Zpravodajské služby a demokracie: Nový věk špionáže

31. 7. 2015

Internetové kavárny byly kdysi oblíbeným nástrojem západních zpravodajských a bezpečnostních služeb. Nevzbuzovaly podezření, daly se levně zřídit nebo uzavřít a byly vysoce efektivní. Nedaleko mezinárodních summitů přeplněných zpravodajskými terči nebo poblíž mešity oblíbené islamistickými extrémisty dovolovala tato zařízení monitorovat zvyklosti při prohlížení stránek, získávat přihlašovací jména a hesla i umisťovat špionážní software pro další využití.

Bylo to legální: Souhlas byl včleněn do podmínek použití odkliknutých bez přečtení. A lidé se znalostí zpravodajské problematiky, kteří se snažili vyhnout použití vlastních počítačů, měli tato místa v oblibě. Někteří kavárny střídali, aniž by věděli, že všechny na příhodných místech jsou provozovány státními úřady.

To už nefunguje. Bývalý kontraktor americké NSA na útěku, Edward Snowden, nyní žijící v Moskvě, odhalil využití internetových kaváren při summitu G20 v Londýně roku 2009. Teď si lidé dávají pozor. V mnoha zemích byly kavárny uzavřeny. Personál byl evakuován a v některých případech musel dostat drahou náhradní identitu. Ve výsledku, říkají špioni, je teď těžší sledovat podezřelé z terorismu.

Epizoda odhaluje jeden z nejdůležitějších trendů v moderní zpravodajské práci. Obecně vzato je sběr informací mnohem snazší, než dříve, protože lze jen velmi těžko vést zcela "nedigitální" život. Přečíst email je snazší než přečíst pohled, mobilní telefony se snadno změní ve sledovací zařízení a nástroj šíření špehovacího softwaru. Většina lidí je připravena ihned vyměnit soukromé informace za důvěru. A hacking může přinést ohromné množství zpravodajského materiálu.

Spousta špehování se nicméně stala složitějším úkolem. Je mnohem složitější udržet věci v utajení a vytvářet falešné identity. A vysoká očekávání ohledně soukromí v mnoha zemích vyvolávají hněv. Špionáž je inherentně za hranicí zákona. Údajně soukromá komunikace je volnou kořistí. Zdánlivě spřátelené země se navzájem špehují.

Stará kombinace utajení a ignorance mezi veřejností už nestačí. Špioni nyní potřebují veřejný konsensus. Vytvořit jej potrvá léta.

Navíc stejné příčiny, které usnadňují sběr informací zpravodajskými agenturami, vedou k větší zranitelnosti jich samotných. Dříve bylo téměř nemožné ukrást zpravodajské záznamy. Dnes je to běžné, dokonce i když jsou některé počítače odděleny od sítě.

Snowdenův únik informací je pouze jedním z mnoha. Jeffrey Delisle, důstojník kanadského námořnictva zatčený v roce 2012, byl odsouzen ke 20 letům vězení. Po dobu pěti let předával Rusku informace ze systému Stoneghost, tajné sítě pro sdílení zpravodajských informací "Pěti očí" (Austrálie, Británie, Kanady, Nového Zélandu a USA). Snowdenovy složky nepochybně vedly k doplnění detailů, ale podle amerického experta Johna Schindlera ruské zpravodajské struktury "už to všechno měly".

Možná ještě horší je katastrofa na americké OPM, která spravovala osobní údaje milionů Američanů prověřovaných v souvislosti se státní službou a mnoha jejich příbuzných. Ale déle než rok se cizinci, nejpravděpodobněji Číňané, volně prohrabovali záznamy 22 milionů lidí.

Vylučovací metodou se nyní mohou dostat k informaci, kdo z personálu diplomatických zastoupení pracuje pro rozvědku (ten, kdo není na seznamech OPM). Tito lidé mohou být vyhoštěni, zatčeni a v některých případech popraveni. A na ostatní státní zaměstnance jsou k dispozici záznamy o osobnostních slabinách, které lze využít podle úsloví CIA: "money, ideology, compromise and ego" (peníze, ideologie, kompromitující materiály a ego, zkratka MICE).

Insideři tvrdí, že náprava škod může trvat dekády.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
1962

Diskuse

Obsah vydání | 31. 7. 2015