Útok v Sýrii: Zmatek a silácká slova prázdných úst

6. 2. 2013 / Jiří Kalát

Svatá země 5. týdne roku 2013: Asi nejzajímavější a také nejzamotanější zprávou tohoto týdne je zvěst o izraelském útoku či izraelských útocích v Sýrii. Tedy on to možná nebyl útok a možná nebyl ani izraelský, každopádně načechral blízkovýchodní politiku řádně. Politici židovského státu se stále pokoušejí zformovat vládu, prozatím se jim to moc nedaří, ale povede je Netanjahu. No a ještě jedna či dvě zprávičky k tomu.

Drž tužku a mlč!

Přestože asi nejvýznamnější událostí by již zmiňovaný útok na.......(doplňte podle zdroje, který sledujete), já se mu věnovat v dnešním malém komentáři nebudu. Proč? Nejsem totiž expert a nedokážu tahat z křišťálové koule prognózy, takže k tomu ani nemám moc co říci, věštění a předvídání není můj obor. Jeden analytik tvrdí tohle a tenhle zase tamto, tuhle se jedna strana přizná a druhá to odmítne, jedni přijmou zodpovědnosti, po nich druzí a nakonec zde stojí banda zmatených chytrolínů, kteří ani nevědí co je za den, a když se jich zeptáte, o čemže to vlastně hovoří, tak vám vyjmenují několik druhů zeleniny. Tedy o syrsko-izraelských událostech možná později.

Budu psát o drobnější informaci, která se minulý týden mihla světovým mediálním prostorem. Ze zprávy neboli Mezinárodního žebříčku svobody tisku 2013, který pravidelně zveřejňuje organizace Reportéři bez hranic (RSF), totiž vyplývá, že Izraele je až na 112. místě tohoto seznamu.

(Česká republika je na místě šestnáctém, i když uvidíme, kam se pohneme v nadcházejících pěti letech.)

Zpátky do Svaté země. Izrael se již léta honosí titulem "jediná opravdová demokracie na Blízkém východě" i když mnohem přesnější by bylo udělení Oskara za herecké výkony mnoha představitelům tohoto státu, kteří "hru o demokracii" sehrají každý den před televizními obrazovkami i zástupci dalších médií. Stodvanáctá příčka posouvá Izrael až za státy jakými jsou například Kyrgyzstán, Libanon, Uganda, Mali či Libérie. V těchto zemích nejsou zrovna přívětivé či demokratické režimy. V jednom z nich dokonce probíhá občanská válka a větší část roku drželi polovinu země v rukou islamisté, kteří zakazovali například zpívat i kouřit a lidem usekávali ruce.

Co z toho tedy pro Izrael plyne? Logicky to není asi tak čistá demokracie, jak se nám mnoho pánů izraelské, české i americké politiky snaží naznačit za mohutné podpory židovské lobby z diaspory. Protože svobodný přístup k informacím a svoboda slova jsou základní kameny každé demokracie. Kde toto není, ani demokracie nemůže růst a rozvíjet se.

"Jděte pryč, tady nemáte co dělat, tohle je uzavřená vojenské zóna," řekl mi jeden z izraelských velitelů před několika roky u palestinské vesnice Susya. Na otázku, jak je možné, že tam ještě před deseti minutami zakázaná oblast nebyla a objevila se zrovna nyní, když se hlava nehlava vojáci pustili do demonstrantů, neodpověděl. Jeho puška však jasně značila, abych se dál neptal. Mezinárodní novinářský průkaz se v Izraeli neuznává a každý žurnalista se musí registrovat, hned po příjezdu do Svaté země. Chytí-li Vás armáda někde bez průkazky, zatknou Vás, zabalí a za pár hodin si už užíváte příjemného letu zpět domů. Odvolání neexistuje, nikoho to nezajímá a málokdo se odváží něco namítat. Izraelští i palestinští blogeři a aktivisté jsou zatýkání či perzekuováni. Kritické stránky rušeny. Poukazování na nezákonné akty Izraele je zaměňováno za antisemitismus či popírání holocaustu.

Sto dvanácté místo posouvá Izrael mezi země nesvobodné a nedemokratické. Jasně také ukazuje, jak je to ve skutečnosti s Izraelskou demokracií a svobodou. Jako novinář vím, že v Izraeli není lehké žít a psát. S jejich "demokratickým" molochem jsem se několikrát setkal, jednou utkal a bohužel prohrál. Je tam holt demokracie jaká má být (a jakou by si mnozí přáli i u nás), vláda, tedy zvolená většinou a zastupující tak její názory i přání, může zavřít pusu, komukoliv uzná za vhodné.

Jen tak krátce ze Svaté země

(Ne)Vhodná kresba. Izraelská strana se ohradila proti kritické kresbě v Sunday Times, na té je zobrazen Benjamin Netanjahu, jak staví zeď na tělech Palestinců a cihly spojuje jejich krví. Podle Efraima Zuroffiho, ředitele izraelské kanceláře Centra Simona Wiesenthala, je "absolutně nechutná" a někteří další představitelé židovských organizací či státu Izrael mluví o silném antisemitismu. Avšak já osobně musím nesouhlasit, na obrázku nejsou žádné symboly ani stereotypické odkazy na židovství. Pokud by byl Bibi premiérem například Íránu, nikoho by tato nuance ani nenapadla. Jedná se tak o další hysterický povyk, zneužívající a znehodnocující význam slov, jakými jsou například antisemitismus a holocaust. (Více v AJ. )

Izraelský útok neútok. V Sýrii došlo k leteckému útoku. Možná to bylo na konvoj přepravující zbraně, anebo také na výzkumné centrum, kde docházelo k vývoji prostředků hromadného ničení. Zdroje se různí, stejně jako informace z nich plynoucí. Syřané obviňují Izraelce, stejně tak jako jejich spojenci Írán a Rusko, žádají vysvětlení anebo přinejmenším omluvu. Vláda Benjamina Netanjahua prozatím mlčí a jen se potutelně usmívá. Analytici, jak arabští, tak izraelští, se nemohou shodnout na tom, co se vlastně stalo. Podle jedněch šlo o konvoj přepravující zbraně libanonskému hnutí Hizballáh, Izraelci se tedy snažili zabránit tomuto obchodu. Podle jiných se režim Bašára Asada snažil zbraně v Libanonu ukrýt, aby nepadly do rukou džihádistům a islamistům, kteří bojují v řadách rebelů. Pro Izrael to bylo tedy prašť, jako uhoď. Buď teroristé z jižního Libanonu, nebo islamisté napojeni na Al Kajdu. Zřejmě to vzali kolem a kolem, konvoj radši zničili. Třeba také ne a byl to nakonec ten výzkumný ústav, no a třeba také ani to ne a nic se vážného nestalo. Jen si pár ozbrojenců házelo granátem a ten vybuchnul. Nebylo by to poprvé ani naposled. Tento incident však rozehrál další smutné dějství v syrské občanské válce a ukazuje, že na obou stranách tohoto konfliktu jsou lidé, kterých by se Izrael měl bát a vyvolává otázku, co by s tím EU měla vlastně dělat. (Více AJ.) (Skutečnost, že došlo k přeletu izraelských letounů do Sýrie, a to nejméně ve třech skupinách, potvrdili hned na počátku očití svědci v Libanonu -- pozn. red.)

Staronový premiér. Izraelský prezident Šimon Peres jmenoval Benjamina Netanjahua premiérem a to díky jeho vítězství ve volbách i schopnosti sestavit novou vládu. 82 dva ze 120 poslanců Knesetu mu toto rozhodnutí posvětilo svým doporučení. Bibi tak dostal příležitost pokračovat v jeho osadnických šachách i kočkování s Iránem. Jak to dopadne? Dobře asi ne. (Více v AJ.)

UNHCR: Izrael porušuje lidská práva! Podle zprávy, kterou vydal výbor OSN pro lidská práva (UNHCR), dochází na palestinských územích k porušování několika rezolucí OSN i dalších závazných dohod. Nejvíce kritizováno je porušování 49. článku čtvrté ženevské konvence, který zakazuje přesouvání civilního obyvatelstva na okupovaná území. Izrael používá řady právních kliček a slovních hříček k tomu, aby dokázal, že není okupant. Ono je sice hezké, že soudce prohlásí opatření za oprávněná a v zásadě neokupační, ale vysvětlujte to klukovi, kterému před domem stojí tank s bandou po zuby ozbrojených vojáků, v něhož vnitřku právě zpracovávají jeho staršího bratra (samozřejmě si s ním jenom povídají a mlátit ho by je ani nenapadlo). V době, kdy je Palestina již dva měsíce "nečlenským pozorovatelským státem", to mnohým přináší naději, že by s danou situací mohl něco učinit mezinárodní soudní tribunál. (AJ.)

Jednání o koalici. Povolební jednání se nesou v rétorice tvrdých slov, někdy i vyhrožování či nabádání k vystoupení či vstoupení z možné koalice za úplatek, tedy politický. Hlavními tématy se stávají osady, služba ultra ortodoxních židů v armádě a v posledních dnech i postup vůči Iránu.

Více zase za týden.

0
Vytisknout
4339

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2013