Doleva: Zastavte bombardování spojenců!

31. 7. 2015

Tisková zpráva

Platforma „Doleva!ČSSD“ je krajně znepokojena tureckým bombardováním základen Strany kurdských pracujících (PKK) v severním Iráku. Kurdové byli dodnes nejúspěšnější vojenskou silou v boji proti fundamentalistickým radikálním teroristům z tzv.Islámského státu (IS).

Současně bombardovalo Turecko několik stanovišť IS v Sýrii, poblíž tureckých hranic. Až dosud bylo Turecko velkým spojencem islamistických teroristů z IS, neboť umožnilo zahraničním džihádistům se přes území Turecka dostat do Sýrie. Podle amerických zdrojů se takto k IS připojilo asi 3000 bojovníků ze zemí Evropské unie. Turecké nemocnice ošetřovaly raněné bojovníky IS a především turecké pohraniční síly nedovolily tureckým Kurdům přejít hranice na pomoc syrským Kurdům, kteří bránili své město Kobani proti IS. Turecko tehdy evidentně doufalo, že IS porazí Kurdy a bude okupovat Kobani, což se však islamistům nepodařilo, i díky solidární podpoře, kterou syrským Kurdům poskytli iráčtí Kurdové z PKK.

Všechny západní zdroje dosud vysoce oceňovaly statečnost a vojenskou dovednost iráckých Kurdů, tzv.pešmergů (jméno znamená „ti, co čelí smrti“), kteří se zasloužili o osvobození Kobani a spolu se syrskými Kurdy ze strany PYD (Democratic Union Party), respektive jejím vojenským křídlem, známým pod akronymem YPG (Peoples Protection Unit čili Lidové ochranné jednotky) zatlačili bojovníky IS až téměř k jejich hlavnímu městu Rakka v Sýrii. Na osvobozeném území zakládají Kurdové fungující administrativu, která by mohla být základem pro budoucí samostatný Kurdistán. A z toho dostal strach současný turecký prezident Erdogan, který sní o jakémsi obnovení osmánské sunnitské dominance, pro níž je nesmiřitelným nepřítelem čtrnáctimiliónová menšina tureckých Kurdů, stejně jako turecká sekulární levice, odbory apod.

Jsme přesvědčeni, že obava z možného vzniku nezávislého Kurdistánu vysvětluje současné turecké bombardování kurdských velitelských štábů PKK v Iráku. Prezident Erdogan by si přál zlikvidovat PKK, vznikající kurdskou autonomii v Sýrii, a významně oslabit postavení iráckých Turků, stejně jako velké kurdské menšiny v Turecku a sekulární turecké opozice. S tím jistě souvisí i zatýkání stovek aktivistů PKK v Turecku, levicových a odborářských představitelů, spolu se známými stoupenci IS.

Před několika dny se na výzvu Turecka sešlo v Bruselu mimořádné zasedání Aliance, jejíž zástupci uvítali změnu postoje Turecka, a bombardování pozic tzv.Islámského státu v Sýrii 23.a 24.července. Nezmínili však, že toto bombardování bylo svým rozsahem a dopadem velmi omezené. Na rozdíl od bombardování kurdských pozici, k němuž vzlétlo 75 tureckých F-16 a i F-4E 2020, které v několika vlnách bombardovaly více než 400 PKK cílů. V reakci na toto bombardování oznámilo vedení PKK, že pokračování dvouletého příměří s Tureckem již „nemá smysl“. Erdogan reagoval ujištěním, že mírové rozhovory s PKK nemají žádnou budoucnost. Český generál Petr Pavel, předseda Vojenského výboru NATO, Erdogana jednoznačně podpořil prohlášením, že je pro Turecko zcela legitimní zničit základny teroristů z PKK. Na druhé straně i generální tajemník Stoltenberg vyjádřil naději, že mírové rozhovory s Kurdy budou obnoveny a konflikt nebude nadále eskalován. Podobně opatrný byl i český velvyslanec při NATO Jiří Šedivý, který s odvoláním na nejmenované zástupce některých členských zemí NATO, zmínil jejich žádost o větší „proporcionalitu úderů“.

Irácké Kurdy z PKK podpořilo i vedení prokurdské Lidové demokratické strany (HDP), která se v červnových volbách poprvé dostala do tureckého parlamentu a hned s 80 mandáty. Představitel této liberální a promírové strany Selahattin Demirtaş prohlásil, že "cílem leteckých, pozemních i mediálních operací, které nyní vede Turecko, je oslabit HDP pro předčasné volby". Erdoganovi současná prokurdská a sekulární opozice znemožňuje sestavit koaliční vládu a tak doufá, že předčasné volby by mohly jeho Straně spravedlnosti (AKP) vrátit nadpoloviční většinu, které se těšila 10 let.

Změnu postoje Turecka údajně vyprovokoval sebevražedný atentát, který spáchal kurdský Turek zrekrutovaný IS, díky němuž zahynulo v Suruci 30 tureckých občanů, kteří organizovali pomoc pro kurdskou Kobani. Ve stejné době kurdské vojenské jednotky téměř denně rozšiřovaly své území na úkor IS. V telefonním rozhovoru dohodl prezident Erdogan s prezidentem Obamou i možnost amerického letectva využít letištních základen v Incirliku a v Diyarbakiru k útokům proti IS, což Turecko dosud odmítalo. Prezident Obama rovněž podpořil Erdoganův plán na vytvoření 100 km dlouhého „bezpečnostního pásma“ podél turecké hranice až 40 km do syrského vnitrozemí. Tento souhlas je však pouze souhlasem USA a NATO. Není souhlasem syrské vlády, ani RB OSN, na kterou se Turecko vůbec neobrátilo, i když státy, které budou tímto rozhodnutím dotčeny, nejsou členy NATO, ale členskými státy OSN. Pásmo by mělo prý sloužit uprchlíkům, ale není možné si nevšimnout, že toto území hraje nesmírně významnou roli v kurdských plánech na jejich samostatný stát.

Je pravda, že vlády Turecka i USA považují PKK za stranu teroristů, což však pochopitelně v poslední době USA nezmiňovaly. Nyní USA uznaly právo Turecka na „sebeobranu“. Kurdský sen o samostatném Kurdistánu tím dostal další ránu. Zatím poslední hořkou pilulkou bylo jejich zklamání, že za svou podporu USA při svržení Saddáma Husajna nezískali očekávanou nezávislost. Saddám Husajn Kurdům nikdy neodpustil jejich podporu iránskému šiítskému režimu během války Iráku s Iránem a známé je jeho genocidní tažení proti Kurdům, během něhož zahynulo až 100 000 lidí. Jen chemický útok na město Halabdža si vyžádal 5000 obětí. Kurdové svůj boj za samostatný Kurdistán však nevzdali tenkrát a pochopitelně jej nevzdají ani dnes. 

Vládu ČR je třeba pochválit za loňskou dodávku munice vládě autonomního regionu Kurdistánu v Iráku. Další munice by měla být dopravena ke Kurdům příští rok. Kurdové by pochopitelně ocenili získat k zásilce munice pro kalašnikovy i nějaké kalašnikovy, ale za současné situace budou jistě vděční za jakoukoli pomoc, která by jim umožnila se bránit proti všem, kteří je ohrožují.

Kurdové jsou dnes posledním největším národem (v Turecku, Iránu, Iráku, Sýrii a v Německu žije celkem 25-28 miliónů Kurdů), který dosud nemají svůj vlastní stát.

Jaroslav Foldyna, Jan Kavan, Lukáš Ulrych

mluvčí „Doleva!ČSSD“.

V Praze dne 30.července 2015

0
Vytisknout
2193

Diskuse

Obsah vydání | 31. 7. 2015