Jihočeské protesty a bohumínské usnesení

6. 2. 2013 / Jiří Beránek

Poté, co jsem ze záznamu zhlédnul video z konference "Demokracie versus totalita v 21. století" v Českých Budějovicích ze soboty 2. 2. 2013, kde vedle sebe zasedli -- což bylo docela pikantní -- bývalý disident Milan Kohout a předseda KSČM Vojtěch Filip, a kde předseda komunistů byl v poněkud nevděčné roli "otloukánka", neboť zločiny komunismu a distanc od KSČM neopomněli uvést ani odpůrci studentských demonstrací proti radní(m) za KSČM, uvědomil jsem si, že pozice KSČM je v této situaci vlastně nejméně kritizovatelná. (Přesněji řečeno: s ohledem na to, že si na kandidátky umisťuje některé pochybné lidi, je stejně kritizovatelná jako ostatní politické strany.)

Těžko lze vážně předpokládat, že se tato strana sama rozpustí a byla-li připuštěna k volbám, celkem logicky má nárok mít svoje zastoupení v orgánech, do nichž se volilo, což jsou v tomto případě krajská zastupitelstva. Proti volbám (ve smyslu zpochybnění jejich demokratičnosti) je možné vznést protest k soudu, což však nikdo z protestujících neučinil.

Podle Šimona Hellera -- organizátora studentských protestů, nikdo z protestujících nezpochybňuje mandát zvolených komunistických zastupitelů kraje (a tímto tedy odmítá, že by se protest týkal výsledků samotných voleb), nelíbí se jim pouze to, že tak významný rezort jako je školství by měl řídit někdo z KSČM. V další části projevu hovoří již o významných rezortech (v plurálu), z nichž školství je uvedeno jako příklad; již bohužel neuvádí příklad rezortu natolik nevýznamného, kde by spravování komunistů nevadilo. Zkrátka podle pana Hellera komunisté mají nárok být v krajském zastupitelstvu, nikoliv již v jeho radě a ČSSD s odkazem na své bohumínské usnesení, by do takovéto koalice jít neměla; koalovat může pouze napravo. (Ne nadarmo Milan Kohout ve svém příspěvku o zastydlém antikomunismu, který považuji za nejzdařilejší pro srovnání s americkou situací, uvedl, že v Česku vidí "mezi studenty spíše snahu vytvořit hnutí Occupy humanismus a solidaritu či Occupy Všeobecnou deklaraci lidských práv.")

Co je ale paradoxní: hejtman za ČSSD Jiří Zimola, při obhajobě krajské koalice s KSČM (a je jasné, že jinou koalici v logice politické moci uzavřít nemohl, chtěl-li zůstat hejtmanem) použil de facto stejnou logiku argumentace jako Šimon Heller: krajská koalice s KSČM je pro ČSSD "sňatkem z rozumu" (podobně jako předchozí koalice ČSSD s ODS) a bohumínské usnesení zapovídá pouze spolupráci na vládní úrovni. Tím ale v podstatě tvrdí něco podobného jako Heller: komunisté mají nárok zasedat v parlamentu, ale nikoliv již ve vládě.

Jak již dříve upozorňoval v Právu Petr Uhl (jakož i na webových stránkách ČSSD) "všichni dnes "vědí", že bohumínské usnesení sociální demokracii zakázalo spolupráci s KSČM na vládní úrovni. Málokdo přitom ví, že právě toto tvrzení je jedním z nejvýraznějších politických bludů posledních patnácti let. V usnesení se totiž píše, že "sjezd potvrzuje platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami". A dále se tam uvádí, že soc. dem. "vylučuje politickou spolupráci se ...", a následují zkratky šesti, dnes většinou zapomenutých stran. Mezi nimi je i KSČM."

Jinak řečeno, tvrzení hejtmana Zimoly (jakož i dalších funkcionářů ČSSD) vyplývá pouze z účelově zúžené interpretace tohoto usnesení; nelze tedy podle mého názoru věrohodně vytýkat protestujícím, že se na toto usnesení odvolávají.

Pokud se tedy ČSSD nechce i nadále profilovat jako flexi-strana, která ve své politice příliš nehledí na svůj volební program, vlastní Stanovy, ale ani na usnesení ze svých sjezdů, měla by na svém sjezdu usnesení, které odporuje politické realitě pozměnit, nebo rovnou zrušit.

0
Vytisknout
8040

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2013