Ženy v uprchlickém táboře v Calais: Musíme se soustředit na to, abychom zůstaly naživu

31. 7. 2015

Hanně je 24 let a je v pátém měsíci těhotenství. Nepamatuje si, kdy měla možnost naposledy se osprchovat, nemluvě vůbec o kontrole u lékaře. Syřanka svědčí o tom, že prošla osmi zeměmi, přitom jí pořád rostlo břicho, než skončila v Calais.

Zde každé ráno jde pěšky tři kilometry ve snaze dostat se na vlak či kamion, jedoucí do Británie. Když je za rozbřesku ještě stále ve Francii, pomalu se vrací zpět do provizorního tábora.

"Je to nebezpečné, ale nemohu dělat nic jiného," říká Hannah, která nechce uvést své příjmení. Její manžel dostal v Anglii azyl, ale bylo mu řečeno, že si manželku do země nesmí přivézt. Hanniha rodina je z rozbombardovaného syrského města Aleppo, takže se Hannah nemůže vrátit domů.

"Jsem velmi unavená a vystresovaná. Nechci nic než se dostat do Anglie. Včera jsem se dostala do kamionu, ale našli nás se psy."

Hannah je jednou z více než 200 žen, které žijí v provizorním stanovém městě Džungle, kde bydlí Syřané, Eritrejci, Afghánci a další běženci, kteří se snaží dostat do Británie, anebo čekají, jestli dostali azyl ve Francii.

"Nemůžu spát v táboře Džungle. Bojím se," říká Hayaat Asrat, 21. "Neznám tu vůbec nikoho, je to nesmírně těžké..."

Tatínek Asrat zemřel, když jí bylo šest let, a ona brzo poté opustila s příbuznými Eritreu. Zahájila dlouhou, bolestnou odysseu, během níž se jí utopila maminka u pobřeží Libye. "Každý den jdu pěšky dvě hodiny směrem k vlakům," říká. "Celé dny se nic nemění. Jsem tak unavená."

Všechno je pro ženy mezi uprchlíky obtížnější a nebezpčnější, říká Maya Konforti, dobrovolnice pracující pro organizaci Auberge des Migrants. "Většina z nich není tak rychlá jako muži a mají často s sebou děti, takže se nemohou dostat do kamionu bez pomoci nějakého muže," říká. "Jsou zranitelné vůči obtěžování a potřebují ochranu, jenže žádná ochrana není zadarmo."

Většina žen v táboře v Calais pochází z Eritreje, uprchly před tamějším brutálním politickým režimem, který vyhnal ze země 3 procenta obyvatelstva.

Jedna žena z Eritreje přišla o těhotenství ve 22 týdnech, když vypadla z kamionu. Jiné ženy mají větší štěstí, podařilo se jim porodit dvě nebo tři živé děti, ale s dětmi jsou ještě více rozhodnuté najít někde slušné místo k životu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2330

Diskuse

Obsah vydání | 3. 8. 2015