Zbrojí Moskva kvůli rizikům ve Střední Asii?

18. 1. 2014 / Karel Dolejší

Článek Maxima Šepovalenka Russian Preparations for Reduced Foreign Military Presence in Afghanistan (Ruské přípravy na omezenou zahraniční vojenskou přítomnost v Afghánistánu) umožňuje kalibrovat zprávy o tom, jak moc se údajně Moskva cítí ohrožena vývojem ve Střední Asii, a posoudit také, nakolik probíhající masivní ruské zbrojení souvisí s tímto regionem.

Rusko evidentně velmi přeceňuje možný dopad nadcházejícího vítězství afghánského Talibánu na oblast Střední Asie. Talibán je převážně paštunskou kmenovou milicí bez ambic šířit extrémní islám za hranice vlastního státu. Za nejpravděpodobnější scénář ruského vojenského zásahu ve středoasijském regionu se nicméně považuje operace sil zvláštního určení s cílem zabránit průniku nepravidelných jednotek islamistů v síle 30 - 3 500 mužů a tyto skupiny neutralizovat. To lze jen stěží pokládat za nějakou existenční hrozbu.

Za méně pravděpodobný se pokládá scénář účasti ruských spojenců z Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (Организация Договора о Коллективной Безопасности, Collective Security Treaty Organization, CSTO) v lokálním nebo regionálním konfliktu - včetně odražení útoku pravidelných sil sousední země. Hlavní z takových "hrozeb" je Uzbekistán, který usiluje o roli vedoucí regionální mocnosti a má územní spory se všemi ruskými spojenci v regionu.

Uzbecké částečně profesionalizované ozbrojené síly čítají 65 000 mužů, pozemní síly jsou organizovány do jedenácti brigád, jednoho tankového pluku a několika samostatných praporů, působících v pěti vojenských okruzích. Mají k dispozici 420 tanků ze sovětské éry, z toho 170 relativně novějších typů (T-64, T-72), několik set starších BVP a OT ( převažuje model BTR-80), přes 800 tažených a samohybných děl (ale jen 140 ks relativně moderních tažených 2A36), cca 110 ks starších sovětských raketometů (BM-21, BM-27). Letectvo má operačních 110 letounů (Su-27, Su-25; páteř tvoří 60 ks MiG-29). V rámci regionu je uzbecká armáda považována za výrazně lepší než armády sousedních států, podle západních standardů jsou její organizace a výcvik velmi neadekvátní.

Uzbekistán je Šepovalenkem označen za politicky nestabilní a potenciálně čelící období předávání moci, v jehož rámci by údajně mohlo dojít k regionálnímu konfliktu. V takovém případě by nestačily připravené síly rychlé reakce a Rusko a Kazachstán by musely nasadit větší síly.

První linie obrany ve Střední Asii sestává z jednotek nacházejících se již v regionu, včetně 201. základny v Tádžikistánu (jednotka v síle brigády) s vyhlídkou na rychlé posílení paradesantními jednotkami (98. divize a tři samostatné aeromobilní brigády). Diskutuje se o zřízení nových sil rychlé reakce v síle čtyř aeromobilních brigád (tří existujících a jedné nové) spadajících pod pravomoc hlavního velitelství výsadkových vojsk. Průzkumné roty těchto brigád jsou zesilovány na prapory a vznikají rovněž roty bezpilotních letounů. Každá výsadková divize by měla dostat třetí pluk.

Další pomoc by mohla přijít od aliančních sil rychlého nasazení, které zahrnují kromě 201. základny a 999. letecké základny v Kantu dva kazašské výsadkové prapory, dva kyrgyzské horské prapory a jeden motostřelecký a dva výsadkové prapory z Tádžikistánu. Kromě toho se klade důraz na síly 2. a 41. armády Středního vojenského okruhu jako mobilizační rezervu pro potenciální akci ve Střední Asii. V dostupné záloze obou armád je také tanková brigáda a těžká motorizovaná brigáda. Další posily lze čekat od aliančních Kolektivních sil rychlého nasazení.

Každá z armád v Centrálním vojenském okruhu sestává ze tří motorizovaných střeleckých brigád. 2. armáda je tvořena lehkou, střední a těžkou brigádou, 41. jednou střední a dvěma těžkými. Těžké brigády mají ve výzbroji tanky, střední BVP a OT, lehké používají obrněné automobily odolné vůči minám (MRAP). Během probíhajícího přezbrojování by tyto jednotky měly obdržet nové tanky Armata, BVP Kurganěc a OT Bumerang.

Velmi rámcově řečeno, bez přesunu jednotek z evropské části území a teoreticky bez jakékoliv účasti spojenců by Rusko mělo být v krátké době schopno nasadit ve Střední Asii ekvivalent nejméně jedenácti až patnácti brigád proti jedenácti hůře vycvičeným a vybaveným uzbeckým. Ruské brigády přitom již jsou či v blízké době budou výrazně mobilnější, než jednotky potenciálního protivníka.

Dlouhá pasáž těsně před závěrem Šepovalenkova článku vypočítává všechny nové typy výzbroje, které obdrží ruské síly a v rámci nákupů či vojenské pomoci také jednotky Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Zjevný je důraz na mobilitu, průzkum, modernizaci dělostřeleckých jednotek a systémů řízení palby, modernizaci taktického letectva, protitankové zbraně, prostředky radioelektronického boje, rozšíření přepravních kapacit dopravního letectva a Kaspické flotily. Kyrgyzstán a Tádžikistán obdržely nebo v nejbližších letech obdrží vojenskou pomoc v hodnotě 1,7 miliardy dolarů, celková hodnota kazašských nákupů ruské výzbroje mezi lety 2004-2015 dosáhne 781 milionů dolarů.

Dodávám, že základem, z nějž vycházejí všechny postsovětské ozbrojené síly, jsou staré sovětské polní řády. Ty stanoví mj., že útok vyžaduje početní převahu nad protivníkem nejméně v poměru 3:1.

S ohledem na to by měly stávající či v blízké době zřízené ruské síly přítomné ve Střední Asii a ve Středním vojenském okruhu s rezervou postačovat na vyřešení jakékoliv předpokládané hrozby bez posil z jiných vojenských okruhů a dokonce bez podstatné pomoci spojenců.

Pokud tedy někdo chce zdůvodňovat probíhající masivní ruské zbrojení a soustředění 40% konvenčních sil v severozápadní oblasti země takovými motivy, jako jsou potenciální hrozby v jiných částech Ruské federace či její sféry vlivu, přinejmenším středoasijský region bude muset z této absurdní konstrukce zcela vyškrtnout.

0
Vytisknout
5428

Diskuse

Obsah vydání | 17. 1. 2014