Mudřec k mudrci aneb Zachraňte kulturu, holoubci

7. 2. 2013 / Kateřina Ryšavá

Mám už těch hlupáků z naší kulturní fronty vážně dost. Kdo má pořád poslouchat kavárenské plky na téma, jak je plebs idiot a socka a jak by nás býval byl zachránil Deux ex machina kníže svým nadhledem nezávislého člověka od ožebračování těmi lotry nahoře, který nemá, jak ti hlupáci zřejmě díky mediální propagandě uvěřili, s naší vypečenou vládou, jejíž je členem (!), nic společného. Nezanášeli se uvažováním nebo je možná ani nenapadlo, že by aktem zvolení K. Schwarzenberga prezidentem mj. pustili pana největšího ekonoma všech dob i planety z řetězu. Názor, že ti "křiklouni s plackou punkera" budou řvát i po volbách, když tyto nedopadnou tak nějak demokraticky po jejich, že volbou samotnou klid jistě nenastane, mohl "tehdy" vyznívat poněkud škarohlídsky. Křičí. Křičí, že M. Zeman nebude jejich prezidentem, že nás s ním nečeká nic dobrého, aniž by se zabývali prostým logickým, že jaksi nemohou předjímat jeho kroky v prezidentském úřadu. Hulákají, že jim vadí kulturní politika tohoto státu, za kterou svým přemlouváním báby a jistě i dědka, plédovali. Co se médií týče, není, čemu se podivovat. Živě vidím vlastníka, který rozjásaně hovoří k zakoupené redakci: "Od teď můžete psát zcela svobodně o čemkoli." Stranou ponechám naši "vyváženou" veřejnoprávní Českou televizi. Že by snad politické strany nenavrhovaly do Rady své lidi? Že by volba nebyla předmětem "obchodních dohod"?

Tedy křičte, holoubci, až budete mít věcný argument, ráda jej vyslechnu. Do té doby míním ignorovat práci vás veřejně činných, kteří se pasujete do role hlásné trouby národa. Nebudu chodit do kina na jisté režiséry, do divadel na jisté herce, na koncerty jistých hudebníků. Odmítám platit lístek a tím podporovat hlupáky, ať už jde o "padesátoletní svazáky", kteří teď "statečně" zdvihají ruku za pravici, nebo mladé umělce, kteří nejlépe vědí, jak bylo za komunismu a proti čemu bojovat, zvlášť když ho nezažili a osvětlili jim jej vyváženě učitelé, kteří se krčí, že třeba přijdou o práci, svobodně nahrazeni mladšími, progresívnějšími pedagogy, za to nedokáží rozeznat pravý punk, od toho, který jim říká, že místopředseda asociální vlády je nezávislým punkerem.

Co se to s námi stalo, když je mezi námi taková spousta bezpáteřných, že podporujeme místopředsedu vlády a předsedu strany, která nerozborně jedná proti zájmům společnosti, vyjma hrstky "rovnějších", stojících nad zákony? Nedosti na tom, ti bloudi touží po jmenování K. S. aspoň předsedou vlády, když už se nestal českým prezidentem. To je postoj svobodných lidí?

Těžko podepsat petici Zachraňte kulturu, když ji signovali, z části, titíž lidé, kteří plédovali za pravicovou politiku, která jim přece jasně (!) říkala, že pro všeobecné blaho bude podvazovat v podstatě jakékoli investice? Nebo snad nečetli politický program TOP 09? Ministryni kritizují. Ministr je však politická funkce. Nikdo přece po paní Hanákové nechce, aby rozuměla kultuře. Od toho má své poradce. Jak jí ale mohou radit, když se odborně vyjadřují k problematice, které paní ministryně objektivně nerozumí? To přirozeně platí obecně pro všechny resorty s výjimkou ministerstva zdravotnictví a školství, které vedou lidé z oboru. Nepovšimla jsem si ale, že by tito byli jaksi politicky nezávislí. Není tedy místo hloupoučkých petic lépe změnit celý systém, který se ukazuje dlouhodobě jako nefunkční?

Domnívala jsem se, že umělci, spisovatelé především, jsou nositeli svobodných myšlenek. Nebo jen ti slušnější a to platilo vždycky, jsou méně slyšet, protože nemají zapotřebí své názory buransky vyřvávat do celého světa? Stejně jako velkohubě nekomentují svá díla a nikam se necpou, protože jejich umění nepotřebuje PR, to se obhájí samo. Domnívám se, že velmi chybují, když na veřejnosti mlčí. Spisovatelé, lidé, jejichž chlebem je pracovat s emocemi, reflektovat pomocí svých postav morální ukotvení každého z nás, mají dle mého soudu povinnost se vyjadřovat k věcem veřejným, pokud mají pocit, že se společností je něco v nepořádku.

Pravých intelektuálů bude vždy jen hrstka. Tato hrstka může pomoci ke zkvalitnění, zlepšení, smířlivosti v naší společnosti. Pokud nebude mlčet. Pokud nebude pasívní kupříkladu k hlupáctví svých kolegů z PENu. Já k žádnému bojkotu nikoho a ničeho vyzývat nemíním. Jen jednodušší jedinec pléduje za někoho, kdo jasně deklaroval, že mu bude škodit. Vrcholem je ovšem posléze, když onen prosazený začne naplňovat, co slíbil a chudý duchem sepisuje kňouravé petice, kde dělá ty, ty, ty a volá po změně ošklivého, bakaného stavu. Jestli se někdo hodlá společensky znemožnit, jeho věc. Možná se ale pletu. Všechno to přece vyznívá velmi surreálně? Jestlipak Hašek a Kafka řvou v hrobech smíchy nebo jen tiše závidějí, protože tak daleko jejich fantazie, při vší úctě, nesahala? Co když se ti, které kritizuji, báječně baví, jak nás dostali, jak jim to všechno žereme i s navijákem? Potom klobouk dolů, takovou frašku může rozehrát jen velký duch! Pozor ovšem vážení, při manipulovatelnosti českých občanů hrajete možná příliš vysokou hru. Jsou mezi námi tací, kterým důvodů k úsměvu mnoho nezbývá. Těm můžete ublížit.

Závěrem bych si dovolila, nejen naší kulturní frontě, připomenout jednu báseň z Heinova passionálu -- překlad Otokar Fischer, rok vydání 1925:

Lumpáctví
Jen plochou chuďas lichotkou
si mecenáše naklání;
a mince-li tak ploché jsou,
buď stejně plochý v lísání!

Kde jaké zlaté tele je,
hned v kadidla je mračno zhal,
buď zhroucen v prach či v pomeje,
vždy na plnou jen hubu chval!

Nechť drahota je, synu můj,
máš zadarmo všech frází koš;
a chceš-li chleba, pochlebuj:
pánovi na psa ódu slož!