Jaké organizační formy skutečně přináší současná computerizace?

30. 7. 2015 / Karel Dolejší

Computerizaci dnes už táhne především vývoj softwaru, nikoliv hardwaru, jak se domnívají hlasatelé zastaralého "robotismu". Důvod? Mj. Mooreův zákon, který už nefunguje. Svým způsobem se totiž ve vývoji čipů dosáhlo téměř na technologické dno. Počítačové komponenty přestaly zlevňovat, méně roste výkon, více pozornosti se věnuje snižování spotřeby.

Proces vývoje softwaru naopak zrychluje a vytvořil experimenty postupně nové společenské organizační formy - ale jen v samotné komunitě, která ho produkuje, čítající globálně řádově stovky tisíc lidí. Tyto formy nemají nic společného s autoritativními tradičními organizačními strukturami, jenže na druhé straně ani nejsou "demokratické", ale čistě pragmatické a pluralistické; nemají preferovanou ekonomickou ideologii, tj. nejsou ani přísně soukromé, ani komunální, ani dobrovolnické, ale vždy přesně takové, co je zrovna třeba z hlediska úkolu, který se momentálně řeší; kromě toho ovšem, že jsou také zřetelně antiideologické a antiutopické. Kam vlastně směřují, do toho dává nahlédnout např. Agile Manifesto z roku 2001, k němuž se připojila mj. česká firma BenSoft ZDE.

Zda by se tyto komunity optimalizované pro kreativní produkci softwaru mohly hypoteticky někdy v budoucnu stát vzorem uspořádání širší společnosti, to je otázka, na niž zatím těžko dát odpověď, pokud ovšem nejste suverénními vlastníky křišťálové koule. Je stále příliš brzy a je třeba odpovědět nejprve na řadu jiných klíčových otázek (Například: Kolik nečitelnosti v sociálních strukturách snese vůbec průměrný člověk?). Momentálně jsme nanejvýš ve fázi, která by se dala označit popperovskou terminologií za "parciální sociální inženýrství", které testuje nový anarchický organizační princip v malém. Ať už by se ale osvědčil v širším měřítku nebo nikoliv, není nijak ideologicky profilován - tedy ani "antikapitalisticky". Řeší se úkoly, ne ideologie. Cílem je agilita, ne něco tak puristického a neflexibilního, jako "demokracie"nebo "revoluce".

Jedním z charakteristických znaků těchto experimentálních sociálních útvarů je jejich zvyšující se komplexita a nečitelnost z hlediska tradičních organizačních schémat - a také postupný růst tolerance k chaosu. Moderní mechanismy kontroly - včetně demokratických - se zde neuplatňují, protože brzdí rozhodovací procesy, snižují agilitu, a na tom nemá nikdo zájem. Dělá se to, co funguje, a co funguje rychle. Jakýkoliv ekonomický mechanismus, který je účinný, se použije. (Že by se ovšem využívalo "ekonomiky sdílení", to myslím není známo.)

Ideologicky motivovaní pozorovatelé současné západní společnosti, kteří už jen jen touží uvidět to, co zahlédli ve svých vlhkých snech, nedokážou pozorovat reálné změny, jež opravdu produkuje současný vývoj počítačových technologií. Kdyby je někdo zavedl do kolektivu kreativců, který se řídí principy Agile Manifesto, určitě by ho odmítli považovat za možnou budoucnost, protože na to jejich "hranaté" mozky jednoduše nejsou předprogramovány.

0
Vytisknout
2312

Diskuse

Obsah vydání | 31. 7. 2015