Proti přehnanému individualismu

7. 2. 2013

Poněkud mě zdvihl ze židle komentář pana Bíma k úvaze paní Říhové. Předem bych chtěl upozornit, že jsem z pohledu pana Bíma "člověk starší než tzv. Husákovy děti" a tudíž se, znovu z jeho pohledu, zřejmě "neorientuji, či odmítám zúčastňovat žití ve světě, jemuž dominuje ta forma společenské interaktivity, založená na nových pokrokových formách a technologických vynálezech". Promiňte, že poněkud ironizuji. Tvrzení pana Bíma je pro mne totiž poněkud úsměvné. Jsem totiž do dnešního dne aktivní programátor a nové technologie pro mne nejsou jen práznou frází - neznám nikoho mezi svými vrstevníky, kdo by se dal přirovnat k příslušníku komunity Amišů, píše Ivan Marek.

Ano, pane Bíme, je mi bližší "subjektivní a velmi útočné pocitové rozčarování nad postmoderním vnímáním současného světa dnešní mladou generací" paní Říhové než Vaše nadšená apologetika "étosu individualismu". Zřejmě se domníváte, že shovívavé pohrdání "těmi starými konzervativními ubožáky" s jejich (pro Vás) směšnými zastaralými hodnotami, kteří nejsou schopni se přizpůsobit dnešnímu úžasnému pokroku, je méně útočné. Prozraďte mi však co je více objektivního na Vašem komentáři, přesyceném cizími výrazy a účelovými citacemi autorů, kteří podporují pouze Váš pohled na svět, než na skutečně velmi, a domnívám se že zcela záměrně, expresivním vyjádření pocitů obav z vývoje společnosti reprezentovaným úvahou paní Říhové?

"Všudypřítomnou soutěživost" bych raději charakterizoval jako jakýsi "sociální neodarwinismus", nicméně, ať je název jakýkoliv, nadšení přívrženci této "soutěživosti" rádi zapomínají, že lidské společenství vzniklo a udrželo se několik tisíc let, nikoliv pomocí "filosofie: sežer ve svém okolí koho a co můžeš i kdybys měl z přežrání puknout a jen ať na ty ostatní zůstane co nejméně", nýbrž pouze spoluprací v rámci lidského rodu, ochraňováním těch slabších a předáváním vědomostí a moudrosti získaných zkušenostmi těmi staršími.

Co je tak úžasného na tom, že ti mladí a šťastní, co tzv. uspěli, co se tzv. seberealizovali, v prestižních nadnárodních firmách, samozřejmě na pozicích kde kreativně vytvářejí stále novější a barevnější prezentace na podporu trvalého růstu čehokoliv, nejenže opakují chyby, které tu již byly, ale dokonce kreativně vytvářejí další a pokrokovější? Co je na tomto "frikulínství" tak cenného a následováníhodného , že si zaslouží být ohodnoceno několikanásobně výše než produktivní práce bez které se lidské společenství nikdy neobešlo a neobejde?

Nevím, bohužel, nejsem ekonom a zřejmě nechápu ani výhody volného obchodu ani konkurenceschopnosti a zřejmě ani "zásadní přidanou hodnotu lidské práce" v rámci informační společnosti. Jsem jen pouhý matematik, programátor, živící se vytvářením přidané hodnoty pro jakousi menšinu (jako ostatně většina lidí na této planetě), která, a to je nutno přiznat, velmi chytře zneužívá lidských slabostí a hlavně strachu k tomu, aby mohla žít a hromadit více než může spotřebovat na úkor nejen zbytku lidstva, ale i na úkor celé planety jako systému.

To, že téměř veškerý život v lidské, téměř globalizované, společnosti je trvale přizpůsobován pouze zájmům výše uvedené menšiny (a zde nemám na mysli politiky, ti jsou pouhé loutky v rukou těch kdo mají hospodářskou moc) včetně vzdělání, kultury a morálky, nemůže mít ani jiný výsledek než doslova "válku" na každém kroku v rámci společenských struktur. A k ní, k mému politování, začíná zcela zjevně náležet i docela nevybíravý boj mezi generacemi v němž (zdánlivě) vítězí agresivita onoho "postmoderního vnímání současného světa" (mimochodem, možná by bylo vhodné, kdyby byly podobné výrazy per definitionem vysvětleny - jsou totiž obsahově poněkud nejasné) tolik opěvovaná panem Bímem. Potom není ani nijak s podivem, že pocity jiných lidí, zřejmě s vyšším stupňem empatie a sociálního cítění, ale nikterak nutně pouze staršími, najdou svůj výraz v úvahách podobných úvaze paní Říhové.

Pan Bím zřejmě ani nemůže psát a argumentovat jinak. Na jedné straně stojí on, jako představitel vrstvy úspěšných, přizpůsobených současné společnosti a snažící se získat co největší výhody z postavení, které zaujímá. Rozhodně mu to nelze vytýkat, je to jeho forma seberealizace. Jiní se chtějí realizovat jinak a chtějí vyjadřovat i jiné názory. U vzdělaného člověka, jakým pan Bím bezpochyby je, a v jeho věku, bych předpokládal již vyšší míru pochopení pro názory druhých. Nicméně i když v závěru svého komentáře proklamuje toleranci k postojům druhých, z celého jeho článku přímo vyzařuje pravý opak. A celé to začíná již od první věty s logicky téměř nesrozumitelným výrazem ... "emocionálně abstraktní anabáze do zákoutí duše a osobního pohledu autorky"..., který je jakousi, sice syntakticky správnou, ale obsahově prázdnou floskulí na první pohled sice nevinnou nicméně již předurčující tón celého komentáře, počínaje jakousi výtkou subjektivity (jakoby autorka napsala nikoliv trefnou úvahu nýbrž hodně špatnou vědeckou práci), obviněním z jakéhosi (blíže nespecifikovaného) "ideologického pohledu na současnost", a v každém odstavci imanentně přítomnou pohrdavou shovívavostí vůči tzv. starší generaci konče.

A na té opačné straně stojí ti neúspěšní obyčejní lidé, nevytvářející žádné úžasné přidané hodnoty jakýmsi veledůležitým přehazováním zboží (ne nutně skutečného) z jedné hromádky na druhou, zřejmě netoužící po kreativitě a sebeprezentaci v duchaprázdných internetových diskuzích a už vůbec neuvažujících o sebeoslňování texty přesycenými rádoby odbornými výrazy a bezobsažnými frázemi.

Tito druzí, ti tzv. staří, zjevně určeni pouze k tomu aby spočinuli na své vlastní, předem zakoupené rakvi, tiše a pokorně čekajíce na smrt, aby nestáli v cestě další devastaci výsledků jejich celoživotní práce a dalšímu pokroku ztělesněnému bezuzdným tištěním bezcenných barevných papírků, tito lidé, pane Bím, nemají zájem vykřikovat (objektivní?) hesla o úžasnosti současné společnosti, tito lidé vyjadřují své pocity na základě celého komplexu vzdělání, informací a celoživotních zkušeností, nikoliv na základě Vámi zjednodušeného modelu jakéhosi zatvrzelého odmítáním blahobytnych výdobytků toho, co nazýváte euroatlantickou civilizací, a jejich pocity mají stejnou váhu a jsou stejně "objektivní" jako ty Vaše.

A v tom je celá podstata -- neexistuje, s vyjímkou exaktních "přírodních" věd (a i zde to může být diskutabilní), žádný objektivní pohled na svět. Lidé interpretují svět dle svých pocitů a takto se i vyjadřují. Kdo z nás je oprávněn říci, že jeho pohled na svět je lepší a pravdivější než pohled někoho jiného? A vysmívat se někomu z důvodu jeho stáří, domnělé nevzdělanosti, neúspěšnosti či vůbec jiného názoru, je více než nevhodné a pouze to potvrzuje oprávněnost negativních pocitů paní Říhové.

P.S. Jsem "přestárlý" ročník 1953, s "neužitečným" přírodovědným vzděláním absolvovaným rovněž za socialistické peníze. Jsem poměrně apolitický člověk -- tzv. politiku považuji pouze za více nebo méně zábavný "folklór" lidských společenství, sloužící v konečném efektu pouze jakou součást, pohříchu nikterak nového ale trvale účinného, principu vládnutí "plebsu chléb a hry". Tímto bych rád požádal laskavé čtenáře aby mne nepřiřazovali k žádnému "ismu".

0
Vytisknout
4610

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2013