Boj o kulturu

Vylejeme si na vás zlost, šašci

7. 2. 2013 / Štefan Švec

Myslel jsem, že volby prezidenta už skončily. Zjevně ne. Dokonce i na Britských listech se objevilo pár článků o současných protestech umělců proti rozpočtu na živou kulturu, popsatelných figurou: "Podporovali jste Schwarzenberga, vy augusti, takže si za to můžete sami. Ministryni kultury nominovala vaše Top 09".

1) Směšovat herce a zpěváky, kteří před prezidentskou volbou někoho podporovali (přičemž druhou stranu podporovali zase jiní herci a zpěváci) s básníky, tanečníky, výtvarníky a redaktory malonákladových uměleckých časopisů, je známkou nevzdělanosti takřka velkolepé. Kdo to dělá, je informovaný - slovy Miloše Zemana - asi jako průměrný český novinář. Pokud si někdo opravdu přečte petici zveřejněnou tady a podpisy pod ní, mohl by pochopit, že drtivá většina podepsaných žádní aktivističtí schwarzenbergovci nejsou. Ano, pár jmen se najde, nejhlasitější byl před prezidentskými volbami asi český PEN klub se svou obdivuhodně dementní písní "Kníže, má k lidu blíže", ale jinak jde jednoduše o jiné lidi. Možná to bude některým přispěvatelům Britských listů divné, ale kultura není jenom (ba ani hlavně) to, co vidí v televizi a v Blesku. Petice za zvýšení podpory nezávislé kultuře nepodepisují lidé jako Jan Hřebejk, Zdeněk Svěrák, Marta Kubišová, Dagmar Havlová, Matěj Ruppert ani Tomáš Klus (a už vůbec ne lidé jako Dan Hůlka nebo Jiřina Bohdalová). Podepisují je lidé jako Ladislav Šerý, Jindřich Štreit, Jan Švankmajer, Jiří Josek nebo Petr A. Bílek. To je ta kultura, o kterou v celé věci jde.

2) I kdyby tu petici psali a podepisovali jenom samí schwarzenbergovci jako jeden lokaj, je to přeci jedno. To, že někoho podporuji ve volbě na nějakou funkci, přece neznamená, že s ním pak už navždycky ve všem souhlasím a musím jeho, případně jeho kolegy v čemkoliv podporovat. Možná to pan Brožek nebo paní Ryšavá netuší, ale demokracie znamená, že kontroluji své zvolené zástupce, vyjadřuji souhlas nebo nesouhlas s jejich politikou a snažím se ji korigovat ve svém zájmu, nebo nejlíp v zájmu všech. Dokonce i ten zpitomělý PEN klub má právo řvát a křičet "Schwarzenbergu, volil jsem Tě a tohle nechci!" A pokud někdo souhlasí s jeho argumenty, měl by se přidat, ať už volil Zemana, Roithovou, Dientsbiera nebo Taťku Šmoulu. Obří nemoc téhle společnosti a její politiky je v tom, že se nerozhodujeme podle argumentů a dokonce ani podle vlastních zájmů, ale podle podpory nebo odporu k osobám a stranám. Zabíjíme rozumné věci jenom proto, že je předkládá nebo podporuje někdo, koho nemáme rádi.

3) V petici a protestech umělců nejde o Top 09, Schwarzenberga ani žádný jiný aktuální politický soubojíček. Jde o zásadní dlouhodobý problém. O to, jestli chceme patřit k zemím jako je Dánsko, Velká Británie, Francie, Nizozemsko nebo Švédsko, které mají nějakou kulturní politiku a svoji kulturu výrazně na státní úrovni podporují (načež z toho těží, protože se to vyplatí), nebo k zemím jako je Rumunsko, Albánie a Ukrajina, které to nedělají a nebývají považovány právě za výspy civilizace. Od devadesátých let se u nás permanentně snižují náklady na živou kulturu a především procento (vlastně desetina promile) státního rozpočtu, které na ni jde. Snižovaly se za vlád koalic vedených ODS, za vlád ČSSD a snižují se dodnes. Jdeme přímou cestou ke zmiňovanému Rumunsku, k Albánii, k Ukrajině. Opravdu tam chceme?

4) Pan Brožek vyčítá umělcům, že začali protestovat až teď. Zjevně netuší, že boj za vyšší podporu živé kultury tu probíhá už od doby, kdy se peníze na ni začaly krátit. Někdy od roku 1995, přibližně. Literární časopisy křičí a protestují na ministerstvu ob rok. Zastavují vydávání, tisknou černé stránky. Před čtyřmi lety proběhly výrazné Dny neklidu na protest proti kulturní politice nejen pražského městského zastupitelstva. Tu stávkují divadla, tam dělají protestní happeningy a performance výtvarníci. Pan Brožek netuší. Netuší, ale ptá se, kde jsou umělci, když mají solidarizovat s jinými znevýhodněnými, s postiženými, s bezdomovci atd. Nemá páru o tom, kolik článků o nich publikuje časopis A2, že výtvarníci běžně věnují svá díla do dobročinných aukcí, že spisovatelé čtou ve věznicích, že Tanec Praha pořádá workshopy pro děti, že básníci protestují proti kácení stromů ve starých alejích, proti zavírání nízkoprahových klubů. Netuší, ale píše, až se mu od klávesnice práší. No, aspoň přitom nemluví o uměleckých prostitutkách jako paní Ryšavá. Básnířka.

0
Vytisknout
16135

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2013