Český "odezdikezdizmus", "pseudodemokracie", ... aneb "7 kulí v Sarajevu"

6. 2. 2013

Po ukončení první přímé volby prezidenta v ČR vám předkládám krátká  zamyšlení nad sedmi tématy, která jsem zatím nikde v tisku nenašel. Alespoň ne v takovém úhlu pohledu, který zde předkládám. Snad vás bude mých "7 kulí" pozitivně stimulovat k zamyšlení a snad se i zasmějete, i když je to v řadě případů spíše k pláči, píše Pavel Taušl.

1. "kule": Česká pseudodemokracie prožívala nepřetržité orgasmy

Pavel Taušl Jedním z principů demokracie je veřejná diskuse, říká jedna z definic demokracie. Cílem diskuse není rozhodovat a soudit, nýbrž dané téma rozebrat z různých úhlů pohledu a tím připravit půdu pro racionální rozhodnutí, říká jedna z definic diskuse. Je smutné, když se v realitě děje např. toto. Uvádím tři konkrétní příklady:

1. "Zítra jdeme volit Miloše, né ? hahahahaha ..." vyřvává jeden student v nočních hodinách v baru, obklopen desítkami mladých. Tímto jasně dává najevo, že kdo by snad chtěl volit pana Zemana, je naprosto "mimo mísu" ...

2. Učitel ve škole vchází do třídy a jeho hruď zdobí placka s "Karel for preSIDent" a svým chováním a postoji při jakékoli "pseudodiskusi" s dětmi či kolegy učiteli jasně vysílá signály, že kdo nevolí takto, je ......

3. Jedna z řady "celebrit" na obrazovce fanaticky propaguje jednu jedinou možnou a "správnou volbu" s jasně citelným podtextem, že kdo volí jinak, je buď věkově starý, nebo mentálně nedozrálý, nebo je spojen s bývalým "rudým" režimem ,...

Mohl bych uvést řadu dalších konkrétních případů naší mladé a naprosto scestně aplikované demokracie, kdy se řada (a to někdy bohužel i inteligentních lidí) nechala ovlivnit médii a stali se z nich někdy až fanaticky chovající se volební agitátoři, připomínající ony fanatické volební agitátory "jedné strany" v době jimi tak nenáviděné, nebo příslušníky ideopolicie z některými z nich citovaném románu: George Orwell -1984. Ti, kdo se "otírají" o Orwellův román 1984 jako o pouze protikomunistické dílo jen dokazují to, že nejsou intelektuálové, ale pouze "pseudointelektuálové", protože nejsou schopni samostatně dedukovat a interpretovat a aplikovat myšlenky tohoto skvělého nadčasového díla nikam jinam, než na minulost (což je také správné), ale měli by umět ono dílo "napasovat" i na současné a budoucí možné trendy a směry, jako globalizace, nástup technologií, soustřeďování majetku a moci do méně a méně rukou podle Paretova pravidla atp., tzn. jakoukoli touhu diktovat vývoj a dění ve společnosti, státu a světě ve prospěch jakékoli menší zájmové skupiny na úkor jiných většinových skupin. Takto si, alespoň já, představuji opravdového inteligentního člověka schopného samostatnému myšlení a ne jen "papouškujícího" to, co je vypouštěno v tzv. "nezávislých" distribučních kanálech, které, jak již vyslovil Willam Shakespeare v sonetu č. 66 v roce 1609 "jsou jen služkou mocných".

Z výše uvedeného vyplývá, že tito volební agitátoři by měli umět vést demokratickou diskusi. Pak by nemohlo dojít k tomu, že pseudodemokratická diskuse dosahovala den co den orgasmu. Toto přirovnání jsem si "vypůjčil" od Arnolda Schwarzeneggera z dokumentu "Pumping Iron", kde Arnold říká: "...takže ať trénuji nebo jsem na soutěži, prožívám vlastně nepřetržitý orgasmus" (to jen na vysvětlenou).

Moje motto na závěr: "Cítíš-li, že svůj názor nemůžeš říci, protože bys měl pocit méněcennosti a nebo se dokonce obáváš útoku na svou osobu, pak je něco shnilého ve státě dán... vlastně českém."

0
Vytisknout
7377

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2013