Mezi námi knedlofágy

31. 7. 2015 / Karel Dolejší

Mezi námi knedlofágy šíří se nálady vzteklé a zuřivé. Flegma se vzedmulo, když kritikou špinili Zemana; žlutá žluč vzkypěla, jak neuctivě mluvili o Putinovi; černá vře, když pomlouvají Konvičku. Avšak tři vlny soptícího hněvu, to je jen začátek, jak znal básník z nejčeštějších.

Tmí se a písčitou dýnou
vede tě ještě tvá cesta.
A maně počítáš vlny:
čtvrtá a pátá a šestá.

Mezi námi knedlofágy šíří se obdiv k černobílým groteskám - začínáme nesnášet barevné. Stoprocentní růst rasově motivovaných trestných činů, to je statisticky nevýznamné. Hostilní přístup policie k lidem s neobvyklou barvou kůže se do statistik nevejde, stejně i další změny, jež pociťují osoby nepatřící k běločechům. Jak říkal ten negr Puškin, "Existují city, které nelze vyslovit jinak než mlčením". "Člověk je tvor slabý", mínil zas bakelit Tagore. "Převaha hlupáků je nepřemožitelná a navěky jistá", napsal obřezanec Einstein. Už víte, proč se v grotesce nemluví, jen nakopává do zadku?

Mezi námi knedlofágy šíří se nadšení z nových sportů, a právem. Nahlas fandit muži, jenž kope ležící ženu do hlavy, zvlášť když sebou má malé dítě, je třeba. Čutá dnes kdejaký okresní přeborník, to nevyžaduje vlastenecké uvědomění a oběti. Teprv ten, kdo přemůže skrupule a zasáhne botou ne už koženou atrapu, ale temeno přivandrovalkyně, zaslouží plně náš obdiv. Buďte tvrdí, malověrní, myslete na chorál.

Rušit zavedené zvyklosti, rozvracet syrečky a pomazánkové máslo, to se nevyplácí. Chceme klid a žádné ilegály. Nikdy se nevzdáme našeho způsobu života.

Každý správný knedlofág buší na svůj sarkofág.

0
Vytisknout
2465

Diskuse

Obsah vydání | 3. 8. 2015