Žlutý Smetana

4. 6. 2012 / Marek Řezanka

Titul článku se netýká ani Romana Smetany, který se nechal zatknout symbolicky na den největší protivládní demonstrace od roku 1989, a který se nechal slyšet, že by milost od Václava Klause, který by ji stejně neudělil, nepřijal. Netýká se ani postojů T. Okamury ke kauze výše jmenovaného. Zato se týká barvy bankovek, jež měl D. Rath údajně přijmout jako úplatek.

Média nám zase jednou přinesla "zaručeně autentický" pohled do nitra politické kultury v ČR. Opět známe odposlechy dříve než soudy, jenom tentokrát neslyšíme hlasy jako v případě "těžkých vín" V. Bárty či "Mazánka s Kolouškem", ale šustění peněz a rochnění vyvrhelů si musíme domyslet díky přepisům, které máme k dispozici.

Nikdo se neptá, proč tentokrát nahrávky neslyšíme, ale čteme jejich přepisy. Z důvodu vyšetřování to nebude, veřejnost se nad nimi rochní ještě více, než pachatel nad bankovkami, které však musely banky vydat již dávno, protože zežloutly.

"Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný. Takový hezký, takový žluťoučký," rozplývá se Rath nad sedmimilionovou nadílkou, když ji společně s Petrem Kottem a Kateřinou Pancovou přepočítávají. Rath toho na přepsané nahrávce mnoho nenamluví, hlavně jsou na ní citoslovce smíchu -- to je ono rochnění, o němž vyprávěl exministr John jako investigativní novinář, ne jako člen imunitního výboru. David Rath to má zpečetěné. "On bude pořád vycházet z toho, že je nevinný, že to na něj byla nastražená past. Má námitky technické a procesní, ale to je všechno ve stínu toho, jaké má policie důkazy," ví zcela neotřesitelně R. John.

Člověku podezíravému, který je schopen připustit, že v republice, jako je ta Česká, je možné policii i ministrovi vnitra nevěřit, možná nebude sedět barva bankovek. Masaryk je do lila, Destinová do tmavozelena, Palacký do modra. Ještě tak by šlo uvažovat o Komenském, ale jeho barva má blíže k sociálně demokratickému logu než k barvě slunce. Snad jedině, že by úplatek byl ve dvoustovkách eur. Média však psala o korunách českých. Navíc, trochu mimo mísu by se jevil údajný výrok obžalované Pancové, která dala k dobru historku o carovi Mikolášovi: "Voni do nich stříleli a teďkon voni se furt jako žili, a teď voni z toho byli už úplně běsný, ty rudoarmějci, protože říkali: co se děje, co se děje, ten car je opravdu asi vod Boha. A pak teprve jako zjistili, že byli vyvložkovaný zlatem." Ano, zlato je žluté a tam by člověk rochnění nad žluťoučkými penízky chápal. Jenomže jako jedna ruka netleská, stejně tak bankovka necinká. Kdyby byla paní Pancová obložená eurobankovkami v hodnotě 200 eur, asi by ji před střelbou příliš neochránily.

Ale možná se dozvíme, že doktor Rath přijal úplatek v dukátech -- a vše bude jasné. Zatím se musíme spokojit, že šlo o fialové Smetany, kteří někde ve slamníku pořádně zežloutli.

Bude zajímavé, zda úterní vystoupení D. Ratha ve sněmovně bude veřejné, či nikoli. Vzhledem k tomu, že mediální masáž, že Rath je vinen, byla veřejná až hanba, mělo by být samozřejmostí, že veřejnost uslyší i jeho obhajobu. Pozdě, ale přece. Nebo by snad mohla slyšet něco "politicky závadného", co se nehodí do schématu zděšených poslanců a jednoho darebného hejtmana?

Je na čase, aby veřejnost přestala nekriticky přejímat vše, co jí média servírují, a aby více pozornosti věnovala kontextu, v němž se zveřejněné "události" odehrávají. Kontext je takový, že Rathovu kauzu převzal nový státní zástupce, P. Jirát. Jeho žaloba vedla k odsouzení I. Svobody k nepodmíněnému trestu za korupci, on dozoroval kauzu bývalého kolínského starosty, R. Pekárka, který dostal relativně vysoký, šestiletý trest, zatím nepravomocný.

Člověk se jen musí ptát -- proč korupční kauzy končí většinou tresty podmíněnými -- a proč některé kauzy korupcí na hony zavánějící, se nešetří vůbec. Jirát doslova vzkázal: "Korupce je rakovinou státu, která mu ubírá obrovské finanční prostředky."

Jeho názor zřejmě nesdílejí Věci veřejné, které za hluku Rathovy kauzy povolali zpět do svých řad V. Bártu, nepravomocně odsouzeného k podmínečnému trestu právě za korupci. Je třeba dodat, že korupce je jenom jedna, není velká a malá, zhoubná a nezhoubná -- na rozdíl od rakoviny je pouze zhoubnou.

Karel Schwarzenberg vyjádřil v sobotním rozhovoru pro Právo přání, aby policie dopadla i nějakou tu větší rybu z koaliční vlády, aby veřejnost viděla, že spravedlnost funguje. A jedním dechem dodal, že se tak již stalo, a to v případě Bém - Janoušek. Nemá na příklady šťastnou ruku, kníže.

Jestli něco veřejnosti vlaje před očima jak rudý šátek býkovi, pak je to právě případ R. Janouška, v němž policie postupovala krajně nešťastně, krajně nestandardně a krajně nesystémově.

Je tak docela možné, že R. Janoušek do vězení nepůjde, i když mohl být obviněn z řízení pod vlivem alkoholu a z následného těžkého úmyslného ublížení na zdraví -- o maření vyšetřování a pokusu o útěk nemluvě.

Alkohol se neměřil, Janouškova oběť přežila -- a R. Janoušek ji za volantem ani neviděl, a vůbec to nebylo proto, že by byl "veselým řidičem". Není to pěkný vzor pro veřejnost. Kdejaký zloděj aut, který majitele při útěku srazí a zabije, bude moci tvrdit, že ho neviděl. Proč by se jednomu věřit mělo, a druhému ne?

Kontext Rothova případu je ale pestřejší. Sociální demokraté byli obviněni, že v krajích prošustrovávají dotace z EU. Navíc v koalici s nimi byli ve Středočeském kraji komunisté -- ať tedy občané vidí, jací jsou to podvodníci. Zato ODS a TOP 09, to je jiná...

Nesmí se však připomínat kauza OPEN CARD či výběrové řízení k vojenským padákům, ProMoPro či IZIP. Ministra obrany neznepokojují ani poruchy nových českých pušek, ani počet obviněných v kauze ProMoPro z jeho okolí. On sám jede dál.

Poté, co byla před volbami ČSSD očerněna jako strana, která vládla v krajích zásadně korupčně, a poté, co k registraci nikým nevolené strany (či platformy?) stačilo o něco více než 1 770 podpisů, přišla na řadu opatření, aby nedocházelo k podobným událostem jako 21. 4. Budou se psát seznamy.

To je přece nápad. Zaměstnavatel bude předem vědět, kdo z jeho zaměstnanců se chce dopustit krajně podvratné činnosti a bude mít dost prostoru na to s těmito lotry zatočit. Není nad vládu strachu, to pak se vláda nemá čeho bát a může si dovolit provádět různé kousky.

Dalším kamínkem do mozaiky kontextu kauzy Rath je sama osoba ministra vnitra. Po Ivanu Langerovi, který má v případu F. Mrázka figurovat jako "Íčko", a po ministrovi-žurnalistovi Johnovi usedl do křesla tohoto resortu právě J. Kubice.

Škoda, že občanům v hlavách více uvízly Paroubkovy jedovaté sliny o "modrém únoru", než samotný fakt, že Kubiceho zpráva před volbami v roce 2006 ČSSD silně poškodila, aniž byla jakkoli potvrzena.

Jan Kubice se navíc angažoval v případu Věry Jourové, která byla médii taktéž vláčena jako velká korupčnice -- i když naopak proti korupci bojovala. Soud jí nakonec přiznal odškodné. Její politická kariéra je ale silně poškozena, ne-li zničena.

Kubice má dvě děti. Dceru a syna. Jeho dcera má za manžela Janouškova známého, právníka D. Kučeru, Kubiceho syn si vzal za ženu dceru P. Kuchána, šéfa někdejší firmy Navatyp, kde měl mít Janoušek svůj vliv. V demokracii by střety zájmů měly být eliminovány. Je-li podezření, že by ministr mohl díky svým rodinným vazbám být jakkoli ovlivněn, neměl by ministrem být.

Po svém odchodu z policejních složek založil Jan Kubice spolu se svým bývalým náměstkem Hynkem Vlasem soukromou firmu SUB S. A. s.r.o.. "Nejde o detektivní kancelář, ale o poradenskou firmu všeho druhu, především v oblasti bezpečnosti," sdělil pro deník Právo Vlas s tím, že nová firma by chtěla poradenství poskytovat soukromým i státním subjektům. Hynek Vlas odmítl spekulace, které se objevily v médiích, že jedním z klientů nové společnosti je Marek Dalík.

"Radí lidem a firmám, jak nejlépe ochránit sebe a objekty. Jména jejich klientů jsou tajná," dodal k činnosti agentury v roce 2011 server Aktuálně.cz. Jan Kubice odmítl v rozhovoru sdělit, kdo jsou klienty jeho společnosti: "O tom nechci mluvit. Ale jsou to lidé, kteří mají různé potíže," shrnul Kubice.

Jedním z lidí, kteří měli v poslední době potíže opravdu značné, byl R. Janoušek. Skutečně je pro vládu tak důležité mít na postu ministra vnitra člověka, jenž bude pro řadu občanů svou minulou činností a svými kontakty a rodinnými vazbami krajně nedůvěryhodným?

A jak je to vůbec s jednáním, jež je politické? Občané si mohou lámat hlavu rébusem, jak to, že Rathovy miliony jsou apriori podezřelé -- a Kocourkovy voní aviváží, nemluvě o tom, že podvod na manželce nemá s politikou prý nic společného. Stotisícový protivládní protest je zpolitizovaný, ale na chystaných opatřeních proti stávkujícím nic politického není.

Lidem to opět, jak jinak, vysvětlí knížepán, K. Schwarzenberg, který má kromě osudu České republiky jasno i budoucnosti Evropské unie. "...Teď se uvidí, jak dopadnou volby v Řecku, když vyhraje nějaká odpovědná vláda, tak se nic nestane. Ale horší bude, když tam začnou vládnout nějací magoři."

Vysvětlivky pro čtenáře, který by hned nemusel pochopit, kdo je kdo: Zodpovědnou vládou je pravice s politikou škrtů namířených na střední a nižší vrstvy. A magoři mají samozřejmě nálepku levicovou.

Je smutné, že presidentským kandidátem je mj. člověk, který otevřeně sklouzává k politickému rasismu a ještě je přesvědčen, jakým je skvělým rétorem.

Voliči každopádně vzkaz a knížecí radu v jednom dostali. "Magory nevolit".

Kromě toho by pak měli pozorně sledovat průběh procesu s D. Rathem -- a nespokojit se s rozsudkem: zproštěn viny pro nedostatek důkazů či kvůli procesní chybě.

Ať se ukáže, zda úplatek přijal, či ne -- a pokud ne, kdo stál za zinscenováním celé kauzy.

Potom bude teprve ten správný čas vzít si - či nevzít - knížecí rady k srdci.

0
Vytisknout
14002

Diskuse

Obsah vydání | 6. 6. 2012