Debata

16. 1. 2014

Zpravidla nechávám moudřejším analytikům, moderátorům a dopisovatelům, co jejich jest a politické rozbory a úvahy nechávám na nich. Nicméně dnes mi to nedá, abych jim tak nějak nevlezl do zelí. Shlédl jsem totiž debatu na ČT 24, ve které pánové Okamura, Dienstbier a Pospíšil, vyjadřovali svoje stanoviska k zaklínadlu poslední doby, kterou je referendum, píše Jiří Kimla.

Z pana Pospíšila sršela nezakrývaná nechuť k jakýmkoli referendům a o návrhu páně Okamury se vyjádřil jako o právním paskvilu, zatímco nechuť pana Dienstbiera byla, řekněme, klubová, neboť onen materiál nevyšel z dílny jeho rodné strany, ačkoliv ona s návrhy referend přichází opakovaně. (Sic!) A tedy souhlas s panem Pospíšilem, že to je právní paskvil. S blahosklonnými úsměvy a přezíráním, ze kterého čišelo sdělení: Co nám, protřelým právníkům, tady, hošánku, vyprávíš?

A Tomio Okamura kontroval: "Dvacet let nám sedí v obou komorách lékaři, inženýři a právníci a ze státu, který byl ve značných přebytcích, vytvořili stát, který je v hlubokém deficitu! A tito lékaři, inženýři a právníci, mají na svých kontech miliony!"

Debata okamžitě změnila téma a útočnost obou pánů, Pospíšila a Dienstbiera k návrhu referenda vzrostla. Jak jinak, na konstatování Tomia Okamury, bylo lze těžko najít nějakou solidní odpověď.

Kroky našich poslanců a senátorů jsou již legendární nejen v Evropské unii, ale i ve světě. Jak se to stane, že z lékařů, inženýrů a právníků, kteří bývají zhusta vyhledávanými i oblíbenými odborníky na svých pracovištích, se po vstupu do politiky stávají arogantní neumětelové nenávidění voličským lidem? Je to jejich posedlost zviditelněním, snahou urvat peníze, kde se jen objeví, zlobou a i nenávistí ke všemu, co nevychází z matičky rodné strany?

Je to jejich chucpe jazykem, kterému lze někdy jen s obtížemi porozumět, jazykem proloženým evidentními nepravdami a lžemi?

Jak je možné, že ze solidních lidí jdoucích s čistým přesvědčením do politického života, je nakonec vše převálcuje a udělá z nich to, o čem se zmiňuji výše? Co je nutí, aby přijímali ministerské posty v oborech, kterým nerozumí, aby pak vydávali nekvalifikovaná rozhodnutí nebo se pod něj podepisovali?

Kdysi jsem pracoval ve veliké firmě s celostátní působností, ve které byly tvrdé kontroly činnosti a hospodaření. Viníci, kteří se dopustili nějakého přehmatu, byli tvrdě sankcionováni finančně a někdy i ztrátou zaměstnání. Hrozí toto politikům za jejich přehmaty?

Lze se divit prezidentovi, když váhá se sestavením vlády? A novináři? Buší do něj ze všech stran a opírají se o pochybné zdroje, aby dodávali "věrohodnost" svým tvrzením.

Vše, co prezident učiní, je špatně. Šel nalevo, měl jít napravo. Při obědě se tvářil nedůstojně, po obědě směšně.

V projevu napadl K. Schwarzenberga, toho roztomile dřímajícího a mrmlajícího knížecího noblesu, hulvát jeden...rozeštvávat, to je přece novinářská řehole, není-liž pravda? Dvojího metru vždycky třeba!

Taky bych tu mohl psát o sociálních dávkách, zda jsou nebo nejsou zneužívány, či jak jsou nastaveny. Ale to ponechám povolanějším. Jen bych se pozastavil u jejich vyplácení. Softwarový kolaps prý zapříčinil jejich pozdní vyplácení.

Kolaps, na jehož konci byly mámy, které neměly pro svoje děti prostředky na živobytí, lidé, kteří nemohli v termínech zaplatit důležité položky. A když se televizní moderátorka ptala ministra práce a sociálních věcí, zda s tím bude něco dělat, nevrle odvětil, že už udělal a že všichni dostanou svoje peníze včas. ( Snad.) Onen nevrlý ministr neopomněl arogantně dodat: "Já jsem ty lidi do jejich situace nedostal!"

A já říkám: "K čertu s takovými politiky!"

Dokud nebudeme umět odpovědět na Okamurovu připomínku a umět vymést Augiášův chlév, můžeme každý čtvrtý, někdy i dříve, rok, vhazovat do uren svoje nesplnitelné naděje!

0
Vytisknout
5175

Diskuse

Obsah vydání | 17. 1. 2014