myslím na všechny ty kamiony, které jedou do Británie. A doufám, že se nám to podaří."

Reportér: Ostatní lidé v jejich skupině byli nervózní. Požádali nás, abychom přestali filmovat.

Reportér: Člověk mu drží palce. Je to trochu hodně, očekávat od malého kluka, aby šel pěšky dvě hodiny a pak naskočil na jedoucí vlak.

Reportér: Fadhel začal mezitím chodit do školy. Kůlna, kterou jsme viděli dříve, je už plně vybavená učebna. A vyučují tam učitelé z místních škol jako dobrovolníci.

"Chci říct Ztratil jsem se."

Učitelka: "Ztratil jsem se, ukažte mi cestu."

Fadhel: Pro začátek, je to Okej. Bylo to dobré.

Reportér: Kostel je už také skoro dostavěný. Ptáme se, kde je David, ale lidé říkají, že je pryč.

Khalid a jeho maminka se ale museli vzdát svého pokusu dostat se do Británie. Bolela ho noha a nemohl jít dál.

Maminka: Začal brečet a říkal, že už dál nemůže jít. Začal se sám sebe bít a říkat: "Proč se ke mně Británie takhle chová? Budu si stěžovat královně. Duševně trpí."

Reportér: Khalid a jeho maminka jsou ve známé pasti. Bylo jim řečeno, že Syřané, kteří se dostanou do Británie, tam dostanou azyl. Problém je jak se tam dostat.

Maminka: "Oni zablokovali všechny cesty. Tvrdí, že nás přijmou, ale znemožnili nám se tam dostat."

0
Vytisknout
8572

Diskuse

Obsah vydání | 30. 7. 2015